Poslední lady

18. kapitola

Ještě toho dne vyrušil z práce jeden z vyděšených vojáků. Dívka ihned poznala strach v jeho očích a začala se nervózně vyptávat:
,,Co se stalo?”
,,Vrátili jsme se zpět k tomu domu v lese, jak jste přikázala, abychom se podívali, jak se daří matce a sestře toho kluka. A a tam. Když jsme vešli dovnitř, obě ležely na zemi. Byly již mrtvé. Celá těla byla zbarvena do modra a na nich ještě ošklivé rány,” vyprávěl voják.
,,Takže mor,” povzdechla si Saphir.
,Ano. Ihned nám to došlo. Vyběhli jsme ven a celou chatrč nechali spálit pro případ, že by se mor znovu objevil,” vysvětloval muž.
,,Dobře jste udělali,” souhlasila s rozhodnutí vojáků dívka.
Muž se jenom pousmál a opustil místnost.

Saphira teď byla dosti na vážkách. Jak asi Tendrymu řekne, že jeho matka a sestra zemřely, že ani neměly pohřeb a že se ani nemá kam vrátit.
Zvedla se z otcova křesla a nervózně kráčela do mladíkova pokoje. Během chvíle stála přededveřma a váhala. Jemně se nadechla, vydechla a zaklepala.

Tendry stál u okna a kochal se výhledem, avšak když zaslechl klepání, spustil jemným hlasem:
,,Dále.”
Dívka otevřela dveře a ostýchavě vstoupila dovnitř.
,,Musím s tebou o něčem mluvit,” začala nervózně.
,,Dobrá, mluvte tedy,” pobídl ji Tendry.
,,Bude lepší, když se posadíš,” navrhovala Saphir.
Hoch jí nechtěl odporovat a posadil se na židli, která stála kousek od něj.
,,Poslala jsem vojáky k tobě domů, aby zjistili, jak se daří tvé matce a sestře.
A když se vrátili..., je mi to moc líto, ale...upřímnou soustrast.”
,,Co?,” nechápal hoch, ale obával se nejhoršího a do očí se mu začaly hrnout slzy.
,,Tvá matka i sestra jsou mrtvé. Zemřely na mor. Je mi to líto,” snažila se mu vysvětlit Saphir a bála se, jak zareaguje.
,,Chci je vidět,” naléhal Tendry a začal brečet.
,,To není možné.”
,,A proč?,” nachápal hoch.
,,Mí vojáci museli dům nechat shořet, aby se nákaza nešířila znovu. Bude štěstí, pokud neonemocní žádný z nich,” vysvětlovala Saphir.
,,Takže ony neměly ani pohřeb? Byly spáleny na popel i s domem a se všema věcma? Pochop, všichni nemají hromadu peněz jako ty, aby si mohli dovolit nový dům,” začal se hoch vztekat a dívce tykat.
,,Uklidni se! Nechám ti postavit nový. Klidně na tom stejném místě, budeš li chtít,” navrhovala Saphira.
,,Abych každý den chodil po podlaze pod níž by byl prach mé matky, sestry a dětských vzpomínek? A na co mi vůbec bude dům, když v něm nemám s kým být?,” nepřestával křičet Tendry a po jeho tvaři i nadále stékaly velké slzy.
,,Tak klidně jinde. Kde budeš chtít a on se někdo najde, s kým budeš moci žít a znovu být šťastný.”
,,Já už nikdy nebudu šťastný a tobě do toho nic není. A ty svoje hnusné, špinavé peníze si dej někam!,” křičel Tendry i nadále na dívku, avšak tentokrát si stoupl, přešel k ní blíž, zdvihl ruku a chtěl ji udeřit.
Saphira se obávala nejhoršího, její trpělivost byla pryč a zakročila jako první. Kopla jej do břicha a on se skácel k zemi s velkou bolestí.
,,Takhle se mi odplácíš? Starala jsem se o tebe, když jsi byl nakažený a hrozilo riziko, že nakazíš i mě, ale já ti pomohla a díky tomu jsi ještě tady a ty mě, svou paní chceš udežit jenom proto, že jsi sobec a vůbec nemyslíš na ostatní, ale jenom na sebe. Je mi z tebe špatně. Do zítřka vypadni z mého domu! Už tě nechci mít na očích a je mi jedno kam půjdeš,” křičela uražená lady a poté opustila místnost a vrátila se zpět do pracovny.

Mezitím se vrátili vojáci, kteří měli po celém lordství vyhlásit, že se bude konat turnaj o ruku lady Saphir, ať se jej zúčastní každý mládenec. Příležitosti se chopil správce, který chtěl zjistit, zda všechno proběhlo v pořádku.
,,Vyřídili jste to správně?,” nakráčel k jednomu z mužů.
,,Pochybujete snad?,” divil se voják a sundal sedlo z svého spoceného koně.
,,Kolik si myslíš, že se jich přihlásí?,” vyzvídal správce.
,,Nevím deset, dvacet, možná i víc. Proč Vás to zajímá?”
,,Přijde mi to hloupost. Potřebuje vedle sebe silného a rozumného muže a ne dítě,” odpověděl správce.
,,Tím myslíte snad sebe? Ve vesnici se povídá, že se kolem ní nějak motáte,” poznamenal voják.
,,Hele nech si to pro sebe,” napomenul jej muž.
,,Se ani nedivím. Je krásná, mladá a bohatá. To se hochů jen pohrne,” pokračoval v poznámkách voják.
,,Největší starosti mi dělá ten chudák o kterého se stará. Vypadá to, že má o něj zájem. Pořád kolem něj poletuje, jen aby se mu něco nestalo a s tím nápadem na svatbu s prostým hochem přišla až poté, co už tady byl nějakou chvíli. Nejlepší by bylo udělat s ním krátký proces,” navrhoval správce a zlomyslně si při tom mnul ruce.
,,A jak to chcete udělat? Hlídá si jej jako oko v hlavě, aby mu nic neublížilo.”
,,Já už něco vymyslím,” pousmál se správce a odkráčel do hradu.

Ahoj, tak tady jsem s další kapitolou. Doufám, že se bude líbit a předem děkuji za všechna přečtení. 😘😍 💝