Sutechův syn ✓

26.Střet s Řeky

„Egyptští polobozi! Na příkaz Dia, vládce Olympu, jste zadrženi!“

Lukáš

„Sakra! Theo, nemůžeme s nimi bojovat. Jdi a přiveď toho Erika.
Tedy, pokud myslíš, že nám bude chtít pomoct.“

Theo se otočil a zmizel ve stínu.

Jakub napřáhl ruku. Zvedl se silný vítr, který začal bránit Řekům v postupu k řece.
Avšak v té chvíli ucítíme větrný tlak i z druhé strany. No ovšem.
Diův syn Adam ho také ovládá.

Zatímco se přetlačují, nepřátelští polobozi pokračují k řece.
Musím Kubovi pomoct.

Použiji vlastní moc a pozvednu hlínu a kameny, jež následně rotují kolem oddílu nepřátel a brání jim jak v postupu, tak ve výhledu.

„Kluci!“
Theo se vrátil s klukem našeho věku. Má blonďaté vlasy s červenými proužky.
Hmm, je dost hezký s tou vypracovanou postavou.

„Kluci, tohle je Erik, syn Eróse. Pomůže vám.“

„Ahoj, Egypťané. Půjdu s jedním z vás do Lémnu. Ta sněhová potvora mi už dávno pije krev.“

Zdálo se mi to, nebo na mě mrkl?

„Výborně, půjdeš se mnou. Vyrazíme hned, jen co odrazíme tvé přátele.“

Země se nám otřese pod nohama a ze vzniklých puklin začali vylézat kostliví válečníci.
Moc Hádova syna.

Jakub mávne rukou, poryvem větru odmrští Diova potomka a povolá si hůl.
Prudce jí udeří o zem.
Okamžitě z něj vytryskne kruhová vlna jasného světla, které promění kostlivce v prach.

„Dobrá práce, zlato. Abychom se dostali pryč, bude to chtít silnější zátaras.“ řeknu a pohlédnu na řeku.
Dostal jsem nápad, snad tam není někdo od Poseidona.

Pozvednu ruku a ze zmíněné řeky kolem ostrůvku vystoupí několikametrová vodní stěna a zablokuje Řekům cestu k nám.

„Theo, popadni Kubu a jděte do podsvětí. Zdržím je.“

„A co pak? Musíš s Erikem do Lémnu.“

„Já vím. Stačí, když mi Erik sdělí místo pocitem a hned vstoupíme do portálu. Běžte.“

„Egypťané! Nemáte kam utéct. Vzdejte se!“
opakuje svou výzvu Diův syn.

Jeden z jeho pobočníků vzplál ohněm - nejspíš syn Héfaista.
Napřáhl dlaň a vyslal proud ohně proti mé vodní stěně.
Pomalu, ale jistě ji vypařuje.

Syn vládce Olympu na nic nečeká a zdvihne meč k obloze.
Zaduní hrom.
Z nebe sjede blesk a zasáhne Jakuba s takovou silou, že ho srazí k zemi.

„Kubo!“ vykřiknu zděšeně, když vidím svou lásku padat na tvář.

Rozhoří se ve mně vztek.
Vyšlu své myšlenky k řece a vyzvednu téměř všechnu vodu z koryta.

Prudce mávnu rukou a vrhnu vlnu na nepřátele. Ve stejnou chvíli povolám blesk, který zasáhne zraněné a především promočené polobohy.
Jejich bolestné výkřiky se nesou po celé planině.

Aniž by mě jejich osud dál zajímal, vrhám se ke svému příteli.
Žije. Díky bohům.

„Kubí, lásko, jak je ti?“
S obavou hledím do těch krásných očí.

„Jsem v pořádku, lásko. Reovo oko mě i tentokrát ochránilo.“

Vstane, políbí mě a s povzdechem praví:

„Musíme zmizet, než se vzpamatují. Nesmíme s nimi dál bojovat. Nejsou to naši skuteční protivníci.

Luky, otevři portál a zastav tu ledovou královnu.
Já zatím trochu osvětlím podsvětí.“

Má pravdu. Musíme okamžitě vyrazit.
Jakub se na mne ještě jednou usměje, chytne se Thea za ruku a oba se ztratí ve stínech.

„Eriku, podej mi ruku.“
Blonďák to udělá a předá mi tak myšlenku s místem, kam jít.

Vytvořím kruh a otevřu portál.

„Tak, a teď pojď se mnou.
Čeká nás bohyně zimy.“

Usměji se na blonďatého poloboha, který mi úsměv vrátí s dalším mrknutím a záhadnou větou:

„Veď mě, jsem jen tvůj.“

Adam

Unikli! Zatraceně!
Ale musím uznat, že jsou skutečně velmi mocní.
Vždyť sami dva se ubránili mně a dalším dvaceti polobohům.
A to tam jen tak stáli.
Pokaždé jen zvedli ruku a bylo to.

Ten Horův syn ovládá vítr a...
překonal mě.
A to jeho světlo, které zničilo mrtvé bojovníky.
Je syn vládce egyptských bohů, je jasné, že se mi vyrovná, ale tohle?

A ten druhý.
Jeho otec je úhlavní nepřítel Hora. A jeho syn přesto je tady a zjevně bojuje proti otci.
A je ještě mocnější. Ovládá všechny živly.

Ta vodní stěna, pak říční tsunami a nakonec blesk, kterým nás dorazil.

A z celého dvacetičlenného oddílu polobohů není jediný nezraněný.

Jen nechápu, proč utekli.
Vždyť by nejspíš dokázali zničit celou Pevnost během několika minut.
Proč tedy nezaútočili?

Začínám si myslet, že to nejsou až takoví nepřátelé, za jaké je považuje otec.

Pokud se s nimi znovu setkám, chci si promluvit o tom, proč vlastně přišli do Řecka...