Poslední lady

21. kapitola

Tedry se brzy naučil šít a dost se snažil si práci udržet, s čímž byl jeho zaměstnavatel spokojený, ale i on si čas od času odpočinul a věnoval se svému novému koníčku. Kreslení. Všechny jeho obrazy však zobrazovaly jednu a tutéž dívku.
,,Je krásná. Máš talent hochu," pochválil jej mistr.
,,Nemůžu na ní přestat myslet," povzdechl si Tendry.
,,To jistě žádný k mládenců ve tvém věku, ale teď mají konečně šanci si svůj sen splnit," pravil krejčí.
,,Nechápu. Jak splnit?," divil se hoch.
,,Bude se konat turnaj o její ruku a přihlásit se můžou pouze prostí mládenci," vysvětloval muž.
,,Takže mám šanci," zaradoval se Tendry.
V tu chvíli se rozezněl zvonek u dveří, který značil příchod nového zákazníka.
,,Přejete si?," přispěchal ihned krejčí.
,,Ano. Lady Saphir by si u Vás ráda objednala dvoje nové šaty," pravila dívka.
,,Ano a kdy mám přijít?," vyptával se muž a chystal se zapsat si datum.
,,Doufala, že to nebude potřeba a šaty ušijete podle měr, které jste jí bral na šaty na svatbu jejího bratra."
,,Nevím, kam jsem je založil, ale bylo by lepší vzít nové míry. Podle těch starých by jí šaty nemusely sedět. Tak jí tedy oznamte, že se stavím."
,,Ano. Vyřídím," přitakala dívka.
,,A na jakou budou příležitost?," ptal se dále krejčí.
,,Jedny na turnaj a druhé svatební," odpověděla služebná.
,,Takže jedny veselé a druhé bílé. Vezmu s sebou i nějaké vzorníky, aby si vybrala látky."
,,To nemusíte. Chtěla, aby oboje byly černé."
,,Ale proč? Vždyť doba smutku je již dávno pryč a veselé barvy jí vždycky moc slušely," divil se krejčí.
,,Naše lady ale truchlí stále," odpověděla dívka.
,,Dobrá. Tak tedy dvoje černé šaty," zapsal si krejčí a dívka se chystala odejít, když vtom zahlédla známou osobu.
,,Tendry?," vykřikla.
,,Greto!," povzdechl si hoch a přišel blíže.
,,Tak tady pracuješ?," divila se služebná.
,,Ano, ale to neřešme. Co ten dopis? Dala jsi jí ho?," vyptával se nedočkavě Tendry.
,,Ano, ale ona jej v zápětí zlostně roztrhala a zbytek nechala spálit. Prý máš táhnout k čertu a že ona ti nikdy neodpustí," lhala Greta.
Tendry už nic neříkal a posmutněle odešel zpět ke svému stolu. Gretě to nedalo a snažila se jej uklidnit.
,,Nechápu co se trápíš. Její chyba, že ti neodpustí."
V tu si však všimla hromady Saphiřiných portrétů a znejistěla.
Tendry si jejich slov nevšímal. Vzal jednu z kreseb, dvakrát ji přehnul a převázal jednou z nití, kterou měl poblíž.
,,Můžu tě o něco požádat? Polož jí tuto kresbu na stůl, ale ať neví, že je ode mě," žádal dívku.
,,Jistě," souhlasila dívka, vzala psaní a schovala jej do kapsy.
Poté se rozloučila a odešla zpátky na hrad. Psaní však roztrhala ještě po cestě a útržky hodila do řeky.

,,Mistře, mohl by jste mi s něčím pomoci?," ptal se Tendry.
,,Jistě, hochu. Co to bude?"
,,Chtěl bych napsat dopis, ale neumím psát. Tak jestli by jste mi ho nenapsal?"
,,Dobrá tedy. Pro koho bude?," ptal se muž, usadil se a vzal do ruky papír a tužku.
,,Pro lady Umber," odpověděl hoch.
,,Chlapče, vždyť ona o tebe vůbec nestojí. Pokud je pravda co říkalo to děvče, tak jsi jí úplně ukradený. Najdi si jinou, která tě bude mít ráda," přemlouval Tendryho krejčí.
,,Ale já nechci jinou. Byla ke mně hodná a milá, ale poté jsem se nedokázal ovládnout a byl na ni hodně ošklivý a nebylo to poprvé a chci, aby mi odpustila," vysvětloval mládenec.
,,Tak dobrá," svolil krejčí a napsal vše, co mu mladík nadiktoval.

Ahoj. Tak tahle kapitola je docela nudná a o ničem, ale já ji tam prostě dát musela. Doufám, že to nevadí. 😊😃