Vyvolená (HP FF, Poberti)

81. Imperio

Ráno dne Magnusova pohřbu, dům Siriuse a Hermiony

„Vážně se začínám bát, že se Brumbál rozhodne celou tu věc s baziliškem vyřídit bez nás," povzdechla si Hermiona během toho, co jak sobě, tak Siriusovi nalévala kávu. „Pokud se neozve dneska, je to jasný."

„Myslíš, že by vážně byl schopnej nás z toho úplně vynechat? Vždyť ty jsi člověk, který za tímhle vším stojí," zapochyboval Sirius. Odmítal si připustit myšlenku, že by ředitel po jejich emotivní reakci při poslední schůzce opravdu přistoupil k tomu, že je nezavolá a že se nebudou na dalším kroku moc nijak podílet.

„Já myslím, že nás klidně schopnej vynechat je. Však jsi viděl, jak se minule choval. Může to se světem myslet sebelíp, ale rčení účel světí prostředky mu rozhodně není cizí, o tom jsem měla možnost přesvědčit se nejednou."

„Hm, máš asi pravdu," přikývl Sirius. „Zaskočilo mě, jak se minule choval. Všechno ale bude v pořádku, věr mi," usmál se a vstal ze svého místa od stolu, aby mohl dojít k brunetce, která doteď postávala s šálkem kávy opřená o kuchyňskou linku. „Jsem rád, že jsme v tom spolu. Zvládneme to," ujistil jí a pak si jí přitáhl do obětí. Do vlasů jí věnoval malou pusu a při tom měl možnost znovu si uvědomit, jak moc miluje jejich vůni. Ve všem tom shonu, který se kolem nich v poslední době děl, měl tendenci na tyhle krásné maličkosti zapomínat. 

„Ale teď z jinýho soudku," odtáhl se z objetí, sáhl si na stůl pro svůj šále a trochu upil. „Myslíš, že má promyšlený, co budeme dělat dál?"

„Jako jak získáme Naginiho?" zeptala se Mia a Sirius jí domněnku potvrdil kývnutím. „Nevím. Ale já osobně jsem o tom hodně přemýšlela. Myslím, že mám i dost dobrý plán," vysvětlila.

„Povídej, jsem zvědav, co moje nejchytřejší kráska vymyslela," vybídl Sirius brunetku, aby pokračovala, když sama nejdřív nic víc neříkala.

„Nebude se ti to líbit," upozornila ho. „Myslím ale, že bychom měli vyžít Snapea."

„Snapea? Děláš si legraci? Myslíš, že ten nám bude chtít pomoct?" překvapeně reagoval. Nechtělo se mu ani věřit, že by Hermiona chtěla do plánů na svrhnutí Voldemorta zahrnovat zrovna jeho.

„Jestli si ještě pamatuješ, když jsem ti ukazovala moje vzpomínky, sehrál tehdy pro dobrou stranu nepostradatelnou roli. Tak se tolik nediv."

„Ale to byl o tolik let starší. Navíc byl zlomenej, zhrozenej životem. Nemyslím si, že je teď stejnej."

„Miloval Lily, proto to dělal. Ne proto, že by neměl jinou možnost. Chránil kvůli ní dokonce potomka Jamese a to je co říct, nesnáší ho totiž snad víc, než tebe. I teď by pro Lily udělal cokoliv, " argumentovala Hermiona.

Sirius chtěl ještě něco dodat, protože byl přesvědčený, že není dobrým nápadem zatahovat do těchto záležitostí Snapea, ale byl přerušen sovou, klepající svým malým zobáčkem na okenní tabulku. Jak on, tak Hermiona se okamžitě otočili tím směrem. Když se rychle a nervózně přesouvali k oknu, mysleli oba na to samé – musí to být sova od Brumbála.

Sirius otevřel okno a hned si vzal od slovy psaní. Mezi tím, co strhával pečeť, podala Mia nepřítomně sově pár pamlsků a mezi tím už se snažila nakouknout Siriusovi přes rameno. Byla zvědavá úplně stejně jako on, jestli je to skutečně dopis od Brumbála.

A skutečně, ke spokojenosti obou dvou, byl kousek pergamenu, který přišel, od ředitele. Rychle si ho přečetli a přesně podle instrukcí, které obsahoval, se co nejrychleji sebrali a dostavili do Bradavic.