Za pár týdnů se bratři Umberové spolu se svými spojenci a armádami dostali ke královskému městu, před nímž čekali královi vojáci. Jejich počet byl však několikanásobně menší než armáda lordů a prince Daerona.
,,Štěstěna je na naší straně,” poznamenal s úsměvem princ Daeron.
,,Jak si můžete být tak jistý, princi?,” tázal se jej Roderik.
,,Armáda mého strýčka je snad čtvrtinová oproti té naší. Nemají šanci město ubránit a mí lidé uvnitř nám práci ještě usnadní,” pravil šťastně princ.
,,Nebylo by tedy jednodušší, aby se Vaši lidé uvnitř postarali o zabití krále a mi bychom nemuseli nic dělat?,” přimíchal se do rozhovoru Marcos.
,,Vražda krále do zad nebo otrávení by bylo zbabělé a ty chceš přeci pomstít své rodiče svým mečem ne že to za tebe udělá někdo jiný. Své místo si musí člověk vybojovat,” vysvětloval princ, ještě se napil a dále nevyčkával a dal povel k útoku.
Všichni jezdci se rozjeli k branám města proti nepříteli a ostatní je následovali. Královi vojáci padali jako mouchy a nepřátel jakoby přibývalo. Když byli muži prince Daerona skoro u brány, začala se brána zvedat a na princově tváři je objevil úsměv. Neváhal a mezi prvními vjel dovnitř. Moc dobře znal cestu, a tak se brzy ujal vedení. Město bylo prázdné. Nikde nikdo, až z toho běhal mráz po zádech. Muži dojeli až k hradu, kde již na ně čekali další královi vojáci. Nezalekli se však Daeronovy převahy a pokoušeli se hrad ubránit, ale marně. Během chvíle se princ se svými spojenci probili přes několik vojáků a vjeli na nádvoří, kde na ně již čekali lučišníci. Ale ani to je nezadtavilo. Někteří z nich padli, ale většina se dostala dovnitř hradu. Mezi nimiž byli i bratři Saphir. Mezitím se přesila princových vojáků postarala o lučišníky. Princ však s bratry Umbery mířil hradem a hledali krále. Rozdělili se na několik menších skupinek. Princ se svými muži hledal strýčka v jeho komnatách, zatímco mladý lord se svými bratry a některými muži mířil do korunovačního sálu. Na hradě nebyl nikdo. Žádný voják a to je dost znervózňovalo. Přes několik chodeb přešli až do sálu, v jehož středu stál velký pozlacený trůn a na něm seděl tlustý muž se šedými vlasy a korunou na hlavě. Ironicky tleskal a smál se.
,,Tak se vám to povedlo. Vyhráli jste. Můžu vědět, jak mě zabijete?,” ptal se s posměchem.
Rodrik dal svým mladším bratrům znamení, ať zůstanou na místě a sám šel ke králi.
,,Tak jak jsi ty zabil naše rodiče,” pravil s hněvem v očích. Napřáhl svůj meč, chystal se muži setnout hlavu, když vtom zaslechl výbuch v jedné z místností poblíž a dosti se zalekl. Král však ne a příšerně se smál.
,,Možná půjdu do pekla, ale vy všichni se mnou,” pravil zlomyslně.
V tu chvíli se Roderik rozutekl pryč a Lionel s Marcosem utíkali za ním, co se děje, když vtom trůn i s králem vybuchl.
Ahoj, opět tady je další díl. Doufám, že se vám líbil a děkuji za všechna přečtení, votes a komenty. 😘💓
ČTEŠ
Poslední lady
Historical FictionNa hradě Dying stone se žije šlechtické rodině Umberů velmi dobře, dokud neobdrží dopis od krále, který svolává lorda a lady k sobě na hrad. Lord s lady neváhají a ihned se vydají ke králi, ale netuší, co je čeká. Jak to s nimi dopadne? A jak se jej...
