Vyvolená (HP FF, Poberti)

76. Události na Grimmauldově náměstí

Přesně ve chvíli, kdy se Remus a Kate přemístili, se v salonku na Grimmauldově náměstí objevil někdo jiný. Z černé mlhy, pro smrtijedy tak typické, se zhmotnil mladý kouzelník s delšími, černými vlasy a hákovitým nosem.

Samozřejmě, že se k němu hned obrátila pozornost každého z přítomných. Všechny, dokonce i včetně Bellatrix, překvapilo, že se tu objevil. Ale obzvlášť jedna rudovláska byla vyloženě šokována.

„Severusi!" vykřikla Lily zděšeně. Netrvalo jí vůbec dlouho dát si dvě a dvě dohromady. On, právě on, který byl kdysi jejím nejlepším přítelem, se skutečně stal součástí té odporné bandy, kvůli které přišla o rodiče. Ublížil jí už v minulosti, ale něco takového by on něj nečekala.

Tohle zjištění ji zasáhlo doslova jak blesk z čistého nebe. Přišlo jí, jako kdyby dostala něčím pořádně těžkým do hlavy a teď se nemohla vzpamatovat. Kdo ví, jestli by se udržela na nohou, nebýt Jamese, který k ní pohotově přiskočil hned ve chvíli, kdy se tady Snape objevil a teď ji ochranitelsky svíral v náručí a pádu tak bránil.

„Snape," zavrčel James na nově příchozího. Jednou rukou si stále přidržoval Lily přivinutou k sobě, ale druhou teď mířil hůlkou přímo na Severusovu hruď. Mladý kouzelník stojící před ním v něm vzbuzoval odpor, nic víc, nic míň.

Nejen ale naši Nebelvíři a Bellatrix byli tímhle setkáním překvapeni. Ani Snape neočekával, že by na Grimmauldově náměstí mohl narazit na takovouto sebranku, když se sem vydal hledat Bellatrix. Původně jí měl předat jen zprávu a zase jít, vypadalo to ale, že se, ač nerad, zdrží o chvilku déle.

„Dělej Snape, pomoc mi se těch šmejdů zbavit," vytrhla ho Bellatrix z překvapeného šoku, ve kterém se nacházel. „Dělej," zopakovala, když hned nezareagoval.

Severus ale neměl v plánu, nějak jim ubližovat. Ne, že by Potterovi nebo Blackovi rád nedal co proto, ale když viděl Lily, jak zlomeně vypadá, jak se na něj dívá... Její oči byly plné zklamání, zlosti, nevěřícnosti. Ona nečekala, že bych se k Smrtijedům mohl opravdu přidat -proběhlo mu hlavou a byla to poslední kapka.

„Vypadněme odsud, dokud můžeme," řekl a hned se přemístil. Bellatrix, které bylo jasné, že proti přesile by stejně neměla šanci, ho poslechla, využila všeobecného zmatku a přemístila se dřív, než ji stačil kdokoliv zadržet. Na rozloučenou však nezapomněla věnovat všem přítomným pohrdavý smích.

Rozhostilo se ticho, nikdo nemluvil a jediným jeho přerušením byly teď už velmi dobře zřetelné vzlyky, které vydávala Emily.

„To není možné," nešťastně naříkala a tiskla se k bezvládnému chlapcovu tělu. „Pojďte mi někdo pomoct, on se musí probrat."

Ač její přátelé vůbec netušili, o co přesně tady jde, hned se k ní všichni rozběhli. Teď se už ve čtyřech skláněli nad Magnusem a očividně se ho snažili nějakým způsobem probrat.

Jen Sirius zůstal stát a podezíravě sledoval svého bratra. Regulusovi se už podařilo postavit se na nohy, ale stál stále na tom samém místě, kde ho předtím Bellatrix znehybnila a pohled měl upřený na skupinku sklánějící se nad Magnusem. Že už se nachází ve stavu, kdy by se mohl sám hýbat, to prozrazovalo jen jemné kroucení hlavou, třes a šeptání slova „ne".

„Regulusi?" oslovil Sirius bratra.

Reg na chvilku odvrátil pohled od skupinky a podíval se na něj. Pak se ale bez jediného slova vrátil do původní pozice.

Sirius byl nejistý a nevěděl, jak se zachovat. V životě nezažil svého bratra v takovémto stavu. Brečel, třásl se a on měl opravdu chuť jít ho obejmout a odpustit si všechno, co si kdy provedli. Ale nemohl, něco mu v tom bránilo.