𝙈𝘺 𝘿𝘦𝘢𝘳 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱Letter 14⊰

Vzdaloval se mi. Od toho momentu jsme si byli, až příliš cizí a i chuť v tom všem mě přecházela. Skončil bych. Všechno bych to nechal otevřené a prostě přestal jako bych ani nezačal. To ovšem nešlo a nebylo lehké. Ne potom, co se v mé hrudi snad usadila hanahaki a já jistě ze svých úst mohl začít vykašlávat květy.

Hrůzostrašná to představa, která mě donutila přestat, až tolik myslet na svého drahého. Bylo to těžké a nemožné. Nedokázal jsem ho odtamtud dostat. Naopak se tam velice dobře zabydlel a každý pohled na něj mé srdce rozbušil. Byl jsem v koncích.

„Jsi zamilovaný?" otázka, která padla po mém boku naštěstí nepadla na mou osobu, ale i tak jsem v duchu musel odpovědět. Ano. Málo jsem hlídal své okolí a nyní po mém boku seděla Princezna, naproti ní Vesmírné dítě a naproti mně zas Chytrák.

Tázaný byl právě blonďák a tazatelem byla osoba po mém boku. Snažil jsem si všímat svého talíře a tvářit se tak jako bych tam vůbec nebyl a jako bych vůbec neposlouchal jejich diskuzi. To bylo ovšem stejně těžké jako vyhrát tu bitvu nad svými city. Nechtěl jsem je tajit. Musel jsem mu je říct a pokud ne z očí do očí tak zatím aspoň písemně.

Můj drahý, je to zas doba. Avšak krutá doba, která mě k tobě připoutala více než jsem očekával. Když usínám vidím tvou tvář, tvůj úsměv a když tě vidím mé srdce tančí. Jsem si jistý, že ty tyto city ke mě nikdy nepocítíš kvůli anonymitě, ale i tak jsem ti to musel napsat. S láskou JM.

„Máš pravdu," zářil jako slunce. Úsměv od ucha k uchu, až jsem se začal bát, že by mohl dostat křeč. Ale ono nic. Stále s tím stejným úsměvem pokračoval. „Zamiloval jsem se."