Sutechův syn ✓

36.Poslání

Lukáš

Thor!
Máme před sebou jednoho z nejznámějších a nejmocnějších severských bohů!
Thovt říkal, že nás někdo navštíví a vyzkouší, ale tohle jsem opravdu nečekal.

Kubí s Erikem pohlédnou nejdřív na Thora, pak na mne.
Je to znamení, že mám hovořit já.

Pozvednu tedy ruce na znamení úcty a promluvím k bohu hromu.

„Buď pozdraven, vládce Thore.
Jsem Lukáš, syn Sutecha egyptského.
Toto je můj přítel Jakub, syn Hora a zde stojí Erik, syn řeckého boha lásky Eróse.

Žádáme tě o povolení ke vstupu do říše Severu.“

Thor okamžik přemýšlí, než mi odpoví:

„I já vás zdravím.
Než vám však udělím povolení, musím vás vyzkoušet, abych zjistil, že jste skutečně ti, za které se vydáváte.

Ukažte mi své síly!“

Rozpřáhnu ruce. Prudce se zableskne, zahřmí a jeden z blesků zasáhne Thora.
Tomu se však nic nestane, jen se usměje a pohlédne vyzývavě na kluky.

Z Jakubova těla vytryskne zářivé světlo a odmrští boha hromu k zádi lodi lodě.
Vzápětí se Thor stane vězněm v jakémsi ohnivém štítu, který vyvolal Erik.

Ozve se hlasitá rána a oheň pohasne, jak se štít roztříští pod úderem kladiva Mjöllni.

„Výborně. Jste opravdu velice mocní. Smíte vstoupit do naší říše.

Leťte do hlavního města, před budovou radnice vás bude očekávat průvodce.
Dovede vás do Asgardu.
Přeji hodně štěstí, polobozi.“

Zůstaneme sami a Kuba popožene loď, ať jsme ve Stockholmu co nejdříve.

Po třech hodinách konečně v dálce spatříme budovu z červených cihel. Na vrcholku její věže je zasazen symbol Švédska, tři korunky.

Jakub nás přenese na zem a změní loď zpět v amulet.

Před branou radnice stojí muž přibližně našeho věku.
Ihned, jak nás spatří, přistoupí blíž.

„Ahoj. Vy jste z Egypta a Řecka, že?“

„No, ano, jsme. A ty budeš náš průvodce?“ zeptám se opatrně.

„Jop. Jmenuji se Martin a jsem syn Skadi, bohyně zimy. Pojďte, dáme si kávu.
Zvu vás.“ usměje se rošťácky.

Cestou do kavárny si všímám, že si nás každého pečlivě prohlíží, nejdéle Erika.
Jsem si téměř jistý, že je také gay,  což mi vzápětí potvrdí můj přítel.

„Řekl bych, že ten kluk je "náš".
Viděl jsi, jak si prohlíží Erika?
Určitě se mu líbí.
Mohli by se možná dát dohromady, ne?“

„To není špatný nápad, lásko.
Cestou na tom zapracujeme.“

„To není třeba, kluci,“ přeruší nás řecký kamarád, „ zapomínáte, že jsem syn boha lásky a touhy.
Cítím, že mě chce poznat blíž, jakož i já jeho. Uvidíme, popřemýšlím o tom.“

Dorazíme do kavárny, posadíme se do rohu, kde nás nikdo neuslyší a Martin objedná kávu pro všechny.

Když servírka přinese kávy a odejde, severský polobůh promluví:

„Takže. Dost jsem o vás slyšel.

Lukáš, který odrazil svého otce Sutecha a zabil řeckou bohyni sněhu.

Jakub, který zabil Kronova syna a zahnal samotnou Noc.
Spolu jste definitivně zničili vládce titánů.

A Erik, syn boha lásky a touhy.
Ty jsi před pár lety zabil draka Ladona, který hlídal strom se zlatými jablky.

Jste hrdinové svých národů.
Je mi ctí provázet vás do Valaskjalfu, síně Všeotce.“

Co? Erik zabil stohlavého Ladona??

„Ehm. Eriku, jak jsi to dokázal?“

„No, přesvědčil jsem ho, že touží prokousnout si ocas. A jeho zuby byly jedovaté, takže se vlastně otrávil.
Nechtěl jsem ho zabít, byla to nutnost, poněvadž jej ovládlo zlo...“

Martin nás chvilku pozoruje, než položí otázku, kterou má zjevně celou dobu na jazyku jazyku:

„Nuže, kluci. Proč jste vlastně tady?“

Zlehka si odkašlu, než začnu vyprávět:

„No. Můj otec Sutech vyhlásil válku Horovi, aby získal nejdříve egyptský trůn a následně i vládu nad celým světem.

Chtěl po mně, abych unesl Kubu a on ho mohl vyměnit s Horem za korunu.
Podařilo se mi otce přelstít a zapudit. Zemřel jsem při tom, ale Kubí mě vzkřísil.

Teď probíhá v Egyptě otevřená válka mezi bohy a mágy. Země tím trpí.
Jediný způsob, jak otce porazit je získat tři mocné artefakty.
Dva, egyptské Reovo oko a řecký Diův štít jsme získali.

Poslední se nachází právě v Asgardu. Je to Ódinův oštěp.

Proto jsme přišli. Požádat Všeotce o jeho zapůjčení.
Pak budeme dost silní a hlavně připraveni k boji s bohem zla.“

„Á, už to chápu. Všeotec vám kopí jistě pujčí, ale budete muset stejně jako v Řecku prokázat odvahu a úctu k vládcům Asgardu.
Třeba bojem s obry.

Pokusím se spojit s matkou, abych zjistil, jak to s obry vypadá.
Přece jen je dcerou jednoho z nich.
Zatím vás nasměruji k bráně mostu Bifrost.

Půl kilometru odsud je kopec.
Na jeho vrcholu stojí tři kameny pokryté starodávnými runami.
Stačí, aby se jich dotkl člověk s magickými schopnostmi.
Rozzáří se a promluví k vám Strážce Heimdall.
Ten vás posléze vpustí do našeho světa.

Sejdeme se u chrámu bohyně Freyji. Souhlasíte?“

„To zní jako dobrý nápad, Martine. Že jo, kluci?“ odpoví s jemným úsměvem Erik.

S Kubou na sebe mrkneme a odkývneme.

Poté nám Martin potřese rukou pro štěstí; tu Erikovu drží trochu déle, a opustí nás.

My vyrážíme pěšky k bráně duhového mostu.