Týmová hra ✓ [Yaoi]

17*Týmová hra*17

,,Co se to tu děje...?!" Řekl ještě než seběhl schody. Já spadl na studenou zem a stále se tvářil, jako bych viděl ducha. No a oni zatím na mě hodili nechápavý pohled.

Vůbec jsem nechápal co se děje. Až do chvíle, co jsem si všiml mami. Plácl jsem se do hlavy. Mámě jsem nůž opatrně vzal z rukou a odhodil ho za roh. ,,To už raději nedělej." Řekl jsem a šel k Hinatovi. Natáhl jsem ruku, abych mu pomohl. Chvíli na mě jen koukal, až se mě chytl a já ho tak mohl vytáhnout na nohy. ,,O to se nestarej. Máma zrovna vařila." Řekl jsem, políbil ho a vzal do ruky jeho věci. ,,Tak pojď k nám."

Přišli jsme tedy k nám a rovnou do kuchyně, kde jsme si já i Hinata sedli. ,,Tak Shoyo. Mohu se tě na něco zeptat." Zeptala se a podívala se na Hinatu zvědavím pohledem.

I když jsem tak nějak nechtěl, tak jsem nepatrně kývl. Podíval jsem se na Kageyamu, který se tvářil, jako by se bavil. A pak opět na jeho matku.

,,Shoyo. Jak se ti výlet líbil?" Celkem v poho otázka.

,,Kromě jednoho ubohého a praštěného blbečka jménem Oikawa, to bylo celkem skvělí." řekl jsem upřímně. I když nebýt Oikawi, tak by jsem s Kageyamovu asi nechodil.

,,Ach tak. A co ty a Tobio? Vy spolu chodíte, jsem se od Tobia dozvěděla." Řekla a já se trochu začervenal.

,,Em....jo" Kývl jsem.

,,To je úžasný." Usmála se na mě a pak se podívala na Kageyamu. ,,Buď aspoň rád, že s tebou někdo vydrží." Řekla a já se zasmál. Což jsem dělat neměl, protože mi Kageyama dál pohlavek.

Podívala se na mě a opět pokračovala. ,,Už jste se líbali?" Usmála se a já se začervenal ještě víc. *Proč musí pokládat tak trapné otázky....?!* Jenom jsem nepatrně kývl a začal jsem pít ze skleničky.

,,Poslední otázka. Už jste to provozovali?" Zeptala se a já nechápal. ,,A co?"Zeptal jsem se a znovu se napil.

,,Noo....Myslím tím sex. Snad víš. Příprava, přirážení, kouření, citlivé místečko, vzdychání, výkřiky....apod. Chceš detailnější popis?" Řekla, jako by jen tak. Co jen tak! Tohle.....tohle je moje další trauma. Teď tu sedím do pozoru s vykulenými oči a ze mě se úplně kouří. Určitě jsem červený až na prdeli. Nevím co mám dělat. Nejspíš bych měl něco odpovědět a pak rychle zmizet. To bych byl, ale srab. I když......,,Eh. M-myslím, že ne-není třeba. A j-estli mohu, tak b-bych už šel. Přec-ce jen........z-za chvíli odjedeme do Tokia." Řekl jsem a už se hrabal z kuchyně. 

,,Z-zatím na shledanou, paní Kageyamová." Uklonil jsem se a s Kageyamou už jsme šly směr škola. Cítil jsem se trapně. *Není to tak, že......že....že bych to nechtěl! Jen je to hrozně trapné o tom mluvit.* Řekl jsem si.

Při cestě, bylo strašné ticho. Teď né jako před bouřkou, ale jako by tu nic nebylo. Jako by svět nebyl. Naštěstí už vidím školu a Tanaku s Nishinoyou, jak jdou k ní. ,,Čau Shoyo a Kageyamo!" Pozdravili nás později. ,,Čau." Řekli jsme na raz s Kageyamou. ,,Hinata, Nejsi nemocnej?! Jestli jo, tak nemůžeš jít na zápas." Řekl Tanaka s opět divným přízvukem a sáhl mi na čelo. Hned jsem se odtrhl a zatvářil se nervózně. ,,J-Jsem v poho....! Jdeme.." Řekl jsem a raději šel k tělocvičně. Ti tři šly až po chvíli.

Přišel jsem tam a zatím tam byli jen Asahi, Kapitán a Sugawara. *Nevím proč. Ale poslední dobou mám divný pocit ze Sugawara a Kapitána, jako by nám něco tajili.* Řekl jsem si a pozdravil je. Na oplátku pozdravili i oni mě.