𝙈𝘺 𝘿𝘦𝘢𝘳 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱Letter 0⊰

Studené kapky poledního deště dopadaly na již mokrý chodník, po kterém jsem měl jít domů. Namísto toho jsem zmražen zabíral místo v bezpečí budovy a mimo dosah deště. Nebyl jsem z cukru, aby mi déšť nějak ublížil, avšak moje imunita byla velice náchylná a mně stačilo jen trochu navlhlé oblečení a již jsem ležel s horečkami. Proto jsem tedy jen nyní stál a doufal, že déšť ustane i když z pohledu na něj k tomu minimálně ještě na dvě hodiny neměl.

Vydechl jsem přebytečný vzduch, který mě již pálil v hrdle a odhodlal se vejít do spárů dění přede mnou i přes následky. Na špičky černých tenisek mi právě kaplo pár kapek a následně mělo být mé tělo zavalené nežádoucí vodou, ale já byl stále v suchu. S překvapením jsem se tedy otočil, abych spatřil chlapce, s nataženou rukou a v ní deštník, který držel nad mou hlavou.

Usmál jsem se v náznaku díku, ale s ním to nic neudělalo. Namísto toho mi prostě onen deštník vrazil do ruky a pak sám bez krytí opustil prostor jakoby nic. Dlouhou chvíli jsem se díval ještě za jeho siluetou než mi úplně zmizel z dohledu.

Následující den jsem hledal všude, abych ho nakonec našel a deštník mu vrátil. Opět neřekl jediné slůvko a stále se staženou tváří mě jednoduše obešel jako by se nechumelilo. Od toho momentu jsem ho sledoval každý den a postupem o něm taky vše věděl. Byl jsem mu neustále v patách a hledal ten moment, kdy se usměje. Ale on tak nikdy neučinil. Po dobu dvou měsíců mého sledování jsem neměl možnost spatřit jeho úsměv, až do okamžiku, kdy jsem se rozhodl ho oslovit. Ne přímo. Jen prostřednictvím krátkých vzkazů každý den tajně vkládaných do jeho skříňky.

Můj drahý, dovol mi být důvod tvého úsměvu, s láskou JM.

> Zdravím Vás, jistě si těď říkáte, co se to nachází v mé knihovničce? Odpověď je ta, že jsem opět původní Let Me Love You pozastavilo, ale v závěru se rozhodlo tento nápad prostě vypustit a začít s něčím jiným... Tak snad mi to odpustíte.  ☞ Mr/s. Bonny