Poslední lady

9. kapitola

Ještě ten den se Saphira vydala zpět na cestu domů. Princ Daeron jí daroval pozůstatky obou rodičů, aby je mohla se svými bratry řádně pochovat.

Po týdnu cesty plné slz a zármutku se dostala dívka konečně domů. Ihned, co vojáci zpozorovali vracející kočár zpět, otevřely bránu a zavolali lorda Roderika s bratry Markosem a Lionelem. Pochopitelně, když zahlédli kočár projíždějící branou, spadl jim kámen ze srdce, že se jejich sestra vrátila. Zaujal je však také povoz, který následoval a na němž byly dvě velké dřevěné bedny. Pár vteřin poté již Saphiřin kočár zastavil před nimi. Dvířka se otevřely a z nich vystoupila
Dívka se začervenanýma a opuchlýna očima. Se smutným výrazem spěchala ke svým bratrům, vběhla mezi ně a všechny je silně objala.

,,Bratříčci moji, jsem tak ráda, že jsem zase doma,” pravila Saphira a po obličeji jí opět začaly stékat slzy.

,,My jsme taky rádi, že jsi zpátky živá a zdravá,” řekl Marcos.

,,Stalo se něco?,” ptal se jí v zápětí Roderik, když zpozoroval slzy kutálející se po dívčině obličeji.

Saphir se odmlčela a v tichosti kráčela k povozu s bednami.

,,Co to je?,” vyptával se nedočkavě Lionel.

,,Dárek od prince Daerona,” odpověděla nepříjemným tónem dívka.

Marcos neváhal, rychle skočil na povoz a začal odtahovat víka v domnění, že jim princ posílá nové zbraně. Jakmile se mu to podařilo, vykřikl zděšením a uskočil.

,,Marcu, co se děje?,” vyptával se jej starostlivě Rodrike.

,,Jsou tam nějaké mrtvoly,” vysoukal ze sebe vyděšeně Marcos.

,,Ten mizera Daeron. Místo zbraní nebo vína nám dá shnilé ostatky,” pravil naštvaně Lionel.

,,Okamžitě je spalte!,” poručil vojákům Rodrik a chystal se k odchodu, když vtom ho vyrušila sestra.

,,Ne, ty těla odneste do rodinné hrobky!”

,,Saphiro, nějak ti stouplo sebevědomí, když jsi byla pryč. Jak se opovažuješ odporovat mému rozkazu!,” vyjel po ní nejstarší bratr.

,,Nech mě to vysvětlit! To nejsou jen tak těla bůhvíkoho. To jsou ostatky našich rodičů!,” křičela na bratra a měla slzy na krajíčku.

Rodrika to zaskočilo, rychle se rozutekl za sestrou, objal ji a začal také brečet. Po chvíli se k nim přidali i Marcos s Lionelem.

Ještě ten den se konal pohřeb lorda a lady Umberových, jejichž pozůstatky byly uloženy mezi ostatní příbuzné do rodinné hrobky.

,,A co teď? Je to oficiální. Jsme sami,” pravila zoufale Saphira.

,,Ne nejsme. Za to, co provedl král našim rodičům bude pikat. Od zítra budete shánět armádu a já začnu objíždět všechny okolní lordy a vyprávět jim náš příběh, aby nám pomohli pomstít se.

Ahoj jsem tu s novou kapitolou, doufám, že se líbila. Předem děkuji za všechna přečtení a votes. 😘💕