32.Bitva o Olymp

62 17 0
                                    

Pohled třetí osoby

Řečtí polobozi se rychle přenesli pryč, aby sehnali pomoc proti dávnému nepříteli.
Jen Theo se na okamžik zdržel a předal Jakubovi představu, kam otevřít portál, neboť mramorové schody na Olymp byly zničeny.

Ihned poté, co syn boha smrti prošel stíny, Jakub vyvolal portál k sídlu bohů.
Oba Egypťané tasili zbraně a prošli magickou branou.

Jakmile se ocitli v božských zahradách, zůstali hledět na tu zkázu.
Překrásné stromy byly pokáceny, sochy rozdrceny na kousky, menší chrámy hořely, z těch větších zbyly jen hromady kamení a sutin.

Téměř vše bylo v troskách.
Jediné místo, které se zdá nedotčené je hlavní chrám rady.

Všude okolo se rojí nestvůry a přiživují plameny, nebo sekají do zbylých soch.

„Kubí, je jich tu příliš mnoho. Bude trvat dlouho, než je zničíme a potřebujeme sílu na boj s titány.“ prohlásí šeptem Lukáš.

„Máš pravdu, lásko. Co se zneviditelnit a přenést rovnou do trůního sálu? Nestvůry necháme hrdinům, které přivede Erik.“

„Dobrý nápad. Tak jdeme na to.“

S těmi slovy oba kluci splynou s okolím a zhmotní se ve vylomené bráně centra božské moci.
To, co následně spatří, je dostane do kolen.

V obrovské kruhové místnosti stojí dvanáct trůnů. Šest po levé straně a šest po pravé.
Jen tři jsou obsazeny.

Po levém boku hlavního trůnu sedí svalnatý titán s měsícem vyobrazeným na válečné helmě-
Atlas, titán měsíce a velitel vojsk.

Vpravo v křesle se roztahuje titán ve zlaté zbroji-
Hyperion, titán východu a ohně.

Uprostřed, v Diově trůnu sedí vzpřímeně vysoká bytost, jakoby stvořená ze tmy protkané ohnivými žilkami.
V levé ruce drží srp, v pravé proslulý Diův blesk.
Kronos, pán času, vládce titánů.

Před nimi, ve středu sálu klečí spoutaní bohové, z jejichž těl odkapává zlatá krev.
Jsou tak zřízení, jakoby si z nich někdo udělal boxovací pytle a bušil a sekal a bodal.

Síní se rozlehne temný a zlý hlas:

„Hleďme. Synové Egypta nás přišli navštívit. Jistě mi chcete vzát čest.
Poklonit se novému vládci Řecka.
Mně.“

„Ne tak docela. Přišli jsme vzdát úctu vládci. Ale tomu skutečnému a jedinému. Diovi.“
odsekne odvážně Lukáš. A Jakub jeho proslov doplní:

„Můj přítel má pravdu. Jsme zde, abychom se poklonili králi, ne starému odpadu.
Takže buď tak laskav a vypadni, ať tak můžeme učinit.“

Spoutaní bohové na dva mladíky zírají.
Jen Athéna se ušklíbne nad jejich nehoráznou drzostí. Tuší totiž, že svá slova myslí vážně a zároveň chtějí Krona vyprovokovat k boji.
Ale co zmůžou dva polobozi tam, kde selhalo dvanáct nejmocnějších řeckých bohů.

Šokovaně zírají i Atlas a Hyperion. Jen Pán času zrudne vzteky a zařve tak silně, že jeho hlas otřese samotnými základy chrámu.

„Jak se opovažujete?!
Já vás naučím úctě a respektu.
Zabte je!“
A jen rukou odmávne bohy, aby nepřekáželi.

Titán východu se vrhne k Jakubovi, ten však uhne a bodne jej rozzářeným kopím do boku.
Hyperion zaskučí a pokusí se mladíka sežehnout plameny ze svých zlatých očí.
Tomu však oheň nic neudělá, neboť Reovo oko jej chraní i před ohněm.
Syn Hora užije vlastní moc nad větrem a vytvoří kolem titána vzdušný vír, kterým mu brání bojovat i dýchat.

Mezitím se mezi generálem titánských vojsk a Sutechovým synem rozhoří souboj mečů, který doprovází Lukášovy blesky a ohnivé koule.
Nejsilnější z titánů začíná pod nátlakem meče a živlů slábnout, až nakonec padne vyčerpán na kolena a syn rudého boha mu rozžhaveným mečem usekne hlavu, jíž ještě spálí ohněm.

Jeho přítel už také dostal přidušeného Hyperiona do pokleku a svým kopím, obklopeným bílým světlem, probodne titánovo zlaté srdce.
Čiré světlo vzápětí rozmetá mrtvé tělo na prach.

Vládce titánů je v šoku.
Jeho dva nejlepší pobočníci padli v boji s obyčejnými polobohy během pár minut.

„Za to zaplatíte. Zemřete pomalu, to slibuji. A ty, synu Horův, budeš nevýslovně trpět za zabití mého syna Kria.“

Kronos napřáhne Diův blesk a vystřelí z něj mocný proud nebeské elektřiny, která zasáhne Jakuba a odhodí jej proti zdi.
Chlapec se sveze k zemi v bezvědomí.
Proti této zbrani toho moc nesvede ani Reův Ureus.

Lukáš zuřivě vykřikne a jako hurikán se vrhne k pánu času.
Sekne titána do pravé ruky, jež následně zbraň vládce bohů pustí.

Ale Kronos není obyčejný titán.
Máchne srpem a útočníka odrazí.
Ten proti němu vyšle vlastní blesk, který ovšem svůj cíl mine.
Kronovi zazáří oči a Sutechův syn ztuhne.
Čas je mocný element, kterému nedokáže vzdorovat ani potomek nejmocnějšího z bohů.

Pán titánů pomalu přejde k zamrzlému polobohu a sekne srpem.

Smrtelnou ránu však nezasadí.
Úder je zastaven zářícím kopím.

„Snad si nemyslíš, že tě nechám zabít mi přítele?“ praví ztěžka zraněný Jakub a vzápětí odkloní titánovu zbraň.
Kopí zmizí. Jeho majitel natáhne obě ruce a začne z dlaní vysílat nekonečné proudy světla.

Kronos jim do cesty nastaví srp, nicméně ta čirá síla je velká.
Titán sebere svou nesmrtelnou energii a zahájí přetlačovanou magických sil.

Naneštěstí je Jakub zraněný a oslabený, začíná tudíž pod náporem couvat. Nesmí.
Nesmí se nechat odtlačit až ke zdi, byl by to jeho konec.

Zničehonic se k jeho světlu přidá další proud magie. Tentokrát ohnivý, obtočený elektřinou.
Lukáš se vzpamatoval a pomáhá své lásce.
Teď jsou daleko silnější, než titán.
Kronův srp nápor nevydrží.
Praskne a jeho úlomky se rozlétnou po celé místnosti.
A magie obou nejmocnějších polobohů zasáhne jeho majitele přímo do hrudi.

Kronos se za příšerného, bolestného kvílení pomalu rozpadá, až konečně exploduje v černo-zlatý prach, jenž v mžiku oka zmizí zcela.

Pán titánů je poražen a zničen.

Lukáš s Jakubem se vrhnou ke spoutaným bohům a osvobodí je.
Ti okamžitě vyrazí ze sálu, aby zničili nestvůry, jenže o ty se již postarali hrdinové z Pevnosti blesků a menší bohové.
Rada bohů tedy usedne na své trůny, aby předchozí událost prodiskutovala.
Není pochyb, že je třeba Egypťany odměnit.

Sutechův syn ✓Where stories live. Discover now