Poslední lady

27. kapitola

O několik měsíců Saphir rodila, ale místo budoucího lorda se s manželem dočkali drobné dcerky, kterou se lady rozhodla pojmenovat Roderika. Postupem času se ale začala láska mezi Saphirou a Tendrymu ztrácet. Hádali se čím dál čestěji a již ani nespali v jedné ložnici. Tendry zaháněl smutek ze zničeného manželství bojem a s jinými dívkami. Zato Saphira neměla času nazbyt. Kromě vedení lordství se také snažila naplno věnovat své dceři.

Asi půl roku po Roderičině narození přišla lady pozvánka na svatbu prince Daerona. Součástí oslav byl také turnaj na který se Tendry nemohl dočkat. Kvůli malé Roderice se Saphir jet nechtělo, ale chtěla se pokusit zlepšit vztah se svým manželem, tak nakonec jely i ony dvě. Byla to první cesta na kterou se vydali všichni tři jako rodina.

Byli ubytováni přímo na hradě, ale již od příjezdu to v Saphir vyvolávalo špatné pocity. Bylo jí jasné, že někde tady přišli o život její tři bratři. Kdykoliv byla na místě, které ještě neznala, představovala si výbuch, jak letí těla jejich bratrů vzduchem, jak jejich bezvládná těla leží na zemi a nakonec jsou spálena na popel.

Druhý den po svatbě se konal také Tendryho očekávaný turnaj. Byl přesvědčený, že tentokrát opět zvítězí.
,,Buď opatrný,” radila mu Saphira, když se chystal jít na kolbiště.
,,Nehrej tady žádné divadlo. Už od porodu mi nejsi dobrou manželkou a teď se staráš,” odbyl ji nepříjemně Tendry. Nasadil si přilbu, nasedl na koně a se dřevcem odjel za svým protivníkem.
Jeho slova Saphiru zamrzela a raději se šla posadit na své místo na tribunu.
Tendry vyhrával jeden souboj za druhým. Už na něj čekal pouze poslední souboj.
,,Ve finálovém souboji proti sobě nastoupí rytíř Tendry z Dyingstone a proti němu rytíř Maionel z Firecliff,” hlásal muž uprostřed kolbiště. Oba již byli připraveni a vyčkávali jen a jen na povel k startu. Po něm se oba koně rozjeli a muži na nich mířili dřevci proti sobě. Rytíř Maionel se elegantně vyhnul dřevci svého soupeře a Tendryho srazil k zemi. Vítězně zvedl svůj dřevec k nebi, sesedl z koně, sundal si přilbici a mířil k tribuně. Cestou vzal jednu z rudých růží, kterými bylo všechno ozdobeno. Nešel však ke králi a jeho nové choti, ale k lady v černém, jak ji lidé přezdívali.
,,Přijměte to jako mou omluvu. Váš manžel bude teď jistě dosti otlučuný,” utahoval si z Tendryho a podal dívce růži. Ta si jej pozorně prohlédla. Vůbec se jí nelíbil. Byl vyšší postavy, měl hnědé oči a dlouhé tmavé vlasy a vousy.
,,Vyhrál ten lepší,” poznamenala Saphira a růži přijala.
,,Já...,” muž chtěl dále pokračovat v rozhovoru, ale v tu chvíli se k němu přiblíž naštvaný Tendry, která byl nejen uražený, že prohrál, ale i že se cizí rytíř motá kolem jeho ženy.
,,Myslím, že by jste měl raději odejít a přestat obtěžovat mou ženu,” poznamenal naštvaný blonďák.
,,Ještě se uvidíme,” pravil Maionel a odešel.
,,Co si to dovolu a co ty máš co přijímat od něj kytky. Víš, jak mě to ponížilo?,” zuřil Tendry.
,,Jak jsi řekl. Nejsem ti manželkou od té doby, co jsem porodila. Můžu si dělat co chci,” odsekla Saphira a  odešla do svého pokoje.

O několik hodin později se rozhodl odpočinout si i Tendry, a tak mířil do pokoje. Na chodbě před jeho dveřmi však spatřil svého přemožitele, jak nervózně pochoduje u dveří. Byl předsvědčen o tom, že míří za jeho ženou.
,,Co tu chceš?,” vykřikl podrážděný Tendry.
Rytíř přededveřmi se polekal a na otázku neodpověděl.
,,Jdeš za mou ženou?,” vyptával se Saphiřin manžel a již sahal po svém meči.
,,Nebudu lhát. Ano jdu,” přiznal se dlouhovlasý rytíř.
,,Ty zmetku,” křikl Tendry, tasil meč a mířil k sokovi. Ten se vyhnul několika máchnutí jeho meče a tasil ten svůj.
,,Moc krásný meč. Je ho pro tebe škoda,” urážel blonďáka Maionel a záludné se pousmál.
Tendry se snažil soustředit pouze na boj, ale jeho poznámka ho urazila. Stejně jako to, že šel vpředvečer za jeho ženou. Bylo vidět, že Maionel není jenom zkušený jezdec, ale i velmi dobrý šermíř a bylo vidět, že je lepší než Tendry. Saphiřin manžel v jednu chvíli již neudržel rovnováhu, meč mu vyletěl z ruky a spadl on sám na zem.
,,Máš se ještě co učit,” poznamenal spokojený Maionel a zaklepal na dveře pokoje ve kterém byla Saphir.
Tendry byl rozzuřený, že jej cizí rytíř stále tak ponižuje. Vtichnosti se zvednul ze země, zvedl svůj meč a měl v plánu bodnout jej svému sokovi přímo do zad. Avšak nebyl tak tichý, jak si myslel a Maionelovi bylo jasné co má zalubem. Když Tendry sekl, meči se tak tak vyhnul, ale dost ho podráždilo hochovo chování.
,,Zběbělče!,” křikl na něj, znovu tasil svůj meč a bez milosti jím probodl Tendyho hruď. Ten se ihned skácel k zemi a byl na místě mrtvý.
,,Co se to tu děje?,” ptala se Saphira, když konečně vyšla z pokoje. Zalekla se, když na zemi spatřila svého mrtvého manžela a nad ním dlouhovlasého muže, který jí dal na turnaji růži.
,,Není to tak, jak to vypadá...,” snažil se jí to vysvětlit Maionel. Dívka jej však nenechala domluvit, rychle se vrátila do svého pokoje a zamčela za sebou dveře. Bála se totiž, že ublíží i jí. Maionel věděl, že se jistě dostal do problémů. Vzal oba meče a utíkal do svého pokoje, aby si sbalil všechny věci a co nejdříve odjel pryč.

Ahoj. Tak tady je další kapitola. Vcelku velký zvrat, ne? Co si o tom všem myslíte? Předem děkuji za všechna přečtení. 😘💓