Týmová hra ✓ [Yaoi]

11*Týmová hra*11

  Řekl jsem si a už slyšel hlas Eliase, jak nás všechny volá.   

Jak Hinata, tak i já jsme se vydali teda k ostatním. První nám řekl co a jak, kde budeme jíst, kam budeme chodit na přiblblí procházky apod. Nijak jsem to neřešil. Spíše jsem si chtěl nějak ověřit, zda je Hinata na kluky nebo alespoň Bi. Ale nevím jak.

Byl čas na večeři. Zrovna jsem šel s Kageyamou z naší chatky k ostatním. Kageyama celý den má divný obličej, jako by snad přemýšlel. Vypadal opravdu vtipně a tak jsem se neudržel a trochu se zasmál. ,,Kageyamo. Ty snad přemýšlíš? Nikdy jsem tě neviděl přemýšlet a myslím, že přemýšlení z tebe dělá šaška Karasuna." Zasmál jsem se a asi to trochu přehnal. Kageyama se na mě podíval s tím jeho děsivým a přísným pohledem, dal mi pohlavek a odkráčel pryč. Jen jsem nad tím pokrčil rameny a hned přiběhl ke stolu s jídlem. 

Když už bylo po jídle, tak nám Elias ještě ukázal, kde se budeme moct na rychlo osprchovat a pak jen odešel. Většina říkala, že se osprchuje až ráno, takže já taky. Místo toho jsem šel rovnou do chatky.

,,Hinato! Než zalezou ostatní, nechceš si na rychlo zahrát volejbal? Jeden set." Vykřikl na mě Nishinoya těsně před tím, než jsem zalezl. ,,A s kým budu v teamu?" ,,Zeptal jsem se. ,,S Kageyamou, Tanakou a Tsukim.." Řekl a já teda šel.

Když Hinata přišel, tak menší hra už začala. Hra šla opět v pohodě, ale já se cítil divně. Hlavě když jsem musel nahrát Hinatovi. Už zase, jako dříve jsem pokazil několik nahrávek na Hinatu. Nechápu to.

Po zápase ke mě všichni přišli a ptali se mě, jestli jsem v pohodě, jen jsem řekl, že jo, i když zřejmě nejsem. Měl jsem pocit, že se zítra něco stane. Raději jsem to přestal řešit a vydal se s Hinatou do chatky.

,,Děje se něco Kageyamo? Opravdu se chováš divně." Zeptal se mě Hinata už v chatce. ,,N-Ne jsem v pohodě." I když stále nevím, kdy to mám Hinatovi říct.

Už jsem myslel, že v klidu usnu, protože je někde kolem 12, jenže to by se nesměli rozrazit dveře. ,,Čauky mí spolubydlící. Lepší nahrávač dorazil." Řekl mě odporný hlas. ,,Nevytahuj se moc, Kageyama je v nahrávání lepší jak ty." Řekl hlas o postel víš. Usmál jsem se pro sebe, když to řekl.

,,Ale ale....Malíček. Opravdu jo? Brzy ti ukážu, kdo je lepší špunte." Řekl Oikawa a já na něj vyplázl jazyk. ,,Navíc jsem slyšel, že Kageyama zkazil skoro všechny nahrávky, které patřili tobě. Pročpak asi. No...říkat mi to Kageyama nemusí. Tak nějak tuším proč." Řekl a podíval se s trochu divným úsměvem na Kageyamu. Vůbec jsem nechápal o co jde.

Oikawa si pak jen lehl a už byl ticho. A já mohl v klidu zase spát. Teda né do slova.

Ráno jsem se probudil a div jsem nespadl na zem, Jedna noha a ruka přehozena přes postel. Pomalu jsem vstal a šel si vzít ručník. ,,Co to děláš, pako." Řekl Kageyama. ,,Někteří se včera nestihli osprchovat, tak jdu taky teď. Mimochodem, Oikawa ví, proč si nahrával tak blbě. Proč teda?" Zeptal jsem se a podíval se na Kageyamu. ,,P-Prostě jsem neměl náladu!" Řekl a šel s trochu červenými tvářemi ven. Nechápu. 

Po té co jsem se osprchoval jsem si šel na chvilku zahrát zas volejbal, než nám Elias řekl, že budeme chvíli běhat venku. Ten kdo prý nechtěl, tak měl jít alespoň na čerstvý vzduch do lesa nebo na louku, která je odsud docela daleko. Tak jsem šel na chvíli do lesa.

Chvíli jsem se jen tak procházel lesem, až jsem si všiml krásného místečka u jednoho velkého stromu. Sedl jsem si hned vedle toho stromu a pozoroval louku. *Přece jen jsem došel až k louce.* Řekl jsem si, dal si ruce za hlavu a na chvíli zavřel oči. ,,Je tu opravdu krásně." Řekl jsem.

Chvíli jsem ještě jen tak seděl a přemýšlel, než mi někdo poklepal na rameno. Bylo mi jasný, že to je Kageyama. ,,Co potřebuješ Kageyam......Oikawo?" Řekl jsem, když jsem si všiml, že to Kageyama není. Postavil jsem se na nohy a zeptal se ho. ,,Co tu děláš?"

,,Přišel jsem si pro tebe." Nechápal jsem. Naklonil jsem hlavu, jako vždy, když nechápu nebo se ptám. ,,Em......Nechápu. Jak jako, že si jdeš pro m....." Nestihl jsem to doříct, protože mi Oikawa přišpendlil moje ruce nad hlavou. ,,Jak jsem řekl.....Jdu si pro tebe." Řekl opět s tím divným pohledem. A nějak tak mi to došlo, když mě políbil a pak se na mě opět podíval. Vytřeštil jsem oči. ,,C-co to d-děláš?! Hned mě pusť!" Řekl jsem a snažil se vyprostit z jeho sevření. Ale marně.

,,Nesnaž se. To ti nepomůže Malíčku." Řekl a opět mě políbil. Pořád jsem se bránil, i když to bylo k ničemu. Tak jsem jenom stál a křečovitě měl zavřený oči. Opravdu se mi to nelíbilo a to co udělal teď, tak to mě překvapilo ještě víc. Jednu svou ruku, která byla na mé tváři, přesouval od tváře trochu níž, až k rozkroku a začínal mi rozepínat kalhoty. ,,N-Nech mě na pokoji! Pusť mě!" Křičel jsem a z očí se mi drali slzy. Těsně, než mi kalhoty rozepnul úplně, tak jsem měl najednou uvolněné ruce. Podíval jsem se před sebe a Oikawa ležel na zemi s odřenou tváří.

Hned jak jsem zahlédl toho bastarda, jak osahává Hinatu, tak jsem musel zakročit. Přiběhl jsem tam a Oikaowi jednu vrazil do tváře. Hinata se na něho podíval a já ho hned chytl za ruku a stáhl k sobě. ,,Nesahej na něj, ty bastarde!" Řekl jsem a ani moc nevnímal, jak se na mě Hinata dívá překvapeným výrazem. Oikawa se postavil a zasmál se. ,,A proč bych měl?" Řekl drze. ,,Protože Hinata je můj!" Křikl jsem a až později jsem si uvědomil co jsem řekl. Zrudl jsem až po uši a Hinatu raději pustil.

,,Ha! Já to věděl. No....raději vás tu nechám. Zatím ahoj špunte." Řekl a s tím svým úsměvem odešel. Teď tu byl jen Hinata a já s červenými tvářemi. Vůbec jsem se teď na Hinatu dívat nemohl. Jak se asi tváří. Co teď pociťuje. Jestli nenávist. Nebo snad dík, že jsem mu pomohl. Jestli se červená. Nebo je v klidu.

Stále bylo hromové ticho a já stále nevěděl co teď. *Musím promluvit první. Jsem přece odhodlanější.* Řekl jsem si a už otevíral pusu, abych něco řekl. ,,Víš..." ,,D-děkuji, že jsi mi p-pomohl" Řekl a já se na něj podíval. Měl ještě trochu uslzené oči, byl celý červený a měl i trochu lítostný obličej. Svou ruku měl na zátylku a hlavu trochu nakloněnou na stranu. Vypadal tak roztomile.

Kapitola, na kterou jste asi čekali. xD
1122 slov.