50.Město Slunce

55 15 3
                                    

Lukáš stojí na západním břehu řeky a prohlíží si trosky kdysi majestátního města, které zasahuje až do pouště.

Achetaton, Město slunce,
Obzor Atonův.

Teď je skoro rád, že je tma.
I když ani ne tma, jako spíš šero.
Alespoň mu není takové vedro.

V dálce se tyčí silueta Velkého Atonova chrámu.
Snad je to ten, pod kterým je držen Hor.
Moc se mu nechce prohledávat ruiny prokletého města Kacířského krále.

Celá oblast se dělí na tři části:

Severní město, jehož centrem býval Severní palác, kde žila Velká královská manželka s dcerami.

Jižní město s Letním palácem radovánek.

A Centrální město, jenž pojímalo Velký a Malý Atonův chrám a také Velký palác, v kterém faraon rozhodoval státní záležitosti.

Aton býval pouhým aspektem Rea, než jej Amenhotep IV. povýšil nejprve na nejvyššího a posléze na jediného boha.

Král sám si změnil jméno na Achnatona a zahájil tak náboženskou revoluci, která skončila jeho předčasným skonem.

Lukáš zatřepe hlavou, aby se zbavil myšlenek na Kacíře a rychle postupuje do Centrálního města.

Zdá se, že zdejší kněží, stejně jako ostatní, vytvářejí pevnou iluzi, neboť Velký Atonův chrám stojí, přestože jej Achnatonovi nástupci zbourali.

Mladík vydechne okouzlením při pohledu na majestátní budovu chrámu.

Po obou stranách vchodu stojí dvě cihlové věže připomínající pylony.
Příjezdová cesta vede k Domu radosti, chrámovému sídlu krále.
Poté pokračuje sloupovou síní a několika otevřenými nádvořími až do srdce celé budovy Gempaaton (Aton je nalezen).

Celé to místo je jistým způsobem zvláštní.
Je znát, že uctívání Atona se vymykalo tradicím.

Chrámy ostatních bohů jsou uzavřené, kdežto tento je otevřený a beze střechy, aby se věřící mohli při modlení kochat slunečními paprsky.

Stejně tak lidé nesměli uctívat Atona, nýbrž panovníka, který se ustanovil jediným mluvčím boha.

Lukáš se opět zastavil a pohltil do myšlenek. Musí se vzchopit.
Toto místo je mocné, proudí jím zvláštní energie a nutí jej zapomínat na jeho úkol.

Znovu proto zatřepe hlavou a rychle zamrká.
Když však oči opět otevře, zjišťuje, že na hlavním nádvoří není sám.

Hledí na něj vysoký holohlavý muž ve zlatém rouchu, které by, nebýt tmy, odráželo záři slunce a oslepovalo jeho možné společníky.

„Čekal jsem, kdy přijdeš. Kdo jsi?“

„Jsem Lukáš, syn Sutecha. A kdo jsi ty?“

„Jmenuji se Merire a jsem v dlouhé řadě potomek Achnatonova velekněze.
Jsem strážce chrámu a města.
A nakonec i hlídač vězněného boha.“

Lukáš se na velekněze sladce usměje a praví:

„Pak tvá hlídací služba končí, protože já přišel Hora osvobodit.“

„To ti nemohu dovolit, synu zrádce. Žiji jen proto, abych udržel Hora v okovech.

Ten, který si říká bůh světla, kdysi ponoukl svého syna, vojevůdce Horemheba k popravě mého předka.

A to jen proto, že ctil Atona a krále Achnatona.
Zaslouží si tento osud.“

„Idiote! Cožpak nechápeš, že Kuk zničí svět?
I tvůj Aton zahyne a ty s ním.“

Sutechův syn ✓Where stories live. Discover now