𝙈𝘺 𝘿𝘦𝘢𝘳 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱Letter 6⊰

Test. Jedna z chvílí, kdy si uvědomíte důvod toho ticha. Každý chtěl být nejlepší. Výborný průměr značil prospěch, prospěch uplatnění a to zase dobrou práci. Nejlepších mohlo být jen pár. Nikdy ne všichni. Proto i já se do brzkých ranních hodin drtil s poslední stranou, abych ve čtyři hodiny ulehl a následně v šest vstal. To vše jen proto, aby přede mnou následně ležela výsledná práce s mými odpověďmi, body a hodnocením. Osmdesát pět bodů a B. Se svým výsledkem jsem nemohl být spokojen.

„Co máš?" za tu dobu jsem si zvykl a neustálé dotazy a společnost člověka, kterého jsem neznal pod pravým jménem a doufal, že ani on nezná to moje. Lehce jsem tedy nadzvedl svůj list, aby byl jediným kdo mohl mou známku vidět. Na oplátku já viděl ten jeho. šestasedmdesát bodů značilo C, ale majitel tohoto průměrného výsledku se usmíval jako by to bylo to nejlepší, co kdy napsal. Ale zda tomu tak bylo doopravdy jsem nemohl vědět.

Po tomto zmařeném testu jsem myslel, že mě nemůže nic horšího potkat, ale já se zmýlil. Opět ten smích, hluk a hlouček kolem chlapeckých záchodů, kde jsem se nyní opovážil vstoupit. Litoval jsem toho. Osoby z ročníku výše než jsem byl já stály kolem kabinky, kde chlapci hnědých kadeří ponořovali hlavu do záchodu. Bylo to ubohé, já byl ubohý. I přes ten hlouček lidí, kde jsem sotva něco viděl jsem si byl jist, že ona oběť je můj drahý a já i přes ten fakt nic neudělal.

Můj drahý, odpusť mi prosím. Tolik bolesti kolem tebe vidím, ale žádný důvod. Proč si věčně smutný a po tvé pleti tečou slzy? Znám střípek a stále jsem neschopný ti pomoci. Jistě si říkáš, že jsem ti s takovou k ničemu, ale já se polepším. Budu se snažit, aby na tvé krásné tváři již nebyla jediná nová ranka. S láskou JM.