Týmová hra ✓ [Yaoi]

1*Týmová hra*1

Tučně - Kageyama

Normálně - Hinata

Už je to půl měsíce, co jsem se na Vyšší střední přihlásil do volejbalového týmu. Nedávno jsme hrály přátelský zápas proti docela slabému týmu. Od té doby trénujeme hlavně na Jarní Turnaj.

Dnes, jako každé ráno, jedu do školy na svém kole trochu dříve, abych dorazil na trénink, který začíná v 7:00. Včera nám trenér oznámil, že se do týmu hlásí nový člen, který byl na Nižší střední ve volejbalovém týmu Kitagawa daiichi. Poměrně silný tým.

*Jsem zvědavý o koho jde.* Řekl jsem si, když už jsem zamykal svoje kolo. Vcházel jsem do tělocvičny a jako by mě to nepřekvapovalo..........Jsem tu opět první. Zasmál jsem se pro sebe. Ten smích mě však přešel, když jsem zaslechl dopad míče na zem. Otočil jsem se na místo, kam míč dopadl a za sítí ke mě zády stál nějaký černovlasý kluk. *Že by ten nový hráč?*

,,Hej ty tam. Kdo jsi?" Optal jsem se černovláska. Černovlásek se otočil a myslím, že se mi představovat ani nemusí. ,,Počkat! To jsi ty?!" Kageyama. Opravdu mě nenapadlo, že ten hráč bude zrovna on. To je "štěstí" na konec. ,,Hm?! Jo. Máš s tím problém prcku?" Řekl s nezájmem a furt měl ten jeho slavný kamenný výraz. ,,Můžeš mi říkat jménem Bakeyama?!" Řekl jsem lhostejně a svou tašku na trénink si odložil na zem. ,,Jsem Kageyama! A sorry, jména slabých hráčů nebo takových prcku, jako jsi ty, mě nezajímají." Uhl pohledem a dál se věnoval podávání. No jo, když nemá u sebe smečaře, tak jenom podává. Ve hrách je podávání na začátek docela dobré, teda pokud to nedokáží protihráči přijmout.

Kageyama si stoupl na kraj hřiště a znova se napřahoval. Když tak přemýšlím, nedávno jsem se už naučil docela přijímat-což je u mě pokrok. Rychle jsem se rozeběhl a stoupl si před Kageyamovo podání. Když míč letěl, tak jsem napřáhl ruce dopředu a jeho podání přijmul. Chvíli na mě koukal trochu překvapeně, ale jako obvykle si odfrkl. ,,Nepleť se mi do cesty, prcku!" ,,Jsem Hinata!" Křikl jsem a vůbec si nevšiml, že nás celou dobu sleduje Kapitán.

,,Tak vy dva se už znáte. No to by bylo. Trenér všem tady něco oznámí a pak teprve začne trénink." Řekl Daichi a všichni z týmu, co dorazili, tak si sedli do kroužku. Za chvíli přišel už trenér s Panem Takedou. ,,Mám pro vás novinu. Tady pan Učitel (Takeda), nám zařídil další přátelský zápas a to proti Nekomě. Bude tento týden v sobotu. A pak vám tu chci představit Kageyamu Tobia. Od teď je to nahrávač tohoto týmu. Tak, teď se pusťme do tréninku." Dopověděl trenér a já jako obvykle poskakoval. Už se nemůžu dočkat zápasu.

,,Vy dva. Kageyamo nahraj Hinatovi." Řekl trenér. Vůbec nechápu proč. Raději bych, aby mi nahrával Sugawara-san. ,,Dobře" Řekl Kageyama a šel se připravit. ,,Tak dělej prcku!" ,,No jo furt." Řekl jsem a šel jsem k čáře. Shimizu-senpai mu hodila nad hlavu míč a těsně, než odrazil míč, tak jsem se rozeběhl k síti. A v tu dobu, kdy mi Kageyama nahrával míč nad hlavu, jsem byl už hodně vysoko. Napřáhl jsem svojí rukou a rychle zasmečoval. Po té co jsem přistál na zemi, tak jsem se překvapeně podíval na svojí ruku. *Ta jeho přihrávka se od ostatních docela liší. Ale čím?*

Trénink už skončil a já se loudavým krokem drápal do třídy. Nejraději bych celý den jen trénoval. Sedl jsem si do své lavice a celý den nějak moc nevnímal. Jako bych i jiný dny vnímal, jsem totální hlupák. Spíše jsem přemýšlel nad jeho přihrávkou. Jako by si vyhlídl místo, kde mám ruku a přihrál tam. U většiny přihrávek se převážně smečař musí zaměřit nahrávky a pak zasmečovat, ale tentokrát.....to nejde ani říct. Raději jsem opustil přemýšlení nad tímhle a jenom se "věnoval" učení.

Po škole byl opět trénink nic zajímavého se nestalo, teda až na Kageyamovi divný pohledy na mě.

Trénink utekl teď docela rychle. ,,Hej Hinato. Nechceš si dát závod, kdo toho vytře víc?" Je pravda, že po tréninku, mám vždy službu, zatím co ostatní už jdou pryč. Ale co tu dělá on?! ,,Em klidně. Ale proč nejdeš domu, jako ostatní. Službu mám vždy já." Řekl jsem a vzal si mop. ,,Pravda, ale kapitán řekl, že od teď budu mít službu taky. A pokud přijímáš, tak ten, kdo toho vytře víc, bude tomu druhému kupovat celý týden jogurt. Ale samozřejmě, že vyhraju já. Jsi sice rychlí, ale já jsem rychlejší. Takže nebuď pozadu pitomče." Ten už mě opravdu štve. ,,Neříkej mi pitomče. A to se uvidí, kdo vyhraje!" Křikl jsem a oba jsme začali křičet a běhat po celé tělocvičně.

Po chvíli jsme oba leželi na vyleštěné podlaze. ,,Jak jsem tušil. Nerozhodně." Řekl jsem a sedl si. ,,Ne. Vyhrál jsem já",,Co to meleš? Jak můžeš vědět kdo vyhrál, když jsme oba běhali stejně rychle a několikrát za sebou vytřeli stejné místo?" ,,Říkej si co chceš, prcku."Řekl opět troufale a šel uklidit mop. Jak dlouho bude tak mrzutý!

Vstal jsem, narychlo se převlékl a šel pro klíč. ,,Dělej Bakeyamo! Nebo tě tu zamknu!" Křikl jsem. ,,Řekl jsem ať mi tak neříkáš!" ,,Tak mi nemáš říkat prcku!" Udělal jsem uraženého a už jen čekal. Po té co Kageyama vyšel jsem zamkl tělocvičnu a šel si pro kolo. ,,Zítra prcku!" Dělal jsem raději, že ho neslyším a už šel.

První kapitola má jenom pohled Hinati, ale v další už budou pohledy obou. Pokud chcete info o dalších postavách co se tam vyskytovali, tak si napište. Snad se vám první kapitola líbila a u další zatím ahoj. <3