2.Řád Maat

219 34 9
                                    

Lukáš

Dva dny po přednášce jdeme s Tomášem do sídla Řádu.
Překvapuje mě, že je to obrovská rodinná vila poblíž Obchodní akademie.
Tomáš zamíří k velikým dvojitým dveřím, skoro bráně, nad nimiž je vyobrazen egyptský kříž Anch - symbol věčného života.
V okamžiku, kdy vstoupíme do rozlehlé haly, uvítá nás pan profesor Starý (fakt se takhle jmenuje :D).

„Tome! Lukáši! Vítejte v Řádu Maat. Pojďte do mé pracovny, sdělím vám, o co v organizaci vlastně jde. Tedy, řeknu to tobě, Lukáši, neboť Tomáš je členem již dva roky."

S těmito slovy nás zavede do středně velké místnosti, kde se usadí za stůl do křesla a my proti němu.

„Tak tedy. Řád byl založen před 70-ti lety mnou a několika mými přáteli. Samotná společnost má po celém světě přes 500 členů, nicméně, hlavní sídlo je právě zde, v Karlových Varech.

Členství v Řádu se rozlišuje do tří stupňů.

První stupeň jsou zcela obyčejní lidé se zájmem o egyptskou historii a badatelé.

Druhý stupeň jsou Mágové, tedy lidé, kteří mají vlohy pro egyptská kouzla. Jsou to vlastně nástupci kněží jednotlivých božstev a mnozí z nich se knězi opravdu stali.

Třetí stupeň je nejvyšší. Takových lidí je mnohem méně, jak brzy pochopíš.
Jedná se totiž o polobohy, čili smrtelné děti bohů. Mají vždy jednoho božského rodiče.

Téměř každý bůh má takové děti, až na pár vyjímek. Bozi se ke svým potomkům přihlašují kolem patnáctého roku, což byl v minulosti věk dospělosti."

To se mi snad musí zdát. Je něco takového vůbec možné?
Něco ve mně mi říká, že ano.

„Pane profesore, vy jste také polobůh?"

„Ano, Lukáši, jsem syn Rea, prvního vládce Egypta."

Reův syn! Nemůžu tomu uvěřit. Ten stařec, co se sotva vleče, je syn nejstaršího z bohů. Samotného boha Slunce..
Ale co Tom a co já?

„Tome... Ty jsi také...?"

„Jsem, Luky. Můj otec je Thovt, bůh moudrosti a magie."

V tu chvíli mi něco docvaklo.

„Ha! Tak proto jsi takový šprt."

Tomáš se na oko urazí:
„No dovol!"
Pak se ale začne smát.
„Vlastně máš pravdu, rád se učím, mám to prostě v krvi."

„Pane profesore..."

„Říkej mi Ramose. To je mé egyptské jméno. A místo "pane" mě můžeš oslovovat "mistře"."

„Rozumím mistře. Chtěl jsem se zeptat, kdo jsem já?"

Kdo vlastně jsem?

„No, Luky. Dle mého názoru jsi polobůh. Z nějakého neznámého důvodu se k tobě rodič ještě nepřihlásil, přesto to očekávám každým dnem.

Obvykle to probíhá tak, že se ti bůh zjeví ve snu. Někdy, ovšem jen vyjímečně, se objeví znamení nad, nebo kolem člověka. To ale platí pouze pro ty nejmocnější bohy."

Je toho na mě moc. Z tolika informací se mi začíná točit hlava.
Najednou cítím strašné horko.
Kolem mne vzplane ohnivý kruh a nad hlavou zazáří rudé znamení.
Blesk.

Ramose vytřeští oči a můj kamarád ode mne vyděšeně odskočí. Co to sakra je??

„Co..co se stalo? Co to bylo? Mistře??"

Oheň i blesk zmizí.
Zaslechnu, jak si Ramose pro sebe mumlá.

„To není možné, po tolika staletích.."

Pohlédne na mou tvář a já mu v očích čtu strach a nervozitu. Po chvíli již normálním hlasem praví:
„Buď pozdraven, Lukáši, synu Sutechův."

V šoku zírám na starého mistra.
To musí být nějaký omyl.
Jenže podle výrazů mých společníků není.

Ramose se zhluboka nadechne, pak promluví:
„Tohle se nesmí nikdo dozvědět. Víme o tom jen my tři a tak to bude muset zůstat. Alespoň nějakou dobu.

Je mi to líto, Lukáši, avšak kdyby ostatní zjistili, že jsi syn Sutecha, báli by se. A ze strachu lidé a tím spíš mágové dělají různé věci."

„Chápu, mistře. Co jim tedy řekneme?"

„Budeme tě vydávat za mága živlů. Učit tě bude především Tomáš, pár mágů přírodní síly a některý ze zkušených bojovníků samotný boj.
Začneš zítra. Tvé matce ještě dnes zavolám a sdělím nezbytné informace. Až do konce výcviku zůstaneš zde."

S tím se se mnou rozloučil a Tomáš mě zavedl do mého pokoje, který mi byl mezi tím připraven.

Tak tohle bude ještě dost zajímavé...

Sutechův syn ✓Where stories live. Discover now