Poslední lady

30. kapitola

Další den ráno se oba sourozenci sešli v jídelně na snídani.
,,Dobré ráno, sestřičko. Po roce naše první společná snídaně,” podotkl Roderik a s chutí se pustil do připraveného jídla.
,,Dobré ráno i tobě, bratře a dobrou chuť,” pousmála se dívka usadila ke stolu a přidala se k jídlu.
,,Teď mě napadá, proč jsi se vlastně pojmenoval Maionel? Takové jméno jsem nikdy neslyšela. Vždyť na turnaji jsi neměl co skrývat,” nechápala dívka.
,,Taky jsem si jej vymyslel. Maionel je kombinace jmen našich dvou zesnulých bratrů a nechtěl jsem, aby jsi se dozvěděla, že žiju dřív, než ti to řeknu sám.”
,,Ale dost bylo mě. Co jsi vlastně dělala ty celý rok?,” ptal se hoch. Saphir si povzdechla, neměla na to zrovna nejlepší náladu, ale po chvíli spustila.
,,Nic moc. Snažila jsem se starat o hrad, kraj, slepě jsem se zamilovala, byla znásilněná, provdala, hádala s manželem a porodila dceru. Teď, když jsi tady, všechno ti s radostí přenechám. Chci se konečně věnovat Roderice na plný úvazek. Nebude to lehké jí být otcem i matkou,” pravila zklesle Saphira.
,,Pokud budeš chtít, pomůžu ti. Sice jistě nebudu tak dobrým otcem, jakoby byl její vlastní, ale vynasnažím se, aby vyrůstala v milované rodině,” navrhl Rod.
,,Děkuji,” pousmála se konečně dívka a chytla bratra za ruku.
,,Ale i tobě bychom měli najít rodinu. Co myslíš? Uspořádáme ples a na něm si znovunalezený lord Umber najde svou vysněnou nevěstu,” navrhovala s úsměvem Saphir.
,,Vlastně jsem uvažoval o tom, že bychom to mohli ještě pár let odložit. Ještě nejstem tak starý, že bych se musel hned ženit. Sotva jsem se vrátil. První se chci začít starat o lordství a strávit čas se staronovou rodinu a až poté založit vlastní rodinu.”
,,Jsem ráda, že tu jsi. Chyběl jsi mi. Vítej doma lorde Umbere.”
,,Ty mi taky, lady Umber.”

Ahoj. Tak tady je konec. Děkuji za podporu přes celou knihu. Chystám se vydat novou knihu Tajemství krve a doufám, že se na ni podíváte. 😊💙