Týmová hra ✓ [Yaoi]

12*Týmová hra*12

,,Víš..." ,,D-děkuji, že jsi mi p-pomohl" Řekl a já se na něj podíval. Měl ještě trochu uslzené oči, byl celý červený a měl i trochu lítostný obličej. Svou ruku měl na zátylku a hlavu trochu nakloněnou na stranu. *Tak roztomilé...* Řekl jsem a trochu se začervenal. Ale opět nastalo to bouřlivé ticho. Oba jsme tam jen stáli a nevěděli co říct. Tahle chvíle je opravdu trapná, ale zároveň jsem se cítil opravdu dobře při jeho blízkosti. 

Cítil jsem se teď trapně a podle mě i Kageyama. Neřekl právě, aby mě Oikawa nechal, protože jsem jeho? *C-co tím myslel. Takže on je ten, který se mi měl vyznat? Ten, co myslí jen na sebe? Ten člověk, co má furt kamenný obličej a nejde poznat, jestli je šťastný?* Zasmál jsem se nahlas. *Nikdy bych neřekl, že by byl na kluky.* ,,Č-čemu se tak přiblbě směješ...?!" Řekl Kageyama. ,,Ničemu.." Usmál jsem se na něj.

,,Hej vy dva! Pojďte si zahrát krátký zápas!" Křikl na nás Nishinoya co šel kolem. Podíval jsem se na něj a pak na Kageyamu. ,,Děkuji ti." Řekl jsem skoro neslyšně, usmál jsem se a běžel jsem za Nishinoyou. Ještě jsem se nepatrně podíval na Kageyamu a pak už úplně zmizel. *Neutahuji si z něho. To ne, ale.......Je to zvláštní. A cítil jsem se i já trochu zvláštně. Na druhou stranu, jsem rád, že mi pomohl a řekl něco takového.* Nevím co to, ale najednou mi začalo bušit srdce jak o závod. Tolik pocitů najednou. To jsem nikdy nezažil. 

Otočil jsem se za nás, kde už běžel Kageyama. Usmál jsem se na něj, on zčervenal a zakopl. *Co to se mnou je!? Sám se teď chovám divně, ale jsem za to i prakticky rád. Teda alespoň myslím.* Řekl jsem si, když už jsme byli v táboře a na nás čekal už náš tým a druhý tým a to Seijou. *Takže budeme hrát proti nim.*

*Sakra. To se Hinata směje mě?!* Řekl jsem si a stoupl si na místo nahrávače. Podíval jsem se na Hinatu a ten se divně usmíval, ale ten úsměv není ten, co obvykle vidím. Usmívá se zvláštním způsobem, kouká na oblohu a trochu se červena. *Aaach! Co z toho mám vyvodit!" Okřikl jsem se a raději se věnoval zápasu, který právě začal.

Jako první podával Oikawa. Na začátek to nejhorší. Později přišla řada na náš útok. Míč letící nad mou hlavu a Hinata řítící se k síti. Jedna nahrávka přesně na dlaň a skvělí smeč. Ale něco je jinak. Ta smeč byla jiná. *Víc zmatený už ani být nemůžu.* Povzdechl jsem si a hrál dál.

Zápas skončil 2:1 pro Seijou. Jako vždy vyhráli. Byl už skoro večer a všichni už pomalu odcházeli se najíst. Tak jsem se přidal a sedl si k Nishinoyovi. ,,Hele. Nechoval se Hinata trochu jinak?" Zeptal jsem se ho potichu a přitom koukal na Hinatu. ,,Myslím, že jo, ale chová se tak, už od doby, co jsem vás viděl v lese a zavolal vás." Řekl a pustil se do jídla.

*Jak jsem tušil- Ale co to znamená?! Myslí si, že jsem trapák? Nechutnej? Nebo to je kladná "odpověď"?* Řekl jsem si a bouchl hlavou do stolu. Což jsem dělat asi neměl. Zvedl jsem trochu červenou hlavu. Všichni na mě překvapeně koukali a to doslova všichni. ,,Sumimase..." Omluvil jsem se a raději to neřešil. Jsem jen zvědaví, jak se to teď bude vyvíjet.

*Nevím jestli jo nebo ne, ale cítím, že to, jak se teď Kageyama chová, jsem způsobil já. Že by mě měl opravdu rád? To mi ani neříkej. Vždyť mě nedávno ještě nesnášel.* Řekl jsem si a celou dobu jsem nad tím přemýšlel, až do doby, kdy se všichni pomalu sbírali a odcházeli do svých chatek. 

Totéž jsem udělal i já. Vstal jsem, odnesl nádobí pryč a šel do chatky. Kde na mě čekalo ne-milé překvapení. Oikawa. Málem bych zapomněl, že je ve stejné chatce jako já a Kageyama. *Pokusím se ho nějak ignorovat. Což se nepovedlo* Řekl jsem si. ,,Chibi-chan! Tak co. Co se dělo dál, když jsem odešel," Řekl s tím jeho dětinským úsměvem až mě zamrazilo. ,,Nic. Co by se dělo..!" Řekl jsem s kapkou naštvaností. 

Přišel ke mě a aniž bych si to uvědomil, tak mě políbil. Hned jsem se odtrhl, ale to mi opět chytl ruce nad hlavou. *Ještě mě to zápěstí bolí, když mi ruce tlačil na strom a teď tohle.* Řekl jsem a trochu zakňučel bolestí. V tu chvíli, kdy se mě chystal znovu políbit, tak do chatky přišel Kageyama. *Záchrana...* Řekl jsem a Oikawa mě pustil. ,,No podívejme kdo se dostavil. Zachránce Chibi-chana. Tobiočko. Hm....škoda. Kdyby nepřišel, mohla být sranda.." Mrkl na mě a odešel pryč z chatky. ,,Už se nevracej, šmejde!" Křikl Kageyama a dveře se zavřeli.

Ruce jsem si dal do klína a podíval se na ně. Zápěstí jsem měl celí červený a nejblíže ke kosti už byla vidět červená tekutina. ,,Nesnáším ho...." Řekl jsem do ticha a ukápla mi jedna slza. Kageyama si ke mě klekl a vzal moji ruku do svojí a začal jí léčit. Podíval jsem se na něj překvapeně a vyděl kapku smutku a hodně naštvanosti. Zároveň, co nesmělo chybět....byl trochu roztomilí......teda červený.

I když mě léčil, neprohodil ani slovo. Když mi ruku doléčil, tak se posadil normálně a pohlédl na mě. ,,Neboj. Zítra nějak zařídím, aby s námi Oikawa nebyl a dali sem někoho jiného. Ten prevít, tě už obtěžovat nebude." Řekl a já na něho stále překvapeně hleděl. Sklopil jsem svou hlavu k zemi a na tváři se mi objevil smutek. *Přidělávám mu akorát starosti.* ,,Promiň mi.....Já..." Řekl jsem a rozbrečel se.