Sutechův syn ✓

44.Pád Světla

Ocitl se v rudé síni, okolo něj blikají hvězdy.
Obezřetně kráčí dál, zastaví jej až podivný výjev.

Hledí na čtyři postavy.
Vlastně jen tři, čtvrtá se zdá býti spíše kouřem.
Dvě stojí vedle sebe.
Postava s hlavou lvice pevně drží překrásnou mladou ženu s pštrosím perem na hlavě.

Třetí postava je vyšší a vyzařuje rudé světlo. Pečlivě si ženu prohlíží.
Všichni mlčí, dokud ticho nepřeruší tichý hlas té kouřové bytosti.

„Jak jsem říkal, můj pane. Je zde, ve tvé moci. A-“

„Mlč, Stíne. Hovořit budu já.“

Onen Stín zmlkne, ale je vidět, že jej příkaz popudil. Neslyšně se vzdálí, avšak stále pozoruje a naslouchá.
Mladíka z jeho pohledu mrazí v zádech. Cítí z něj zášť, čiré zlo.
A moc, obrovskou sílu, jakou necítil ani z otce. Kdo to může být?

Sutech opět promluví a strhne tak chlapcovu pozornost na sebe.

„Má drahá Maat. Tohle bys nečekala, že?
Být unesena Lvicí a předvedena do mého paláce.“

Mladá žena odpovídá pevným, leč tichým hlasem:

„Čekala bych cokoliv, jen ne Tebe, Sutechu. Pověz, proč jsem zde?“

„Jsi tu, abys zemřela. Obětuji tě před zraky Hora, Rea a ostatních, kteří mi vzdorují. Tvá smrt je oslabí a mě posílí.“