Sutechův syn ✓

28.Světlo v temnotě

Jakub rychle využije sílu větru a nechá je oba odnést zpět na útes.
Povolá moc Oka a vyšle proti titánovi velikou ohnivou kouli.
Ta se těsně před nárazem spojí s černým mrakem, seslaným Theem.

Stříbrného titána kouzlo překvapí a nedokáže jej odrazit.
Proto se jen s bolestným zaskučením rozpadne na prach.

„Tedy, tak snadné jsem to nečekal, ale je pravda, že jsme jedni z nejsilnějších polobohů.“

„Také si myslím, Kubo. Ale ještě je tu někde Koios, titán rozumu.“

„Raději bych, kdyby mu ten jeho rozum poradil zmizet.“ odvětí Jakub a s pomocí větru snese sebe a Thea dolů.

Po lehkém dopadu na nádvoří ťukne lehce kopím o dlaždice a špička zbraně se lehce rozzáří a slabě osvětlí tmavé místo.

Teprve poté pomalu a obezřetně vstoupí do samotného chrámu.

Všude je ticho, nikde ani živáčka.
Dorazili do ústřední síně, kde stojí tmavá, kamenná socha beztvaré podoby a před ní stojí asi dvacetiletý muž v černém brnění, protkaném zlatou a rudou.

„Vítejte v paláci Nyx. Jsem Krios, syn nejmocnějšího z mocných, samotného Krona.

Vím, kdo jste. Jakub, syn Hora z Egypta a Theo, syn boha smrti Thanata.
Tak, představování máme za sebou a já vás mohu v klidu zabít.“
Syn titána se rozkročí a tasí meč.

„To se ještě uvidí.“ prohlásí Jakub a nastaví kopí. Theo tasí vlastní meč.

„Kdepak, Jakube. To se zažije. A bude to rychlé.“
Kriovi zlatě zazáří oči a Theo ztuhne v pohybu.

Jakub se jen ušklíbne:

„Vidím, že jsi zdědil po otci ovládání času, ale na mě s tím nechoď. Jsem před magií chráněn.“

„Tak tě holt budu muset zabít sám, synu Hora.“

Vyskočí vysoko do vzduchu, dopadne přímo před Jakuba a udeří mečem.

Jakub ránu vykryje kopím a bodne.

Tentokrát se musí bránit Krios.
Následující půl hodiny se ozývají pouze rány, jak se střetává meč s kopím.

Krios náhle vypustí mrak temnoty s cílem Jakuba zadusit, ale ten jej rozežene světlem a vzápětí bodne Kronova syna do břicha.

Polotitán se zhroutí a vykašlává krev. Přesto ještě dokáže vyslovit svá poslední slova:

„Stejně zemřeš. Nyx nesnáší světlo ve svém paláci...“
Hlava mu padne na stranu a syn vládce titánů je mrtev.

Síní se rozlehne temný a zlý hlas:

„Měl pravdu. Za to, že sis dovolil osvětlit mé sídlo, zemřeš!“

Před Horovým synem se z černé tmy zhmotní obrovská postava ženy v černém. Noc.

„Opravdu si myslíte, že se nechám zabít nocí? Jste velice naivní, paní.“ odpoví Jakub klidně.

Nyx se jen zasměje:

„Ještě rád zemřeš, až zjistíš, že tě tvůj milovaný přítel podvedl s jiným.“

„Ty lžeš! To by Lukáš nikdy neudělal.“

„Ne? Tak se dobře dívej, chlapče.“ praví bohyně a přehraje mladíkovi v mysli obrázek Lukáše a Erika při milostném aktu v jejich lodní kajutě.

Jakub je zničený a zlomený.
Nechápe, jak mu to mohl Luky provést.
Myslel, že ho miluje stejně jako on Lukyho.
Ale to by ho přece nepodvedl s prvním klukem, kterého potká, nebo ano?

Nakonec to nevydrží a hlasitě, pln bolesti, vykřikne:

„Tomu nevěřím!

To neudělal!

NE!!!“

Vší silou udeří kopím do země, až z něj vytryskne vlna světla tak silná a mocná, že palác noci úplně ozáří a samotnou prabohyni vyděsí k útěku...