Vyvolená (HP FF, Poberti)

91. Je to tady

       

„ A kruci," zamumlal si Sirius pro sebe, když viděl, co se stalo. „U Merlina, Snape, proč?"

Jen co se mladý Black stihnul v nastalé situaci zorientovat, už musel uhýbat kletbám, které na něj začala vrhat Bellatrix. Tohle samo o sobě mu dalo dost zabrat, čekal ho ale úkol ještě složitější než jen zachránit si svůj vlastní krk. Neměl sice tušení, jestli je Snape naživu nebo ne, každopádně věděl, že ho tu nemůže takhle nechat a musí ho dostat pryč. 

V rámci hesla "útok je nejlepší obrana", začal po Bellatrix, pálit všemožná kouzla, co mu jen přišla na jazyk a zároveň se vyhýbal jejím, která však už teď nebyla tak přesná, protože i ona musela být opatrnější, aby ji některé ze Siriusových nezasáhlo.

Sirius se co nejrychleji to šlo dostal k ležícímu Snapeovi a chytnul ho za límec hábitu. Odtáhnout ho za hranici, kde je mohl přemístit, bylo dost těžké – měl k dispozici jen jednu ruku, v druhé musel držet hůlku, kterou se bez ustání bránil Bellatrixině nátlaku. Navíc se i jeho sestřenice čím dál rychleji přibližovala směrem k nim, což mu také příliš nepřidalo.

Ani nevěděl jak, ale po několika těžkých desítkách sekund, plných odvracení útoků Belly, která se k němu teď už dost nebezpečně blížila, se dostal až k bariéře. Z posledních sil se mu podařilo dostat Snapea ven a on sám ho následoval jen chvilinku za ním. Ještě, než se tak však stalo, zahlédl na sekundu černý vír, odnikud zhmotňující se přímo vedle jeho sestřenice. I když nic víc neviděl ani neslyšel, byl si jistý, že do sídla smrtijedů právě dorazil Voldemort a tím pádem on by si měl chvátnout, aby stihl varovat v Bradavicích.

Sirius nevěděl, kde přesně Hermiona s Brumbálem budou, ale předpokládal, že někde venku – viteály měly obrovskou sílu a ředitel by jistě nechtěl riskovat, že magie z nich uvolněná poničí školu. Proto jeho první zastávka byla u toho východu ze školy, ze kterého bylo dobře vidět na podstatnou část pozemků. A opravdu se tento nápad ukázal jako velmi správný, protože z tohohle místa bylo vidět mimo jiné i Černé jezero a Hermiona s Brumbálem stojící u něj.

Díky zrušenému protipřemisťovacímu kouzlu se mohl Sirius lehko dostat i s bezvládným Severusovým tělem až přímo k nim.

„Konečně!" uslyšel okamžitě první Hermionin výkřik. „U Merlina, co je Snapeovi?" hned následoval druhý.

Mladý kouzelník neměl sílu odpovídat. Doteď si neuvědomil, jako moc je vyčerpaný, ale teď to na něj plně dolehlo – všechna ta kouzla, která dneska použil zapříčila, že nebyl schopný se ani postavit, ani jen promluvit.

„Siriusi?  Zlato, co se stalo?" ucítil na svých ramenou Hermioniny ruce. Když se konečně přinutil vzhlédnout uviděl, že vedle něj klečí a sleduje ho svýma velkýma, hnědýma očima, v kterých se právě teď zračil strach.

Očima, které tak moc miloval. Neváhal ani minutu a pevně ji objal.

„Bál jsem se, že tě už nikdy neuvidím," přiznal naprosto bez ostychů upřímně. „Myslel jsem, že to nepřežijeme. Snapea něčím zasáhla Bellatrix, nevím, co mu je, ale měl by být pořád naživu, i když dýchá dost slabě."

„Dýchá, zatím žije," přitakal Brumbál. Až teď si Black uvědomil, že ředitel je hned vedle nich, prohlíží si Snapea a mává nad ním hůlkou.

„Musíme ho dostat k Minervě domů. Ona bude vědět, jak tuhle patálii napravit, nebo zavolá Poppy. Siriusi, zvládnete ještě jedno přemístění? Jsem si jist, že dá do pořádku i vás a vaši magii."