Týmová hra ✓ [Yaoi]

22*Týmová hra*22

Otočil se na mě a já zčervenal. ,,No proto-protože mi na tobě záleží i víc, než na volejbale. Protože, bez tebe, jsem v týmu zbytečný. Mám tě rád. A taky chci s tebou být více času." Otočil jsem se k němu zády.....

Byl jsem popravdě překvapený. *Ten Hinata. Ten Hinata, který furt volejbal tam, volejbal sem, by se vzdal volejbalu kvůli mě?! A řekl, že mě má rád....* Začervenal jsem se, otočil jsem se opět k oknu a opřel se o něj. ,,Taky tě mám rád.." Řekl jsem a radši si hleděl svého. 

Když jsme dorazili, tak už byli 3 hodiny, takže máme padla. Celí autobus byl celou dobu ticho. Nikdo si ani nezívl, nic. Hinata už vstal a odcházel ven. Za ním jsem šel i já a pak zbytek autobusu.

,,Než půjdeme domu, tak si dáme ještě jeden zápas. Zítra je čtvrtek, takže nechám na vás, jestli přijdete do školy nebo ne a i v pátek. Ale doporučuji, aby Tanaka, Nishinoya a Hinata s Kageyamou do školy přišli." No jo. Vyjmenoval nás, čtyři hlupáky.

Sugawara s Kapitánem šli vyndavat z autobusu nějaký věci. Ostatní šli do tělocvičny. Hinata šel za Kapitánem a já ho rychle doběhl. ,,Jdu s tebou." Řekl jsem a Hinata kývl. ,,Kapitán...!" Křikl a oba se na nás vyděšeně podívali. ,,Co se děje vy dva?" Řekl Kapitán. Hinata se podrbal na zátylku. ,,Jde o Kageyamu-kun."

Řekl jsem, nadechl se a pokračoval. ,,On má poraněnou nohu...., proto se do klubu přihlásil až nedávno. Asi před týdnem, když jsme běželi do kopce, tak se jeho noha ozvala. A já si myslím, že.....by se na tu nohu neměl....namáhat. Ještě bych s ním šel dneska k doktorovi, klidně." Řekl jsem. Teď si říkám, že ta věta, byla úplně nesmyslná, ale snad to kapitán pochopí. 

,,Opravdu?" Podíval se Kapitán na Kageyamu. ,,Jak dlouho, už to trvá?" Zeptal se. 

,,Už od června. Poslední měsíc na Nižší střední. Od té doby jsem nemohl hrát." Najednou se ozval Sugawara. ,,Daichi, myslím, že by alespoň do nového roku, neměl hrát. Mohlo by to dopadnout hůř." Kapitán kývl. 

,,Dobře. Hinata, prosím dojdi s Kageyamou do nemocnice a dej nám vědět, co a jak." Řekl Sugawara a já kývl. ,,Ještě jedna věc." Přistoupil jsem blíž.

,,Do doby, dokud Kageyama-kun nebude hrát, tak odstupuji z týmu. Nechci hrát bez Kageyami-kun a bez něj, jsem v týmu zbytečný. Většina mích smečí, jsou pak zablokovány. Myslím, že tohle víte i vy." Řekl jsem na rovinu a oba na mě zírali. ,,Hinato, ale..." 

Přerušil ho Sugawara. ,,Nech ho Daichi. My se nemusíme bát. Do nového roku, nehrajeme, žádné zápasy. A Myslím, že tohle jsou jen nejmenší důvody. Chodí spolu, tak Hinata nejspíš chce být většinu času s Kageyamou." Řekl a já se začal opět červenat.

Kapitán si povzdechl, ale jinak povolil. ,,No dobře Hinata. A tvoje noha, ať se co nejrychleji uzdraví." Řekl, my jen kývli a odešli. ,,Tak, jedna věc zařízená. Teď se mnou půjdeš do..." ,,Nejdu do nemocnice." Přerušil mě Kageyama. Nechápavě jsem se na něj podíval. ,,V nemocnici, jsem byl před tím, než jsem nastoupil do týmu. Doktor, řekl, ať si dávám pozor, ale já si nedával pozor, takže to je moje chyba. Teď půl měsíce nebudu hrát, takže moje noha bude odpočívat." ,,Ale..." Kageyama ke mě přišel, zadíval se mi do očí a políbil. Polibek jsem mu samozřejmě oplatil. Po chvíli, protože nám už docházel vzduch, jsme se odtáhli. ,,Jsem v pohodě, pako. Kdyby se něco stalo, tak do nemocnice klidně půjdu. Nechceš raději místo nemocnice jít se mnou někam?" *Pako je on, že neposlouchá.....* Udělal jsem uraženého, našpulil rty a založil si ruce na hrudi. ,, Do nemocnice, půjdeš, i kdyby.....!!" Sklopil jsem zrak k zemi a povzdechl si. ,,Nejspíš.... tě nemá cenu přesvědčovat, co?" Řekl jsem.

,,Ne to nemá. Jsem tvrdohlavý ořech." ,,To máš pravdu....." Zapřemýšlel jsem s. ,,A nechceš jít k nám. U vás jsem už byl, i když to bylo docela trapné...eeee......" Hned, jak jsem si vzpomněl na otázky od Kageyamoví mámi, tak jsem vyvalil oči a začervenal se. V tu dobu se Kageyama zasmál.

Stále se smál. Nejspíš přišel na co jsem si vzpomněl. ,,Css! Radši jdeme!" Kageyama kývl a oba jsme se vydali ke mě domů. Celou cestu jsem byl naštvaný.....teda....nedalo by se tomu říct naštvanost, spíše jsem byl rozrušený z toho všeho a tak jsem furt blábolil a neuvědomoval si co říkám. ,,.....to by se přece dalo čekat od Kageyamoví mámi, ne? Je to rodina Kageyamu. Otázky...otázky na chození, líbání, tulení a i na sex. Klidně se s tebou vyspím......Ale proč se na to vše musela ptát? To fakt nechápu. Bylo to trapné....." Dořekl jsem svůj prolog a zarazil se., protože Kageyama se zastavil. Otočil jsem se, podíval se na něj a naklonil hlavu na stranu.

,,Co se děje?" Zeptal jsem se, ale Kageyama jen stál s trochu červenými tvářemi a nic neodpovídal. ,,Tak nic. Dělej Bakeyama-kun..." Zasmál jsem se. Otočil jsem se zpět a s Kageyamou, který mě dohnal, jsem šel k nám. ,,-Klidně se s tebou vyspím...- To fakt...?" Řekl a já nechápal. Podíval jsem se na něj. Strašidelně se usmíval a já už pochopil. Rychle jsem odvrátil zrak a dal si hlavu do dlaní. ,,N-nic neříkej....a jdeme...!" Strčil jsem do něj a šel. *To jsem já neřekl, že ne?!*

Nic si od toho v další kapitole neslibujte. xD Možná už za dvě nebo tři kapitoly....