Sutechův syn ✓

53.Sfinga a písař

Lukáš

Jsem vyděšený.
Bojím se o svého Kubíka, protože se nevrátil z Núbie a Hor odmítl předat mu svou moc.
Je zvláštní, že bůh světla má strach z něčeho, co bůh zla udělal dobrovolně.

A novinky, jež mi sdělil Re...
Nevěřil bych, že se tak stane.
Zničený Asgard, mrtvý Ódin, potopené ostrovy.

Musím věřit, že sluneční bůh mou lásku najde a zatím budu pokračovat v úkolu sám.

Ale jestli Kuk Kubovi ublížil, zaživa ho roztrhám na cucky!

Před hodinou jsem dorazil do Gízy a teď hledím na obrovský kamenný kolos jménem Velká sfinga, která byla postavena z jednoho jediného kusu kamene.

Všiml jsem si, že tma, jež po mém zboštění trochu zesvětlala, opět zhoustla.
Beru to jako znamení, že nemám otálet.
Každým okamžikem může být napaden Olymp.

Konec přemýšlení, je třeba vzít ten svitek.

Přiblížím se k tlapě sochy a pohlédnu jí do tváře.
Opravdu nemá nos.

Podle vědců z řad smrtelných lidí představuje ona tvář faraona Chufua (Cheops), kterého takto zpodobnil jeho syn Rachef (Chefren).

Někteří se také domnívají, že byla sfinga postavena již 15 tisíc let př.n.l.

A o nos ji měl připravit jakýsi beduínský fanatik, jelikož ji uctívali rolníci kvůli úrodě.

Ach, ti lidé..

Když jsem se stal bohem, přešly na mne i vzpomínky a božská moudrost.
Teď znám pravdu i o soše lva s "lidskou" hlavou.

Skutečně ji postavil Rachef, avšak hlava zpodobňuje Atuma Stvořitele.

A o nos přišla při jednom ze soubojů Sutecha s Horem, kdy Sutechův blesk boha světla minul a zasáhl sochu.

Když tak na ni koukám, už se nedivím, že jí Arabové dali jméno Abul-Hol, Otec hrůzy.

Už zase přemýšlím, měl bych pohnout kostrou.
Popojdu mezi tlapy k hrudi sochy a přiložím dlaň na chladný kámen.
Vzápětí se rozzáří obrys dveří a kámen v jeho polovině pukne až dolů.
Je to jako dvoukřídlé dveře.
Otevřou se a já vcházím do tmavé chodby.

Jakmile se dveře opět uzavřou, vyvolám v dlani kuličku ohně jako pochodeň.
Na konci chodby je schodiště, dosti příkré, téměř jako žebřík.

Když se, poněkud funící, konečně vyškrábu nahoru a otevřu dveře, v úžasu zůstávám hledět na překrásnou síň.
Vše, stěny, podlaha i strop pokrývá stříbro.

Jen uprostřed stojí žulový kvádr s podnosem z elektrumu plný svitků.
Na vrcholu hromádky leží jeden, ovázaný zlatou nití.
To bude on!

Opatrně jej rozvážu a rozmotám.
Jen zběžně přečtu pár řádků, abych se přesvědčil.
Ano, i z těch několika slov mi běhá mráz po zádech.
Právě držím v ruce nejmocnější kouzlo všech dob.
Kouzlo ke spoutání nejstarší bytosti.
Rychle jej zase smotám a zavážu.

Oči mi samovolně těkají po těch ostatních.
Tolik mocných kouzel!
O některých jsem slyšel vyprávět.
Zaříkávání k ovládnutí lidí a zvířat; k oživování mrtvých; k výrobě zlata či drahých kamenů...

Ne! Potřebuji jen to jedno.
Silou vůle se odvrátím od podstavce a s leknutím hledím na muže, jenž přede mnou nehnutě, s mírným úsměvem stojí.

„Moudře ses rozhodl, synu Sutechův.
Tato kouzla jsou velmi mocná a v nesprávných rukou také nebezpečná.
Prošel jsi zkouškou sfingy.
Věřím, že ve svém úkolu neselžeš.“

„Kdo jsi?“

„Jsem Amenhotep, syn Hapuův.
Ovšem pro tebe Amenhotep, syn Thovta.“

„Počkat! Ten Amenhotep? Písař a vezír, jež byl zboštěn?
Je mi ctí tě poznat.“

„I mně je ctí poznat nejmocnějšího poloboha a nyní boha všech dob.

Ale nejsem zde jen tak.
Měl bys vědět, že temný bůh se chystá zničit Olymp a další místa ve světě.
Jsi na toto poslání sám, Lukáši.
Tvůj přítel Jakub se stal zajatcem tmy a Kuk jej chce obětovat, aby zlomil Hora a tím zcela porazil světlo.

Pak vymaže vše z bytí a nastane konec.

Pospěš do Sakkáry.
Uchop Prvotní plamen a přečti formuli.
Znič praboha dřív, než bude pozdě.“

Sakra! Mám méně času, než jsem si myslel. A on má Kubu.
Rychle Amenhotepovi poděkuji a chci se přenést pryč, jenže to nejde.
No jistě. Musím vyjít ze sfingy.
Seběhnu schody, proletím chodbou a ještě dříve, než se za mnou uzavře vchod, jsem pryč.

Objevím se před pyramidou.
Ale nejsem zde sám.
Na úpatí Džoserovy hrobky stojí vysoká žena s hlavou lvice.

Sachmet, když mne spatří, hluboce zavrčí a praví:

„Buď zdráv, synu Sutecha.
Kvůli tobě zemřel Rudý bůh.
A proto dnes zemřeš!“

Z její ruky vytryskne rudý paprsek a na mne padne tma.