Anime One Shots vol. 2

God slayer's sister (Rogue Cheney/Fairy Tail)

Poklízela jsem po domě v matčině nepřítomnosti. Broukala jsem si známé melodie. “Jak je na tom úklid (Jméno),” volal na mě táta. “Už mám hotovo,” odpověděla jsem pohotově. “Proč vlastně tak šílíme,” zaúpěla jsem. “Chystáme se jako na příjezd krále,” schovala jsem uklízecí náčiní. “(Jméno),” otec přišel ke mě. “Je to tvůj bratr,” položil mi ruku na rameno. “To je sice pravda, ale od té doby, co je členem Sabertooth se z něho stalo neskutečný hovado,” odsekla jsem a vydala jsem se do pokoje. Slyšela jsem, jak se rozrazily dveře. Pán přijel. “(Jméno), pojď pozdravit svého bratra,” volal táta káravě. “Ani mě nehne,” práskla jsem dveřmi do pokoje.

Takhle to je pokaždé. Vždycky se ukáže jako největší hvězda a všichni se mu musíme skoro až klanět. Kampak zmizel ten velký brácha, kterýho jsem k smrti obdivovala, který se vždycky zajímal o dobro druhých. Kam zmizelo to pako praštěný s hudebním hluchem. “(Jméno),” ozvalo se za dveřmi. Mlčela jsem jen jsem si lehla na postel. Velký objekt se uvelebil vedle. “Co chceš Orgo,” zahuhlala jsem do polštáře. “Chtěl jsem se omluvit,” hladil mě po zádech. “Ať po mě chceš cokoliv, odpověď je ne,” odsekla jsem. “Táta mi řekl, jak se cítíš, tohle jsem opravdu nechtěl (Jméno),” zněl tak zlomeně. Posadila jsem se. “Tak a naposledy, co potřebuješ,” ušklíbla jsem se. “Chybíš mi,” uhnul pohledem. “Ne,” zvedla jsem se.

“Ale noták sestřičko,” škemral. “Já a Sabertooth? Zbláznil ses?” vykřikla jsem. “Budeš v pohodě,” ujišťoval mě. “Zadupou mě tam,” argumentovala jsem. “Máme dvojčata drakobijce, tak proč nemít dvojčata přemožitelé bohů,” mrkl šibalsky. “Cech dvojčat a neexistujících mezilidských vztahů,” pozvedla jsem obočí. “Budeš tam mít mě, víc nepotřebuješ,” stál si za svým. “Konec konců blesk a voda je smrtící kombinace,” dodal. Promnula jsem si kořen nosu. “Jak dlouho tu budeš?” povzdechla jsem si. “Jen jsem přijel pro tebe,” přiznal se. “Mistr shání silné mágy, protože mimo nás šesti tam nikdo pořádně není,” uhnul pohledem. “Co mám s tebou dělat,” zavrtěla jsem hlavou. “Nechci, aby tě mistr ztrestal kvůli mě,” začala jsem se balit.

Stáli jsme před cechovní budovou. Stále jsem si nebyla jistá. Sabertooth je nejsilnější cech v celém království, jak jsem se sem dostala. Hned jsme se vydali za mistrem. Všechny oči byly upřeny na mě. “Jsi brzy zpátky Orgo, doufám, že mě nezklameš,” odsekl jejich mistr. “Mistře toto je má sestra (Jméno) Nanagear,” prohlásil odhodlaně. Ostatní se zarazili. “Jsem vodní přemožitel bohů,” ujala jsem se slova. “Nosím přezdívku Typhoon (tajfun),” dokončila jsem svůj úvod. Mistr uznale kývl. “Utkej se se svým bratrem, chci vidět tvojí sílu,” nařídil. Prej sílu. Já vím, o co ti jde. Chceš vědět jestli jsem ochotná zaútočit i na svojí rodinu. Zhluboka jsem se nadechla. Zaujala jsem bojové postavení. Orga se chvíli tvářil překvapeně, ale pak pochopil.

Vyslal mě svoje blesky. Já jsem se pomocí víru uhnula. “Sea Rage,” vykřikla jsem. Orga byl odplaven. Celkem snadno jsem se vyhýbala jeho bleskům. Věděla jsem že zásah by byl fatální. Najednou změnil strategii. Vyslal na mě jeden velký (laser). “Water body,” stála jsem na místě. Útok mi nechal díru skrz břicho. Všichni se zděsili. Ušklíbla jsem se. V ten moment pramínky vody začaly ránu zocelovat. “Sea God's scream,” poslala jsem poslední útok a pro mého brášku to znamenalo KO. “Přistup blíž mocný přemožiteli bohů,” vyzval mě mistr a hned mě ocejchoval. Pousmála jsem se a vydala se ubytovat. Nebylo mi povoleno Orgovi pomoct.

Pak jsem se vydala na průzkum. Skončila jsem v archivu. Byla jsem na vrcholu žebříku, dobrých pár metrů. Moje myšlenky se vrátili k  tomu souboji. Vzpomněla jsem si, jak mě jistý stínový drakobijec pozoroval s neskrývaným obdivem. Pousmála jsem se. Vypadal tak roztomile, jak vyvoraná myš. Začala jsem se hihňat. Přišlo mi, že on je jediný, mimo bratra, sympatický člověk v celém cechu. “Co blbneš,” ozvalo se zdola. Lekla jsem se a zavrávorala. Najednou jsem uklouzla a ztratila veškerou oproru. Řítila jsem se k zemi. Čekala jsem prudký náraz. Toho jsem se ale nedočkala. “Slečno (Jméno), jste v-v pořádku,” ozval se nervózní hlas. Pootevřela jsem oko. Černovlasý drakobijec tu byl akorát včas, aby mě chytil… když už jsem kvůli němu spadla.

“Chlape zbláznil ses?” vykřikla jsem. “Nemůžeš takhle děsit lidi,” kárala jsem ho. Uhnul pohledem. “Já vím, že jsi stín a k tomu v cechu plným hovad, ale pokus o vraždu je úplně na jiným levelu,” zlobila jsem se. “A to jsem si myslela, že jsi sympaťák,” povzdechla jsem si. “To jste si myslela?” vyhrkl překvapeně. Kývla jsem. Zrudnul. “Ty se jmenuješ Rogue viď?”usmála jsem se. Mlčky přitakal. “Nejsi moc hovorný co?” štípla jsem ho do tváře. Ani ki moc nevadilo, že jsem stále v jeho náručí. Bylo mi tu příjemně. Cítila jsem se… bezpečně. “Omlouvám se,” pípl nejistě. Tohle je jeden z nejsilnějších mágů v království? Cože? I když je pravda, že znám lidi, kteří jsou v boji úplně jiní než v životě… třeba já. Pak mě posadil na stůl.

“Kde se tu vlastně bereš?” kývala jsem nohama dopředu a dozadu. “To jsem se tě ptal já,” ohradil se. “Jsem na průzkumu,” seskočila jsem na zem. “Já tu hledám jednu knížku,” odsekl. “Můžeme ji hledat spolu, jak se jmenuje,” navrhla jsem. “Hledám Milenium,” prohlásil. “Těch je několik,” prohlásila jsem. “Musíš specifikovat. “Milenium sexta,” podíval se na malý papírek. Ta divná kočkožába se mezitím nějakým způsobem dostala na stůl. Že mluví to jsem věděla, ale tím to tak jako končí. “Fro pomůže,” zvolal. “Neumíš číst Froschi,” prohlásil Rogue a přehraboval se v regálu. “Tak Fro počká,” sedl si se slzami v očích. Chudák malej. Posunula jsem si žebřík k sekci M a opět jsem šplhala nahoru. “Ty ještě nemáš dost?” Rogue zvedl oči. Najednou zrudl a zase ji sklopil. Pokrčila jsem rameny a šplhala jsem dál.

“Mám ji,” slezla jsem. Rogue si ji ode mě vzal. Poděkoval a otočil se. “P-příště až p-polezeš zase někam nahoru n-neber si s-sukni,” vysoukal ze sebe. Až teď mi došlo, jaký výhled jsem mu poskytla. “Já vím, že se ti to líbilo,” prohlásila jsem. Cuknul sebou. “Rogue je celý červený,” poskakoval Frosch. Zasmála jsem se. “Takovýhle věci jsou normální,” pokrčila jsem rameny. “Rogue je rozbitý,” Frosch začal panikařit. Ach bože. Tihle dva. To snad není možný. Začala jsem rovnat knížky, které náš mistr hledač přeházel. Najednou mě chytil za zápěstí a otočil mě. Byla jsem momentálně přišpendlená k regálu. Pak mě políbil. “To máš za to, že mě provokuješ,” odsekl a odešel. Prostě mě tam nechal stát. “Počkej, ještě jsem s tebou neskončila,” rozeběhla jsem se za ním.