Sutechův syn ✓

61.Osudové setkání

David

Tři dny.
Tři zatraceně dlouhé dny, kdy se učím základní egyptská kouzla.
Možná by to nebylo tak zlé, kdybych přitom nemusel ještě chodit do školy..

Takhle trávím dopoledne psaním si poznámek a učením mezi obyčejnými lidmi a odpoledne trénuji v Řádu.
Jediné volno mám večer, kdy zcela psychicky vydeptaný uléhám ke spánku.

Ani s Markem se pořádně nevidím. Sice se mnou sedí v lavici, ale ve vile má vlastní výuku. To určitě zařídil strejda Tomáš.
Všiml jsem si, že nebyl zrovna nadšený z našeho vztahu.

Ale co, za pár dní odjedeme společně do Egypta a tam už si na sebe čas najdem.

No ale, dneska jsem si o přestávce všiml docela pohledného druháka, který na mě dost často kouká. Spíš zírá.
Nemůžu říct, že by mě to nepotěšilo.
A není sám. Koukají na mě i jiní kluci i holky.

Ale ten druhák je něčím zvláštní, mám z něj trochu husí kůži.

Dnes jdu na trénink sám, protože mi odpadla hodina. Takže Marka zase uvidím až večer.

Cestou ze školy zajdu do malého lesíku poblíž, abych si utřídil myšlenky, než zase budu muset kouzlit.
Sedím na pařezu a přemýšlím, dokud mi praskající větvička neoznámí, že už tu nejsem sám.

Zvednu hlavu a hledím do tmavých očí tmavovlasého druháka.
Chvilku mě pozoruje, až se zeptá:

„Ahoj. Co ty tady, tak sám?“

„Eh. Ahoj, přemýšlím. Chtěl jsem být chvilku sám.“ odpovídám slušně a doufám, že pochopí a zase odejde.

On se ale jen usměje.

„Po pravdě, taky teď přemýšlím.“

„Aha, a o čem?“

„Uvažuji, která poloha bude pohodlnější.“

Cože?

„Jak to myslíš?“ ptám se zmateně.

„Však ty jistě víš. Všiml jsem si, že na mě koukáš. Líbím se ti, viď?“
Pomalu se ke mně přibližuje s touhou v očích.

To jako vážně?? Na to ať zapomene.

„Je mi líto, ale zklamu tě. Mám přítele a ty nejsi můj typ. Promiň.“

Zvedám se, abych odešel, ale zjišťuji, že nemám kudy. Druhák mi zastoupil cestu a nevypadá, že by mu má odpověď nějak moc vadila.

„Jak chceš, chlapče. Tak to holt půjde po zlém.“

Přistoupí ke mně, jednou rukou mě chytne pod krkem a druhou za rozkrok.

Co mám teď dělat? Nemůžu mu ublížit, je to člověk. Na druhou stranu se přece nenechám znásilnit.
Pokusím se ho odstrčit, ale má docela velkou sílu. Navíc, po tom pokusu zesílil stisk mého krku.

„Nezkoušej to. Jinak to bude bolet víc.“ varuje mě a začíná mi rozepínat kalhoty.

Nedá se nic dělat, musím použít moc, jinak mě tu přefikne.
Zavírám oči a už se ho chystám odmrštit, když zaslechnu křik.

„HEJ! Nech ho být, ty prasáku!“

Rána a krk mám volný. Rychle se kouknu co se stalo a vidím druháka, jak se válí na zemi a drží si krvácející nos.

„Vypadni, Dane! Nebo ti zkrášlím celý obličej, že tě doma nepoznají.

Jsi v pohodě?“ obrátí se ke mně můj zachránce.

„Jo, už jo. Děkuju ti.“
Má krasné černé oči i vlasy.
Je vlastně celý nádherný.

„To nestojí za řeč. Rád jsem pomohl.

Dan je svině.“

Ten melodický hlas...

„Ty ho znáš?“

„Chodí se mnou do třídy.
Jestli se k tobě ještě někdy přiblíží, rovnou ho kopni mezi nohy. To ho zaručeně odradí.“

„Dobře, díky za radu.“

Jen mávne rukou.

„Za málo. Mimochodem, jmenuji se Alex a ty?“

Stisknu podávanou ruku a s úsměvem odpovídám:

„Těší mě, Alexi. Já jsem David.“

Jeho ruka je studená, ale přesto jeho dotyk hřeje.
Mám z něj zvláštní pocit kolem žaludku.

„Jdeš domů? Chceš doprovodit?“

A je tak milý..

„No, vlastně jdu do rodinné firmy. Mám tam takovou brigádu.
Ale ano, budu rád, když mě doprovodíš.“

Alex zvedne koutky v úsměvu a pokyne mi:
„Tak mě veď, Davide.“

Bohové! Ty úžasné rty! Chtěl bych je ochutnat.
Cože? Na co to myslím? Vždyť mám přítele sakra!

Blížíme se k vile Řádu a já poprvé lituji, že se nachází tak blízko školy.
Smutně se otočím k Alexovi, že se s ním rozloučím, ale on mě mile překvapí, když se evidentně nervózně zeptá:

„Nešel bys se mnou někdy ven?“

Jo!

„Moc rád, ale mám volné akorát večery..“

„Mně to neva. A můžeme jít třeba na náměstí, nebo kamkoliv jinam, kdybys nechtěl být se mnou sám.“

Kruci! Může být ten kluk pozornější?

„To je jedno. Po dnešku věřím, že se nepokusíš ublížit mi.“

„Na to se nikdy u nikoho nespoléhej. Mohl bych být šmejd, který tě chce pro sebe.

Půjdeme mezi lidi, abys sám získal jistotu, ano?
Tedy, pokud chceš se mnou jít ven.“

Věnuji mu zářivý úsměv s odpovědí, že chci.
Ještě mi nadiktuje své číslo, ať mu napíšu, až budu mít čas a chuť se vidět.
Pak se se mnou rozloučí a odejde.

Chvilku jej pozoruji a on se otočí, aby mne ještě viděl.
Je opravdu úžasný.

Když zajde za roh, také se otočím a jdu na trénink s rozpolcenou myslí.

Jedna část by mi nejraději dala pár facek, jelikož mám přítele, kterého miluji a druhá touží po dalším setkání s Alexem, který mě naprosto okouzlil...