Poslední lady

16. kapitola

Ačkoliv od smrti lorda, lady Umberů a jejich tří synů uběhlo již pár týdnů, jejich hrad byl stále zahalen smutkem a černými prapory. Morová epidemie se lordstvím šířila jako vítr. Již tři vesnice byly ohzany a nemocných stále přibývalo, že se začala obávat i lady Saphir o život svůj a svých zaměstnanců.

Ještě před polednem si muži všimli jezdce, jež míří k hradu. Před bránou se mu pokoušeli domluvit, ať svého koně otočí a jede pryč, ale ani to jej neodradilo. Jeden ze zbrojnošů jej poznal a přikázal ostatním aby jej pustili dovnitř. Po otevření brány jezdec neváhal a ihned vjel dovnitř. Rychle projížděl uličkami dokud se nedostal na nádvoří. Pokoušel se z koně sesednout, ale byl tak slabý, že z spadl na prašnou zem. Rychle se k němu seběhli všichni služebníci a pokoušeli se jej postavit na nohy, když vtom jeden z nich vykřikl.
,,Rychle od něj! Je nakažený!"
V tu chvíli od něj všichni co nejrychleji utekli a rukávy si kryli nos a ústa. Křik venku vyrušil z práce i lady Saphir, která spěchala co nejrychleji zjistit co se děje.
Lidé na nádvoří se dohadovali, co s mladým mužem udělat, jestli jej rovnou zabít nebo hodit přes hradby do řeky, za to hoch bezustání kašlal a beznadějně ležel na zemi.
,,Co se děje?!," vykřikla lady z jednoho z balkónů.
,,Má lady, tento muž mám mor. Máme jej hodit do řeky?,” informoval správce a přitom se kryl rukávem.
Saphira si mládence pozorně prohlédla. Byl to Tendry, který se jí byl nedávno omluvit. Bylo jí jej líto.
,,Odneste ho do jednoho z pokojů a zavolejte lékaře a kněze,” přikázala dívka.
,,Ale paní. Může nás všechny nakazit,” namítal správce.
,,To už je jedno. Pokud je nakažený, tak my všichni už taky. Bude lepší se o něj postarat a zkusit něco udělat, než nechat napospas nemoci a nás všechny také,” odvětila smutně lady a vrátila se zpět do pracovny.

Postavila se před obraz na němž byla vyobrazena celá rodina a začala mluvit.
,,Je to tu. Brzy budu s vám,” pravila smutně a utírala si slzy.
,,Je to zvláštní. Před pár dny jsem chtěla jít za vámi a teď, když je jisté, že je konec, nechci. Nechci to ukončit. Nechci to tak lehce vzdát. Nechci odejít. Jedinou útěchou mi je, že se  setkám s vámi se všemi,” pousmála se Saphir na obraz a utřela si zbytky slz.

O několik minut později se na hrad dostavili lékař i kněz z blízkého města. Služebnice je dovedly do pokoje do nějž umístili nakaženého hocha, který silně kašlal a potil se. Každý z mužů dělal něco jiného. Lékař se pokoušel pustit mladíkovu krev žilou a kněz vyhnat zlého ducha, který se v chlapci údajně nacházel a způsobil jeho onemocnění, ale jejich snaha a zvláštní metody Tendrymu spíše přitížily. V jednu chvíli dokonce vykřikl tak hlasitě, že jej slyšel celý hrad a zalekla se i Saphir, která měla pracovnu na druhé straně. Rychle odložila knihy a šla se podívat, co se děje.

Prošla chodbami a zaklepala na dveře, z nichž křik i kašel stále vycházely. Po chvíli jí otevřel lékař.
,,Jak to vypadá?,” tázala se ihned ustaraně.
,,Vypadá to na černou smrt,” odpověděl muž.
,,Neuzdraví se, viďte.”
,,Z moru se nejde uzdravit. Ani nechápu proč jste se jej ujala. Teď hrozí smrt i Vám. Bylo mi jej líto a navíc jeden mistr říkal, že mor se přenáší vzduchem,”odpověděla zničeně dívka.
V tu chvíli hoch vykřikl ještě hlasitěji, než kdy předtím.
Saphira se opět zalekla a bez přemýšlení vtrhla dovnitř. Zem byla plná krve. Tedry ležel připoutaný k posteli, házel sebou ze strany na stranu, celý byl spocený, kašlal a kněz jeho tělo projížděl posvěceným ohněm. Saphir se zhrozila. Rychle vytáhla dýku od bratra, kterou s sebou stále nosila a uvolnila lana, kterými byl hoch přivázaný. Kněz se na ni díval káravým pohledem co si to dovoluje.
,,Běžte pryč! Hned!,” křičela na něj dívka.
,,Kdo pomáhá ďáblovi, sám je ďábel!,” spustil na ni káravě.
,,Jediná věc, která tu patří do pekla jste vy a dva a ty vaše nelidské pokusy. Takhle mu vůbec nepomůžete, ba naopak,” okřikla oba muže lady.
,,Tento dům je ovládán silami zla! A Pán to všechno vidí! Avšak těmto zbloudilým ovcím již není pomoci,” rozloučil se kněz a společně s lékařem odcházeli.
,,Bůh má rád všechen lid stejně, ale upalovat lidi zaživa nebo je nechat bezdůvodně vykrvácet, to nejsou jeho vnuknutí,” vykřikla ještě na muže Saphir a konečně si začala všímat nemocného hocha. Rouškou opodál mu utřela pot z obličeje a snažila se jej uklidnit:
,,Pšt. To bude dobré. Brzy bude všechno vpořádku.”

Ahoj. Tak tady je nová kapitola. Doufám, že se líbila a předem děkuji za všechna přečtení.😚