Týmová hra ✓ [Yaoi]

13*Týmová hra*13

Sklopil jsem svou hlavu k zemi a na tváři se mi objevil smutek. *Přidělávám mu akorát starosti.* ,,Promiň mi.....Já..." Řekl jsem a rozbrečel se.
Neměl jsem naprostou sílu něco říct.

Když jsem koutkem oka viděl Kageyamovu ruku, mírně jsem se na něj podíval. Měl ruce roztažené do gesta co říká "pojď sem" a nebo "obejmu tě." Podíval jsem se mu do očí a pak zase mírně k zemi. *C-co to dělá...... Už tak jsem dost zmatený, ale nijak jsem to nedával předtím znát. Možná se přece jen změnil k lepšímu.* Řekl jsem si.

Podíval jsem se na něj s uslzenýma očima a začal jsem se posouvat k němu do objetí. ,,O-omlouvám se!" Křikl jsem, když už měl ruce na mých zádech. ,,Za co se omlouváš, špunte....?"

,,Přidělávám ti akorát starosti..." Řekl jsem a on se uchechtl. *......uchechtl? To znamená, že se mírně zasmál?!..... Kageyama se přece nikdy nesmál....* ,,Starosti mi nepřiděláváš, pako." Řekl a já jen stále seděl. Nijak jsem nereagoval. ,,Hinato....!"

,,Hinato...!" Řekl jsem a on se na mě podíval. *Teď nebo nikdy.* Podíval jsem se mu do uslzených očí. Třemi prsty jsem chytl jeho bradu a hlavu mu trochu nadzvedl. Chvíli jsem váhal, jestli jo nebo ne. Ale nakonec jsem se přeci jen odvážil.

Začal jsem se k němu pomalu přibližovat, až jsem moje rty přitiskl na ty jeho. Měl je hebké a měkké. Je to úžasný pocit. Ze začátku jsem se divil, že se nechal a ani nijak neprotestoval. Pootevřel jsem oči. Měl oči zavřený a začal dokonce i spolupracovat. Což mě překvapilo ještě víc. Ale užíval jsem si tuto hezkou chvíli.

Když nám došel vzduch, tak jsem se opravdu nerad odtáhl a zahleděl se Hinatovi do očí. ,,Jak jsem řekl. Ty mi starosti nepřiděláváš. Jenom mě hodně štve Oikawa. Bolí tě ty zápěstí?" Řekl jsem. ,,.......Em....Ne. Je to v p-pohodě." Řekl a začervenal se. ,,To jsem rád. Teď si jdi lehnout. Už je celkem pozdě." Postavil jsem se a pomohl na nohy i Hinatovi. Sedl jsem si k sobě na postel a chvíli pozoroval Hinatu, jak stále kouká před sebe. Je jako tvrdé Y, ale jeho pleť, už nabrala správnou barvu. ,,Hinato." Řekl jsem a on s sebou cukl. ,,Ano?! Em....dobře." *Co to s ním je.* Řekl jsem si a Hinata už lezl do své postele. 

Lehl jsem si, ruce dal za hlavu a zavřel oči. *Opravdu se to stalo? Opravdu jsem Hinatu políbil........Nezměkl jsem nějak?* Řekl jsem si a ještě nad tím přemýšlel, než mě vyrušil Hinata, který visí na tom malém žebříčku s červenými tvářemi a pozoruje mě. ,,Em.....Kageyamo?" Otočil jsem se na něj. ,,Hm?" ,,Nooo.....Nemůžu usnout......, tak jestli bych...... si nemohl.....l-lehnout k tobě?" Bez váhání jsem dopověděl kladnou odpověď a pro sebe se usmál. ,,Jasně." Odsunul jsem se blíže ke kraji, abych uvolnil Hinatovi místo.

Jak kývl, tak jsem přelezl žebřík a šel na druhou stranu postele. Hned jak jsem si lehl, jsem se přikryl......, teda spíše mojí červenou hlavu. *Mám dojem, že moje červenání je také můj nový koníček. ,,Aww. Opravdu dojemné. Tobiočko a Chibi-chan." Řekl mě známí hlas. Odkryl jsem deku a podíval se na Oikawu, který právě přišel. ,,Co zase chceš Oikawo! Zítra už budeš v jiné chatce. O to se postarám." Řekl Kageyama. Podíval jsem se na něj a pak na Oikawu. ,,Jo! A už mě nech na pokoji, ty perverzáku!" Křikl jsem a uraženě praštil s sebou do peřin. ,,No páni.  Chibi-chan se pěkně rozjel. To mi dává ještě větší chtíč po tobě." Řekl opět s šibalským úsměvem.

  ,,Chceš abych ti ještě jednu vypálil?! Nech ho na pokoji. Najdi si někoho jiného!" Řekl jsem a pohlédl na Hinatu, který očividně taky zuřil vzteky. ,,Nenervuj se zbytečně Tobiočko. Už jsem zticha." Řekl Oikawa a už si vlezl do postele. Lehl jsem si zády k němu, tudíž jsem měl hezký výhled na Hinatu. Teda spíše na jeho záda. Chytil jsem ho za boky a přitáhl k sobě do obětí. Obmotal jsem si ruce kolem něho. ,,Neboj. Dokud budu u tebe, tak ti neublíží, špunte." Řekl jsem a cítil Hinatovi ruce na svých. ,,D-děkuji" Řekl Hinata těsně pře tím, něž usnul. Po té jsem usnul i já.

Ráno jsem se probudil a cítil na sobě teplo. Otevřel jsem oči a všiml si, že ležím v obětí Kageyami. *No jo vlastně. Ten včerejšek. Vše se seběhlo nějak rychle.* Řekl jsem si a aniž bych vzbudil Kageyamu, jsem se vyhrabal z jeho sevření a šel ke skříni, kde jsem si chtěl vzít ručník. Jenže jsem se zarazil. *Jak to, že jsem mu včera tak lehce podlehl? Neříkej mi, že jsem holka! Je to zřejmě nesmysl, ale když je prý holka v koncích a nebo je příliš smutná, tak vklouzne ke klukovi, jako nic. Já, ale přece nejsem, tak zranitelný.* Říkal jsem si furt dokola, pochodoval po celém pokoji a ani nepostřehl, že mě Kageyama sleduje. A to ani teď. Stále jen chodím a říkám si, jestli nejsem moc citlivý a máchám kolem sebe rukama. ,,Hinato? Jsi v pohodě?" Řekl Kageyama a já nadskočil leknutím. Rychlostí světla jsem se na něj otočil a hned si zakryl obličej, protože začal působit můj nový koníček. No, ale nejen to. Nevím, jestli nejsem nemocný, ale najednou jsem se začal smát a furt koukal na Kageyamu. Ten na mě hodil nechápavý pohled. *Sám sebe teď nechápu. Takže se mu ani nedivím.*