Poslední lady

29. kapitola

Saphira se svým znovu nalezeným bratrem se posadili v otcově pracovně a chtěli vědět, co se během roku událo v životě tomu druhému.
,,Promiň, ale pořád tomu nedokážu uvěřit. Myslela jsem...”
,,Že jsem mrtvý? To já taky. Když jsme s Marcosem a Lionelem našli krále, chtěl jsem jej ihned zabít, ale v tu chvíli jsem zaslechl výbuch v některé z blízkých místností a polekal jsem se. Král se začal smát a došli mi, že je nejspíš zle. Rozutekl jsem se k východu a Marcos s Lionelem nechápali co dělám. V tu chvíli vyletěla skoro celá síň do povětří. Byl zázrak, že jsem vůbec přežil.”
,,A Lionel s Marcosem? Taky jsou rytíři ve Faircliff?,” ptala se napjatě dívka.
Její odpověď se Roderikovi zrovna moc nezamlouvala a na chvíli se odmlčel.
,,Bohužel. Nějakou chvíli po výbuchu jsem se probral, ale když jsem se otočil na místo, kde předtím stáli oni dva, jejich těla byla roztrhána na kousky. Mrzí mě to, že jsem pro ně nedokázal nic udělat.”
,,Mě taky. A co bylo dál? Jak se z tebe vůbec stal rytíř?”
,,Krátce po tom, co jsem zahlédl své bratry, jsem na následky svých zranění odpadl. Probudil jsem se až v jednom klášteře. Kde jsem se dlouho zotavoval.”
,,Proč jsi nenapsal? Kdybych věděla, že jsi naživu, mohlo být všechno jinak.”
,,Asi máš pravdu, ale nevypadalo to se mnou zrovna nejlépe, a tak jsem ti nechtěl dávat marné naděje a také jsem chtěl vidět tvůj výraz, až tvůj milovaný bratr vstane z mrtvých. Po uzdravení jsem se chtěl konečně vydat na cestu domů, ale donesla se ke mně zpráva, že se o lordství staráš dobře. Trochu jsem znejistěl. Rok pryč a všechno je jinak. Po cestě domů jsem se setkal s lordem z Faircliff. Byl to otcův dobrý přítel a pozval mě, abych chvíli strávil u něj na hradě. S jeho syny jsem se věnoval šermu. O několik týdnů později jsem byl znova odhodlaný za tebou jet a všechno ti vysvětlit, ale vtom mi lord oznámil, že se princ Daeron bude ženit. Myslel jsem, že to ty si jej budeš brát a měl jsem přesně v plánu, jak ti ti všechno řeknu. Jaké zklamání, když tomu tak nebylo. Zůstal jsem ještě na turnaj a tam jsem tě poprvé za tak dlouhou dobu uviděl. Naneštěstí i tvého příšerného manžela. Když jsem vyhrál poslední souboj, vzal jsem růži a konečně jsem ti chtěl všechno říci, ale v tu chvíli se tam objevil on. Po turnaji jsem za tebou šel ještě jednou. Stál jsem přededveřmi a dodával si odvahu zaklepat, když v tom se tam zase objevil. Myslel si, že jsem tvůj milenec a chtěl mě zabít. Neměl jsem na výběr. Udělal jsem to první. Ten moment jsi vyšla ze dveří a já chtěl všechno vysvětlit, ale ty jsi zavřela a zamčela. Došlo mi, že jsem se dostal do maléru. Vzal jsem oba své meče a utíkal pryč...”
,,Počkej, jak oba své meče?”
,,Jeden, co mi nechal vyrobit lord z Faircliff a druhý, co mi daroval otec. Tvému manželovi by byl v tuto chvíli stejně k ničemu.”
,,A já ho hledala všude.”
,,No nic. Když pro mě přijeli tví vojáci, dobrovolně jsem se jim vydal. Byla to další z příležitostí, jak ti říci pravdu. Chtěl jsem tak učinit u soudu, ale ty jsi byla tak protivná, že se s tebou nedalo domluvit. Bylo mi jasné, že když budu mít pořád dlouhé vlasy a vousy, že mě nepoznáš. Už jsem se i bál, že mému přání nevyhovíš, ale naštěstí se tak nestalo. I někteří vojáci, kteří mě hlídali ve vězení mě oholeného a s kratšími vlasy poznali, ale požádal jsem je, aby ti nic neříkali. I když jsem šel k šibenici, tak jsem měl sklopenou hlavu, aby ti to nedošlo dřív než budu stát nahoře.”
,,Měl jsi napsat. Kdyby jsi tu byl, nikdy jsem si jej nemusela vzít a ani mít dítě,” pravila zklesle Saphir.
,,Asi máš pravdu. Omlouvám se,” souhlasil Rod a chytil dívku za ruku.
V tu chvíli do místnosti vběhla jedna ze služebných.
,,Paní, malá Vás potřebuje.”
,,Hned tam budu,” souhlasila Saphira a zvedla se ze židle.
,,Asi je nejvyšší čas představit ti tvou neteř,” pousmála se dívka na bratra.
Roderik nenamíral. Vstal ze židle a následoval svou sestru do jejího pokoje.

,,Ale no tak,” snažila se dívka uklidnit svou malou dceru, která nepřestávala brečet. Vytáhla ji z kolébky a vzala do náruče.
,,Podívej se, kdo se nám po roce vrátil,” mluvila k ní a mířila k Roderikovi.
,,Tak Roderiko, tahle je tvůj strý Roderik. Roderiku, tohle je tvá neteř Roderika,” představovala je.
,,Je mi velikou ctí tě konečně potkat, Roderiko,” mluvil mladík k neteři a jemně jí potřásl malou ručkou.
,,Roderika? Vážně? Kdo jí dal tak příšerné jméno?,” divil se dívčin bratr.
,,To já. Co se ti na něm nelíbí, vždyť se jmenuješ skoro stejně,” divila se zklamaná Saphir, protože čekala, že jej potěší, že svou dceru pojmenovala po něm.
,,No právě. Existuje spousta krásných dívčích jmen a ty jí dáš zrovna tohle.”
,,Chtěla jsem mít někoho, kdo mi tě bude stále připomínat.”

Ahoj. Tak tady je další kapitola. S tou následující si dám asi trošku na čas, protože už tak nějak nevím moc o čem psát, takže je dost možné, že nás čeká už jenom jedna poslední. V brzkých týdnech bych chtěla vydat další historický román, ale chybí mi nápad a inspirace. Tak snad mě něco napadne. Předem děkuji za přečtení. 😀💖