Anime One Shots vol. 2

Girl with a fluete (Romeo Conbolt/Fairy Tail)

Seděla jsem na malinkém nádraží malinkého města. Seděla jsem a hrála na mojí kouzelnou flétnu. Její tóny by rozkvetly i mrtvý strom. Seděla jsem a koukala jak mince padají do mého kloboučku. Lidé mě litovali a radili, ale nikdo mi nebyl schopný skutečně pomoct. Není běžné, že dvanáctileté slečny sedávají na studené zemi. Ale co má člověk dělat, když nemá kam jít. Položila jsem flétnu a chvíli tupě civěla. Mé oči spočinuly na postarším pánovi s knírkem.

Vydal se ke mě. Další kdo mě de litovat? “Nemáš kam jít?” zeptal se opatrně. Zavrtěla jsem hlavou. “Jmenuji se Macao Conbolt,” usmál se. “(Jméno),” pípla jsem. “Chtěla by si do magického cechu?” nabídl mi ruku. Zrodila se ve mě naděje. Horlivě jsem přikývla. “Ty si mi nadšená,” pomohl mi na nohy. “Tak pojď nebo nám to ujede,” vybídl mě. Všimla jsem si naštvaných místních. Oni nepomohli, protože chtěli, abych tu hrála do konce svých dnů.

“Kam vlastně jedeme,” zeptala jsem se. “Do Magnolie do Fairy Tail,” usmál se Macao. “Fairy Tail… o těch jsem slyšela,” usmála jsem se. “Na vaše destruktivní schopnosti si pořád všichni stěžují ušklíbla jsem se. “Brzo i na tvoje,” rejpnul si. Zamračila jsem se. “Neškleb se takhle,” smál se. Zavrtěla jsem hlavou. Podívala jsem se z okna. Na tváři se mi objevil široký úsměv. “Poprvé vlakem?” ptal se Macao. Kývla jsem. “Poprvé jedu pryč,” usmála jsem se. “S námi budeš cestovat hodně,” poplácal mě po zádech.

Vystoupili jsme. Magnolia byla oproti mému zapadákovu obrovská. “Chyť se mě za ruku, ať se nestratíš,” navrhl můj zachránce. Kývla jsem a pevně se chytila. “Mistr Makarov bere všechny členy jako své děti, určitě se tam najdeš,” povzbuzoval mě, když si všiml, jak se klepu. “Nemusíš být nervózní,” usmál se a rozrazil dveře cechovního domu. Byl tu hrozný hluk. Chytila jsem Macaa pevněji. Vedl mě hlavní halou k baru. “Mistře vedu nováčka,” Macao ukázal na mojí maličkost. “Jakpak se jmenuješ?” usmál se starý mistr.

“(Jméno),” pípla jsem. “Umíš magii?” ptal se dál. “Trochu,” vytáhla jsem flétnu. “Sestry mě učily,” pousmála jsem se. “Magie Hudby, zajímavé,” poznamenal mistr. “Spusť,” pobídl mě. Tak jsem tedy spustila. Hrála jsem uspávací melodii. Než všichni usnuli přestala jsem. “Pěkné,” uznal mistr. “Umíš ještě něco?” vyzvídal. Zamyslela jsem se. Spustila jsem uši trhající píseň. Tu jsem hrála jen chviličku. “Ještě něco te napadá,” mistr se nedal. “Poslední,” poznamenala jsem. Poohlédla jsem se po cechu. Všichni se drželi za uši. Zahrála jsem tedy líbeznou, léčivou hudbu.

“Toť zatím vše,” usmála jsem se. “Další léčitelka,” poznamenal Makarov. Pak ukázal na Wendy. “Větrná drakobijka,” dodal. Dal mi na ruku cechovní značku a šla jsem se sednout za Macaem. “Nazdar prcku,” jeho kolega mi rozcuchal vlasy. “Tohle je Wakaba,” představil ho. “(Jméno),” usmála jsem se. “Celkem silná,” poznamenal a rozcuchal mě znovu. “Hej~,” stěžovala jsem si. Pak si k nám přisedl chlapec mého věku. Chvíli jsme na sebe koukali. “Tohle je můj syn Romeo,” usmál se Macao. “Romeo tohle je (Jméno), dneska jsem ji přivedl do cechu,” prohlásil hrdě.

Usmála jsem se. “R-rád tě poznávám,” vyhrkl. Macao se ušklíbl. “Na ženy opatrně Romeo,” smál se Wakaba. Zrudla jsem. Sklopila jsem hlavu. “Nech toho vyplašíš je,” rejpl si Macao. “Vy dva,” odsekla jsem stále rudá. “Rázná,” poznamenal Wakaba uznale. Zamračila jsem se. Romeo se posadil vedle mě. “Co se do toho tak rejou?” procedila jsem mezi zuby. Romeo sklopil hlavu. “Děje se něco?” podívala jsem se na něj. “Asi se mě snaží bránit,” zašeptal. “Proč?” zešeptala jsem taky. “Máma od nás utekla a táta to nenesl dost dobře,” vysvětlil.

Nevědomky se mi spustily slzy. “Ah! (Jméno)! Neplač!” Romeo začal panikařit. “Co si jí proved?” ušklíbl se Wakaba. “N-nic jen…,” Romeo se hájil. “To je tak smutné,” vytáhla jsem starý ošuntělý kapesník. “Jen jsem jí řekl o mámě,” Romeo sklopil hlavu. Macao posmutněl. “Pořád máš svého syna ne?” pokusila jsem se mu zvednout náladu. Pousmál se. “A máš tu i mě,” usmála jsem se. Romeo na mě zmateně hleděl. “Máš pravdu (Jméno),” kývl Macao. “Žij s tím, co máš,” ušklíbl se. “To je správný přístup,” zvolala jsem.

“Měla bys být motivační mluvčí,” rejpnul si Wakaba. Pousmála jsem se. “Podívej, Romeo je z tebe celej vedle,” šklebil se dál. “Co kdybyste mi dali pokoj,” zvedl se od stolu a vyběhl ven. Smutně jsem koukala jak mizí ve dveřích. “No nic,” povzdechla jsem si. “Asi si půjdu prohlédnout Magnolii,” taky jsem se zvedla. “Sama?” Macao se chystal, že půjde taky. “Já to zvládnu,” usmála jsem se. Pak jsem vyšla ven. Macao vyprávěl o pěkném parku. Vydala jsem se ho hledat.

“Tady,” zaradovala jsem se. Posadila jsem se ke stromu. Vytáhla jsem flétnu a začala jsem hrát líbezné melodie. Lidé si začali přisedat a poslouchali. Koutkem oka jsem v davu zahlédla i Romea. To mě naplnilo spokojeností. Ladná hudba se změnila ve veselou skladbu a posluchači se dali do tance. Romeo si přisedl. Mlčky pozoroval, jak mé prsty ladně kloužou po malých dírkách. Uhnula jsem pohledem a snažila se vnímat tanečníky. Stále jsem však pokukovala, jestli se na mě Romeo pořád kouká. Koukal.

Dohrála jsem a lidé se rozešli. “Moc pěkně se to poslouchá,” usmál se. Posmutněla jsem. “D-děje se něco?” vyhrkl najednou. “Proč si utekl? To ti tak vadím?” popotáhla jsem. “ N-ne t-to vůbec,” bránil se. “Vážně?” pousmála jsem se. Taky se usmál. “Jen mě štve jejich přístup,” odsekl a založil si ruce. Začala jsem se smát. “Co je tu k smíchu,” ohradil se a zrudnul. “Vypadáš roztomile, když se zlobíš,” cvrnkla jsem ho do nosu. Zrudnul ještě víc. “Nejsem roztomilej,” procedil mezi zuby. Bez varování jsem ho objala. “(Jméno)! C-co to…,” zasekl se.

Já se jen spokojeně usmívala. “Můžu takhle chvilku zůstat?” řekla jsem potichu. “P-proč ne?” dal mi ruku na bok. Seděli jsme takhle bůh ví jak dlouho. “Začíná se stmívat, měli bychom se vrátit,” Romeo mě vyrušil z mého rozjímání. “P-pravda,” vyhrkla jsem. “Vrátíme se spolu nebo každý zvlášť?” otočila jsem se zmateně. Mlčel. “Chápu,” zvedla jsem se. Romeo mě ale chytil za ruku. “Vrátíme se spolu,” zvedl se taky. “Jseš si jistý?” ptala jsem se. Romeo se usmál. Pak se nahnul a dal mi pusu na tvář. To mi jako odpověď stačilo.