Na hradě Dying stone se žije šlechtické rodině Umberů velmi dobře, dokud neobdrží dopis od krále, který svolává lorda a lady k sobě na hrad. Lord s lady neváhají a ihned se vydají ke králi, ale netuší, co je čeká. Jak to s nimi dopadne? A jak se jej...
Druhý den chvíli po svítání se sešla skoro celá rodina Umberů u jídelního stolu. Dnes museli snídat brzy, jelikož lord s lady hodlali odjet na králův příkaz do královského města a jejich děti se s nimi chtěly rozloučit.
,,Kde je Saphir? To se ani nehodlá rozloučit s rodiči?" tázal se káravým tónem lord.
,,Ještě spí otče. Nechtěl jsem ji budit," odpověděl klidně nejmladší Marcos.
,,Julie, běž ji vzbudit," přikázala jedné ze služek lady.
Služebná nenamítala a ihned se chystala odejít a probudit slečnu Saphir.
,,To nebude nutné. Vzbudím ji sám," nabýdl se nejstarší Roderik, odběhl od stolu, předběhl služku a spěchal do pokoje své sestry, který se nacházel v nejvyšší věži hradu.
Rychle vyběhl všechny schody a ve chvíli stál před místností. Jemně nahlédl dovnitř, kde spokojeně v posteli s nebesi spala tmavovlasá dívka. Pousmál se, vzal vázu, která stála na stolku na chodbě, vytáhl z ní kytky, vběhl do pokoje a vodu z vázy vylél na spící sestru. Ta se ihned probrala, vyskočila z postele a celá smáčená utíkala za bratrem.
,,To si vypiješ, Roderiku!" křičela za ním.
Bratr si z toho však nic nedělal, dále utíkal a pobaveně se smál.
Doběhli až do jídelny a vyrušili z poklidné snídaně své rodiče i dva bratry. Všechny zraky si ihned všimly dívky s mokrýma vlasama v promáčené noční košili.
,,Saphir, co to má znamenat?" vyjela po ní ihned matka.
,,Omlouvám se," špitla dívka a sklopila hlavu.
,,Okamžitě se běž vysušit a převléct. A doufám, že poté se přijdeš s námi rozloučit."
,,Ano, jistě matko," odvětila zklesle dívka a vrátila se zpět do svého pokoje.
Saphir rychle vystoupala schody do svého pokoje, posadila se na svou postel a začala si pročesávat vlasy, aby rychleji uschly. Ve chvíli u ní byla komorná a začala se jí vyptávat.
,,Slečno, jaké si přejete dnes šaty?"
Dívka chvíli zamyšleně hleděla na obraz nad stolkem na kterém byla olejem namalovaná kytice růží. Vždy se na ten obraz ráda dívala. Po chvíli však zničeně odpověděla.
,,Podej mi ty růžové, co jsem dostala k narozeninám."
,,Jak si přejete," pravila služebná a začala se přehrabovat v dívčině skříni.
Ve chvíli našla ty správné a přinesla je k Saphir.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Dívka si je bez námitek oblékla a poté spěchala do jídelny za ostatními.
Když tam však přiběhla, nikdo tam nebyl. Trochu se zalekla toho, ale vzápětí ji napadlo, že se již mohou loučit na nádvoří. Přichytla si sukni a vyběhla ven.
Na nádvoří bylo všechno přichystáno a čekalo se jen, až se všichni rozloučí. Lord s lady stáli u kočáru a rozmlouvali se svými syny. Saphir trochu znejistěla a obávala se, že ji bude matka opět karát, ale i tak se k nim připojila.
,,Tak když už jste tu všichni. Zatím se tu mějte, nezapomeňte se dobře o náš domov starat, připravte Roderikovi krásnou svatbu. Ostatní úkoly máte sepsané v knize v pracovně a za pár týdnů jsme zpátky. Doufáme, že hrad bude ještě stát," žertoval jejich otec.
,,Tak si tu návštěvu užijte," řekl Lionel.
,,Užijeme," odpověděla lady a bez jakéhokoliv objetí nebo rozloučení nasedla se svým manželem do kočáru a dali povel k odjezdu. Jejich děti se za nimi trochu zklamaně dívali.
