Týmová hra ✓ [Yaoi]

6*Týmová hra*6

,,Skvělá Přihrávka Kageyama-kun!!" Zařval Hinata a plácl mě přes záda. *Kuroo přece jen měl pravdu........Mám Hinatu rád. Ale dá se tomu říkat láska? To ještě nevím* Řekl jsem si a podíval se na usmívajícího Hinatu. ,,Díky. Jsem rád, že jsem to tentokrát nepokazil." Řekl jsem upřímně a oba jsme se vydali na místa, aby zápas mohl pokračovat.

Celý zápas až do doby dokud jsme nepřestaly hrát, jsem se snažil, aby jsem nepokazil žádný nahrávky směřující na Hinatu. Také, že se povedlo. Nakonec to dopadlo, že první set získala Nekoma, ale další dva už náš tým. Po té si šly všichni ještě zaběhat ven do kopce a pak z kopce, jako vždy, když se odehrál nějaký set. Snad jediný já, jsem tentokrát zůstal v tělocvičně, opřel se a zavřel oči.

Po chvíli jsem oči musel otevřít, protože mě známí hlas na mě furt volal. Podíval jsem se před sebe a viděl Hinatovu hlavu a ruku, jako když na mě mává a přitom byl tak blízko, až jsem se trochu začervenal. ,,Co tady děláš, pako?" Řekl jsem jako vždy normálním hlasem a s kamenným obličejem, ale přitom jsem se uvnitř cítil jinak. ,,Neříkej mi pako! A nooo...za chvíli se bude grilovat maso, a tak jsem tě šel zavolat. Jinak by na tebe asi nic nezbylo." Řekl a postavil se. Podíval jsem se opět do jeho tváře. *Když jsem byl hetero......nebo.....jsem byl vždy na kluky? Mno, tak když mám Hinatu rád, tak i tak, by se mnou nemohl být. Určitě není na kluky a i kdyby, tak se mnou by rozhodně nechodil. A stejně nemám dost odvahy mu říct, že jsem na kluky, natož, abych mu řekl, že ho mám rád.* Řekl jsem a sklopil trochu smutně hlavu k zemi.

Když nic neodpovídal, tak jsem se postavil. Stále nic neříkal, ale o chvíli jenom sklopil hlavu a tvářil se nějak smutně. To je poprvé co ho takhle vidím. Trochu jsem se k němu sklonil. ,,Děje se něco Kageyamo? Vypadáš smutně." Řekl jsem a pocítil trochu lítosti.

Najednou se rychle zvedl a odešel k ostatním, kteří už připravovali věci na grilování. Rychle jsem také vyběhl ven a pozoroval Kageyamu. *Co mu zas přilítlo přes hlavu. Že by neměl radost, že jsme vyhráli proti Nekomě? Nééeee. To určitě ne* ,,Shoyo! Pojď sem!" Otočil jsem se a volal na mě Lev (člověk xD), který sedí na kopci s Kenmou. Opustil jsem pohled na Kageyamu a přiběhl jsem k nim. Chvíli jsme si jen tak povídali, než jsem si všiml, že Kageyama a Kuroo spolu mluví za rohem tělocvičny. Jak už to vypadalo, že končí, tak jsem se rozeběhl se na to zeptat Kageyami.

,,......., tak neměj strach. Já dost dobře poznám kdo je na kluky. I když on vypadá na hetero, i tak věřím, že na kluky je." Řekl mi na rovinu Kuroo. ,,A co když není?" ,,Tak.....sorry." Řekl a já protočil oči. Raději jsem šel pryč. Po cestě jsem však narazil na Hinatu. ,,O čem jste to vy dva mluvili?" Řekl Hinata zvědavě a jako vždy naklonil hlavu na stranu. ,,O to se nestarej, blbečku" Odsekl jsem a šel dál. Cítil jsem, jak mě zabijí pohledem.

Přišel jsem zrovna v čas, kdy už se začínalo opejkat. Všichni se hnali po masu, jako divoká zvěř. Samozřejmě nesmím chybět ani já.

Nastal večer, kdy jsme se všichni měli vracet zpět. Autobus, který čekal a před ním všichni čekali, až na jednoho. ,,Už jsem tady. Moc se omlouvám! Sumimasen!" (Sumimasen = Je mi to líto. Čte se to Simimase) Řekl Hinata, který už přišel ze záchoda, protože musel vyložit všechen náklad, nebo-li se šel vyzvracet. ,,Neměl jsi toho sníst tolik najednou, ty pako!" Řekl jsem a dal mu menší pohlavek. A sám pro sebe se usmál.

Všichni jsme si opět sedly do autobusu a tentokrát nebyl Hinata ten, který usnul, ale já. V polovině cesty, jsem začínal usínat, až jsem usnul úplně. To bylo samozřejmě v poho. Ale když jsem si uvědomil, že mám hlavu na Hinatově klíně, tak jsem se začervenal.

V polovině cesty zpět, jsem si všiml, že Kageyama usnul. Měl opřenou hlavu o moje rameno, až do doby, kdy už neměl sílu a byl uvolněný, tak jeho hlava spadla mě do klína. Chvíli jsem jen tak zíral s červenými tvářemi, jestli opravdu spí. A když jsem si to ověřil, tak jsem pomalu dal svoji ruku na jeho hlavu a začal ho hladit po vlasech. Aniž jsem si uvědomoval co to dělám. Později jsem usnul také.

Zdál se mi podivný sen. Byl jsem v bílé místnosti. Spíše bych to nazval bílí prostor. Nebylo tu prakticky nic. Ani zeď nebo strop. Jen bíla podlaha. Chvílí jsem jen, tak postával a rozhlížel se, když všechno co bylo bíle, bylo najednou černé. ,,Miluješ volejbal, to je jisté, ale miluješ i něco jiného?........nebo Někoho?" Řekl neznámí hlas. Chvíli jsem zkoumal, kdo to může být, nebo, kde alespoň je. ,,Nechápu. Nikoho nemiluji. A kdo jste?" Odpověděl jsem do prázdna. ,,Když nikoho nemiluješ, tak o tom alespoň zapřemýšlej. Je tu někdo, kdo tě miluje, ale má o tom pochybnosti. Brzy se ti vyzná a co poté budeš dělat? Ten, někdo, je člověk, který se do tebe nedávno zamiloval. Je to někdo, kdo ti je blízký, ale jen krátce. Oba milujete jednu konkrétní věc. Je to pro vás, jako život." Řekl a já stále nechápal. ,,A kdo to teda je?" Čekal jsem na odpověď, které se mi nedostalo, neboť jsem vstal a sen skončil. 

Vstal jsem a něco jsem ucítil na mé hlavě. Otočil jsem krátce hlavu a odpověď byla ruka, která byla teď na mém obličeji. Otevřel jsem oči. Byla to Hinatova ruka! *Moje hlava je na jeho klíně!* Začervenal jsem se a podíval se na Hinatův obličej. Spal. Hinata spal, takže jsem se mohl v pohodě sednou zpět. Jenže to se nemusel teď probudit! Podíval se na mě a také se začervenal a odvrátil zrak. *Roztomilé.* Řekl jsem a zčervenal ještě víc. Rychle jsem se však posadil. ,,S-sorry."

Dejme tomu, že až nastane 8 kapitola možná 7 nebo 9, tak se mu Kageyama vyzná........Zatím ahoj. xD