Sutechův syn ✓

56.Světlo

Velekněz se začne smát jako šílený.

„Hahah.. Poražen? Ty bláhové dítě! Kuk je nepřemožitelný.

Pouze světlo ho dokáže zranit a jediný, kdo jej ovládá, je Hor.
Naneštěstí tě musí chránit, takže nemůže napadnout pána.“

Jakub si v té chvíli uvědomí, že bez Hora nedokáže Luky praboha porazit. Proto v duchu promluví k otci:

„Hore, otče. Prosím, pomoz Lukášovi. Děkuji ti za tvou ochranu, ale je tě třeba jinde. Zničte společně Kuka, ať mohou ostatní žít.“

Světelná aura kolem mladého poloboha zabliká a zmizí. Jakub otci v duchu poděkuje a připravuje se na smrt.
Své poslední myšlenky věnuje své lásce.

Velekněz Churat se ušklíbne a bodne mečem k Jakubově srdci.

V ten okamžik však mladíkovo tělo vzplane modrým plamenem, čepel pukne až k jílci a Churat vykřikne bolestí.

Země se zatřese a ti, kdo jsou někde venku, zpozorují slabý svit, procházející tmou.

A v prostoru núbijské cely se ozve hlas:

„Vzdávám se své moci, nesmrtelnosti a božství ve prospěch svého syna Jakuba.
Kéž mu pomůže v naplnění osudu.
Předávám mu vládu nad Světlem i trůn vládce Egypta.“

Jakub v sobě pocítí obrovskou moc, nyní dokáže snad cokoliv.
Pohlédne na krčícího se Churata a ukáže na něj prstem, z něhož vytryskne mocný proud jasného světla a spálí velekněze na škvarek.

„Díky, tati.“ pronese do prostoru a v záři zmizí.

Avaris

Prabůh temnoty si pohrává se svými bratry z Osmera a Reem.
Snaží se jej zranit, ale žádná z jejich mocí mu nedokáže ublížit.

„Jste slabí. Již nejste ti, kteří mne kdysi porazili. Nyní jste jen obyčejní bozi. Nemáte sílu se mnou bojovat.“

„Já ji mám.“ za hlasitého zahřmění se v síni zhmotní Lukáš.

„Ty, polobůžku? Pche.“

„Už ne. Sutech se vzdal své moci.
Nyní jsem bůh živlů já. A zároveň s tím jsem se stal držitelem prvotního plamene.“

V Lukášově dlani vzplane čistě bílý oheň.

Kuk poprvé znejistí. Vzápětí však s novou sebejistotou odsekne:

„Ani tak mne neporazíš. Možná máš oheň Prvopočátku, ale nemáš světlo.“

Věž se zachvěje. Výkřiky zvenčí napovídají, že síla tmy ochabla.

Prabůh tušíc, že něco není podle jeho plánu, prudce mávne rukou a odhodí Prastaré bohy stranou.

Náhle jej do hrudi zasáhne proud světla a srazí jej na kolena.

„Co to sakra? Hore??“

„Jmenuji se Jakub a jsem nový bůh světla.“ praví nově příchozí.
„Rychle, lásko. Spoutej ho, dokud je ochromený.

Lukáš se postaví přímo proti Nejstaršímu a začne odříkávat kouzlo:

„Svazuji tě prastarým kouzlem.
Svazuji tě magií Thovta a Eset.
Svazuji tě ohněm slunce.
Svazuji tě Horovým světlem.
Svazuji tě Sutechovou obětí.
Svazuji tě mocí prvotního plamene.“

Plamínek v Lukášově dlani na ta slova vytryskne jako laso směrem ke Kukovi a obmotá jej dokola.
Hustá tma zeslábne. Kuk se kroutí, snažíc se osvobodit, ale marně. Pouto je příliš silné.
Prabůh oslabený Jakubovým zásahem může jen přihlížet, jak se Lukáš připravuje k jeho zničení.

Naposledy se nadechne a vykřikne:

„Proklínám tě bůžku!!
Slyš má slova, Sutechův synu:

Kdo zradil otce, má stejný osud.
Syn jej zradí, již nenajde klid.
Bohové padnou a on s nimi.
Srdce se rozpadne na dva díly.
Temnota na konci zvítězí.
Světlo již navždy porazí.
Přece však zahyne a vše též.
Tak zní kletba, jíž uzří svět!“

Lukáš vyvolá mohutný rudý blesk a vrhne jej proti prabohu.
Úder nejmocnějšího z bohů zasáhne Kuka přímo do prsou a ten bolestně zaječí.
Na okamžik se zdá, jakoby se jeho černé tělo proměnilo ve světlo, nicméně, po uplynutí ani ne tří sekund se začne rozplývat, až zmizí zcela.

Prvotní plamen zmizí s posledním zbytkem bohova stínu a tma kolem se rozpustí.
Na nebi opět zazáří slunce a zavane čerstvý vítr.