Sutechův syn ✓

43.Naděje umírá poslední

Chrám v Edfú, Egypt

V hlavní síni chrámu sedí na trůnu shrbený mladý bůh se sokolí hlavou.

Přemýšlí, co udělal špatně.
Proč prohrává válku se Sutechem?
Ano, Sutech je nejmocnějším bohem a ano, má spoustu přívrženců, ale Hor je přece vládce. Bůh nebes a světla, strážce harmonie.
Tak jak je možné, že ztrácí města a mágy?
Nebylo by lepší se vzdát dřív, než z království Obou zemí nezbyde než prach?

Válka říši sužuje. Civilisté museli prchnout za hranice. Jejich domovy byly zničeny.
Má si vzít na svědomí další ztráty? Další smrt?

Před nešťastným králem bohů se zhmotní vysoká žena s duhovými křídly.

„Co se děje, můj synu? Proč ses uzavřel v chrámu?“

„Ty se ještě ptáš, matko?
Prohráváme. Mágové a polobozi umírají. Naše vojsko je vyčerpané.
Nevím, co dál...“

Eset si povzdychne a přistoupí blíž ke svému synovi.

„Ach, můj drahý Hore. Nesmíme se vzdát. Ještě je naděje.

Tvůj syn Jakub a jeho přítel Lukáš se brzy vrátí. Splnili své poslání a získali všechny tři artefakty.
Nebude trvat dlouho a zničí Sutecha i jeho armády.“

Hrom

Chrám se otřese v základech.

„Ale kam se vrátí, matko?
Edfú je jeden z posledních chrámů, jež nebyly dobyty.
A jak sama slyšíš a cítíš, je to jen otázka času.“

„Tak pojď ven. Ukaž bohu zla, kdo je pánem Egypta. Znič ty, kteří se opovažují zabíjet ve jménu Chaosu.“

Sokolí bůh v sobě nalezne sílu.
Eset má pravdu. Musí bojovat až do konce.

Vstane z trůnu a pomalu vyjde ven.
Před chrámem stojí skupina černě oděných mágů, jenž se kouzly snaží prolomit zdi sídla božského sokola.

Hor, rozhněván jejich počínáním, vztáhne ruku a smete služebníky zla vlnou světla z povrchu země.

Eset je hrdá na syna, který, jak se zdá, opět našel vůli bránit svou zemi.
Přesto mu raději nesdělila hrůznou novinu, o níž ji spravil Re.
Bála se, že to Hor vzdá, pokud se dozví o zmizení nejdůležitější bohyně...

Střed Velké medvědice

Sutech netrpělivě rázuje sálem svého sídla.
Již několik hodin čeká, zda jeho věrní splnili úkol, který jim na radu Stína zadal.
Proto s sebou škubne při zaslechnutí tichého hlasu jeho rádce.

„Neobávej se, můj pane. Oni to dokáží. Sachmet je velmi schopná. Přivede ji.“

„Jen aby. Nechápu však, k čemu mi bude. Pouhá její přítomnost mě oslabuje. Co s ní mám dělat?“

Stín se jen usměje. Ve skrytu mysli se však přímo chechtá stupiditě Rudého boha.

„Až tví nepřátelé zjistí, že je v tvém držení, neodváží se napadnout souhvězdí.
A pak, až přijde ten pravý čas, využiješ ji pro konečné vítězství.“

„A jak Stíne?“

„Obětuješ ji a zajistíš si tak absolutní moc. Bez ní nebude mít nikdo sílu se ti postavit.“

Sluneční chrám města On

V komnatě Prvního Věstce Reova kléru se rozzáří kruh jasného světla a z něj vystoupí dva mladíci.
Očividně jsou rozrušeni místem, kam se dostali, neboť se nervózně rozhlíží, dokud jejich pohledy nepadnou na muže, stojícího opodál.

„Rechmire? Co tady děláme? Měli jsme se přenést do Vesetu.“ ptá se zmateně starší z chlapců.

„Zdravím tě, Jakube. I tebe, Lukáši. Je mi líto, ale do Amonova města nemůžete, proto jsem zachytil vaše kouzlo.“

„Jak to myslíš, co se stalo ve Vesetu?“ pokládá za oba otázku Lukáš.

„Byl zničen. Sutech rozpoutal bouři tak mocnou, že z Amonova chrámu zůstala jen hromada trosek..“

„A-ale co Amon? Kde je?“

„Pokusil se bouři vzdorovat, ale ani on není dost mocný, aby se vyrovnal bohu živlů.
Byl nucen uprchnout do Edfú, což je jeden z posledních chrámů, které stále stojí.

Edfú, Philae a On.
To jsou jediná sídla, jež zatím přežila.
Ostatní chrámy jsou zničeny a jejich obyvatelé, kněží i bohové uprchli.

Mnoho nás padlo. Dokonce i několik bohů zemřelo.“

„Kteří?“

„Jako první padla hroší bohyně Tveret. Zabila ji Sachmet.
A čtyři Horovi božští synové zahynuli v boji se samotným Sutechem.

Situace je vážná, kluci.
Prohráváme a chaos sílí.
Hor dokonce již zvažoval kapitulaci, ale Eset jej přesvědčila, že ještě máme naději.
Ta naděje jste vy dva.

Nyní vás očekává Re.
Přeje si s vámi hovořit.
Já jsem vás měl jen zasvětit do průběhu války.“

Polobozi ani nestihli nic říct a už kolem nich září sluneční svit a oni náhle stojí před ohnivým trůnem boha Rea.
Vedle trůnu stojí bohův syn, mistr Ramose.
Ten také první promluví:

„Jakube! Lukáši! Tak rád vás oba vidím. Vedli jste si skvěle, přímo úžasně.
Pomohli jste Řekům zničením Krona a titánů.
Zachránili jste Asgard porážkou Ymira. Jen nechápu, jak jste to dokázali. Ymir byl prvotní bytost, stejně jako Apop.“

„Nebyli jsme na něj sami,“ odpoví Jakub, „pomohli nám Erik z Řecka a Martin severský.

Teď pomáhají s obnovou svých světů. Až skončí, přijdou do Egypta a přidají se k nám.“

„To jsou dobré zprávy.
Budeme je potřebovat.
Situace je mnohem vážnější, než si myslíte.“

„Jak to myslíš, mistře?“

Ramose se nadechne k odpovědi, ale Re promluví dřív:

„Unesli ji.“

„Koho, vládce Re?“

„Tu, která jediná stojí mezi námi a chaosem. Strážkyni rovnováhy. Mou dceru, bohyni Maat.“