Prokleti Osudem [✔️]

Předmluva

Existuje takový příběh.
Legenda, jež se předává z generace na generaci.
Legenda, kterou vyprávíme svým vlčatům. 
Legenda, jejíž uskutečnění přinese smrt nám všem...

„Vyprávěj nám příběh, mami!" vypísklo malé vlče. Sourozenci jeho nápad nadšeným štěkotem podpořili.

„Dobrá, mí maličcí. Jaký byste chtěli slyšet?" Vlídný hlas jejich vlčí maminky se rozlehl celou norou.

„Tu o Prokletých!" zaňafala černobílá vlčice.

„Tu už jste slyšeli tolikrát," namítala jejich maminka.

Všech pět vlčat na ni upřelo své malé očka. „Prosííím!" ozvalo se sborově.

Vlčice si povzdechla. „Tak tedy dobrá. Budu vám vyprávět o Prokletých." Vlčata rázem utichla. Uvelebili se na kožešinu před svou maminkou. Ačkoli příběh slyšeli tolikrát, vždy je dokázal uchvátit. Upřeně sledovali velkou vlčici a čekali, až začne vyprávět.

„Povstanou dva vlci. Jeden bude mít srdce jako kus ledu. Studené a zamrzlé. Kdežto srdce druhého bude hřát vřelým ohněm. Budou jiní než ostatní. Jejich moc bude růst společně s nimi. Tito dva vlci se nesmí nikdy setkat. Jinak nastane konec nás všech." Vlčice se tajemně odmlčela. „Ale nemohou s tím nic dělat. Protože jsou prokleti. Prokleti samotným osudem..."