Sutechův syn ✓

50.Město Slunce

„Ano. Ale Hor zemře první.
Pak už to bude jedno.
Pomsta bude dokonána.“

„Pusť mě k Horovi.
Jinak tě budu nucen zabít, veleknězi Merire.“

Vyzvaný se ušklíbne:

„Uvidíme, Lukáši.
Jsem zároveň syn Atonův. Jsem polobůh, jako ty.
Ještě shledáme, kdo koho zabije.“

Prudký ohnivý paprsek narazí do mladíkovy hrudi a srazí jej na dlážděnou zemi.
Tělo má jako v ohni, jeho šaty vskutku zachvátily plameny.

Syn Rudého boha urychleně přivolá vodu z nedalekého posvátného jezírka, aby se uhasil.
Poté se ztěžka zvedne a pohlédne na svého protivníka.

V mžiku má pocit spálených očí, neboť velekněz stojí v ohnivém kruhu a vůbec vypadá jako sluneční kotouč.

Cítí přítomnost jiné moci, než je ta knězova. Spalující, ohnivou.
Ať už jej Merire povolal, nebo mu přišel na pomoc sám, proti Sutechovu synovi stojí sám Aton.

Bůh vysílá další a další paprsky ze svých dlaní a spaluje mladíkovi tělo i duši.

Lukáš je v koncích. Nečekal, že bude muset opět bojovat s dalším bohem a tenhle je velmi silný. Navíc se opírá i o moc svého syna.

Není zbytí, musí to ukončit.
Jinak on, syn boha ohně, v ohni zahyne.

Opět využije jezírka, tentokrát však všechnu vodu chrstne na sluneční dvojici.
A zatímco se z obou sbírá pára, pomalu se zvedá a povolává vlastní moc.

Oheň mu nepomůže, spolehne se tedy na zbylé živly.
Dupne a za jeho zády se sebere písek. Poslechne svého pána a začne kroužit kolem kašlajícího velekněze i napůl uhaslého Slunce.

Přivolá vodu z dalších jezírek a nechá ji kroužit spolu s pískem, občas jí zmáchá nepřátele.

V ruce vytvoří blesk a mrští jej do shluku vody a písku.
Ozve se dvojitý výkřik bolesti a náhle je přítomna pouze jedna moc.

Už připravuje další, jenže shluk exploduje jako zmenšená atomová bomba.
Voda i písek se doslova vypaří a místo něj se před polobohem vznáší ohnivá koule lidské velikosti.
Ozve se hlas vysoký a ostrý, jako když šlápnete kočce na ocas:

„Ty jeden ubožáku! Možná jsi mi zabil syna, ale já jsem starší, než Sutech. Spálím tě na uhel!“

Vypadá to, jakoby se všechna sluneční energie vměstnala do jediné z ruk, které vyrůstají z koule.

Velemocný paprsek samotného Slunce sviští k Lukášovi a ten se připravuje na jistou smrt.

Náhle se zem otřese, až některé sloupy puknou.
Kolem mladíka se objeví rudá clona, jež paprsek pohltí a vzduchem se nese hluboký hlas.

„Vzdávám se své moci, nesmrtelnosti i božství ve prospěch svého syna Lukáše...“

Z nebes sjede jediný rudý blesk a narazí do mladíka a prostoupí jej.

Mocná záře na okamžik osvětlí celý Achetanon a když pohasne, cítí se Lukáš neobyčejně silný.
V tu chvíli jedná bezmyšlenkovitě.

Z ruky mrští blesk, který zasáhne Atona a rozptýlí částečky jeho těla i duše do prostoru bez jediného výkřiku.

Mladík pozvedne zrak k nebesům a tiše prohlásí:

„Děkuji, otče.“

Pak mávne rukou a zničí Velký chrám. Sestoupí po schodech až k poslední cele.
Aniž by se obtěžoval otevírat dveře, jednoduše jimi projde.

Bůh světla, přikovaný k železnému kříži se podívá směrem k návštěvníkovi a nevěřícně se zeptá:

„Lukáši? Jsi to ty? Jsi jiný.“

„Zdravím, Hore. To bude tím, že se Sutech právě vzdal božství v můj prospěch.
Udělal to, aby posvětil Kouzlo světla. Potřebuji, abys to samé učinil pro Kubu.
A my pak mohli definitivně zničit Kuka.“
Odpovídá bez okolků nový bůh živlů.

„Sutech? Páni! To bych od něj nečekal. Samozřejmě to kouzlo znám.
Odvaž mě.“

Lukáš luskne prsty a Hor je opět volný.

„Děkuji. Chceš tedy, abych se vzdal moci i života a vše předal Jakubovi.
Jedním slovem, NE!“

Zazáří bílé světlo a Hor zmizí.