Prokleti Osudem [✔️]

IX.

Starlight si uvědomovala, že by na hlídce měla dávat pozor. Zvlášť, když Lara jakožto První hlídkařka oznámila smečce, že se v blízkosti jejich území toulá nějaký samotářský vlk. Přesto si nemohla pomoct.

Kousek poodběhla a skryla se v jednom křoví v lese, který se už vzpamatovával z požáru. Pobaveně sledovala černého vlka, který se, nic netušíc, plně věnoval svým hlídkařským povinnostem.

Bělosrstá vlčice si počkala, dokud nepřišel blíž, pak vyštěkla a vyskočila z křoví. Dopadla přímo na Firclaera, který to nečekal a ztratil tak rovnováhu. Rozplácl se na zemi, ale zareagoval rychle; kopal tlapkami, dokud ze sebe neshodil útočníka, pak se převalil a postavil. Nahrbil se a vycenil tesáky – jen aby spatřil svou sestru, jak na něj ze země zírá s vyplazeným jazykem a na zádech. „Starlight!"

„Překvapila jsem tě!" zajásala vlčice vítězně. „Vidíš? Jsi špatný hlídkař. Nemáš se nechat překvapit."

Černě zbarvený vlk uvolnil svůj postoj a jeho sestra se v rychlosti vyhrabala na nohy. „Nečekal jsem, že na hlídce hodláš provádět hlouposti." I když mluvil klidně a vážně, Starlight věděla, že to nemyslí zle.

„Další chyba," prohodila. „Nečekal jsi, nebyl připraven. Ale měl jsi to čekat! Dostala jsem tě, to nepopřeš."

Firclaer si jenom odfrkl a pokračoval v obchůzce území. Starlight jej okamžitě dohnala, vesele u toho ale vrtěla ocasem. Nedala si pokoj: „Prohrál jsi."

„No tak jsem prohrál!" vyštěkl vlk. Vzápětí dodal: „Ale dokázal bych tě porazit."

Mezi oběma se rozhostilo ticho, které by ti, kteří tyhle sourozence neznali, mohli považovat za nepřátelské. Jenomže oba dva se vzápětí rozesmáli.

Starlight byla Předkům za svého bratra neskonale vděčná. Měli spolu hluboký a pevný sourozenecký vztah, který se jen tak nevidí. To, že jsou bratr a sestra, by poznal snad kdokoli, a ne díky podobnosti pachů. Milovala ho a on zase ji – ovšem byl to jiný druh lásky, než jaký mezi sebou mají druzi, byla to sourozenecká láska, stejná, jakou mezi sebou mají rodič a potomek. I když vyrůstali, měla Starlight k Firclaerovi nejblíž. Byla ráda, že zůstal ve smečce.

A pak se projevily jeho schopnosti. Poté, co ji zachránil z plamenů, ne-li dokonce oživil, se k němu někteří vlci začali chovat odtažitě. Jenomže ona ne, oba při něm stála a bránila ho. Chápala, že díky tomu, co dokáže, může být Firclaer nebezpečný, ale neměla důvod se ho bát. Stále to byl její bratr a ona k němu, byť byl nejmladší, pořád vzhlížela, spíš ještě více, než předtím.

Ačkoli to modrooká vlčice nemohla vědět, jejímu bratrovi se hlavou honily podobné myšlenky. Byl tak zabraný do rozjímání, že na chvíli zapomněl na své hlídkařské povinnosti, nevnímal okolí... A najednou mu zmizela země pod tlapkami a on se máčel v řece. 

Starlight, která naštěstí dávala pozor a vnímala, a kterou ani náhodou nenapadlo upozornit svého bratra, že se blíží k hranicím, se mohla potrhat smíchy, když sledovala Firclaerův vyjukaný a nechápavý výraz. 

„Starlight! To jsi mi nemohla něco říct?" zavrčel, zatímco se sápal ven z vody.

„Když tobě to prospělo," uculila se nevinně. „Alespoň jsi začal vnímat. Navíc to vypadalo, že samým přemýšlením vzplaneš."

„Moc vtipné, sestřičko. Radši mi pomoz." Starlight chvíli váhala, ale nakonec se k němu naklonila. Jenomže Firclaer ji chytil za tlapku a stáhl dolů, zatímco on sám se dostal na břeh.

„Firclaere!" Starlight stála v řece, voda jí sahala někam po břicho a z celého těla jí odkapávala voda. „To od tebe nebylo vůbec pěkné." Předstírajíc naštvání švihla ocasem, hrdě zvedla hlavu a podívala se na druhý břeh, načež vyrazila po proudu řeky pryč.