Vyvolená (HP FF, Poberti)

68. Slzy a bolest

Dnešní kapitolu věnuju @kstadlerova . Děkuju všem za každý jeden komentář  ♥

Sirius a Hermiona se objevili v malé, temné, slepé uličce. Doléhal k nim hluk z hlavní třídy, ale na místě, kde právě teď stáli, nebylo jediného živáčka.

Sirius se začal rozhlížet všude kolem, protože cítil ve vzduchu nebezpečí. Nebylo to nic hmatatelného, avšak způsob, jak ho tohle místo donutilo se cítit, byl opravdu děsivý. Tak trochu si připadal jako při setkání s Mozkomorem, avšak tohle bylo okořeněné trochou strachu a špatné předtuchy navíc.

„To bude tou černou magií. Taky jí tu všude cítím. Ale je to jiné než v jeskyni, kde jsem byla s Brumbálem. Asi je ten pohár chráněný jiným druhem kouzel, nevím," pokrčila rameny Mia, když si všimla Siriusova výrazu.

Sama sebe zklamala, když se neubránila tomu o něm zapochybovat. Dokáže to? – prolétlo jí hlavou. Okamžitě si ale podobné myšlenky zakázala. Věřila mu, musela mu věřit.

Spíš než nedůvěru cítila strach. Ano, tak to bylo. Nevěděla, co by dělala, kdyby o něj přišla a konec konců, pořád to byl jen osmnáctiletý chlapec. Cítila potřebu ho chránit, ač to znělo paradoxně. Neměla ale na výběr, věděla, že stejně jako už nejspíš nikdy z jejího srdce nevyprchá láska, která jí k němu poutá, stejně tak už nezmizí onen pocit, nutící jí se o něj starat.

Kdyby jen věděla, že úplně to samé se honí v hlavě i chlapci. Ač věděl, jak moc je dívka po jeho boku statečná a silná a kolik toho dokázala, nemohl se ubránit pocitu bezmoci, když si uvědomil, že by se jí něco mohlo stát. Nemohl to dopustit, raději by zemřel, než aby ji viděl trpět.

Láska byla jejich největší silou i slabostí zároveň. Dávala jim křídla, ale vytvářela limity. Nežili jen pro sebe. Věděli, že už jednou provždycky budou myslet i na toho druhého, ať se bude dít cokoliv.

Ruku v ruce, oba s hlavou plnou myšlenek, jejichž podstatu nevědomky sdíleli, se vydali pryč z téhle temné uličky. Trochu je překvapilo, jako moc velký ruch na ulici je.

Všude se hemžilo spoustu lidí, hodně mladých i trochu starších, někteří si očividně večer zpříjemnili alkoholem, někteří ho zpříjemňovali svým drahým polovičkám. Sirius a Hermiona byli očividně jediní, kdo ty nepříjemné vibrace, přítomné všude kolem, cítili. Ostatní se smáli, někteří sem tam hlasitě vykřikovali, bavili se a užívali si života. Nic jim nechybělo, tuhle noc hodili všechny své starosti za hlavu. Nikoho z nich by nenapadlo, že mladá dvojice, stojící kousek od nich, řeší problémy tak vážné, o kterým se jim ani nesnilo.

„Myslím, že jo to hned tenhle dům," ukázala Mia na jeden ze dvou, jež tvořily stěnu uličky, ve které se před chvilkou nacházeli. Popošla o kousek blíž, aby zkontrolovala adresu spolu s tou na pergamenu od Brumbála. „Je to on," ohlásila pak spokojeně.

Sirius přikývl a popošel k ní. „Myslíš, že bude zamčeno?" zeptal se.

„Nemyslím, že by to pro nás měl být problém," pousmála se Mia a vzala za kliku. Siriusova domněnka se potvrdila, dveře byly opravdu zamčené. „Kryj mě," sykla proto na svého společníka. Ten si stoupnul přesně tak, aby komukoliv z ulice přišlo, že Mia jen hledá klíče a hůlky si neměl šanci všimnout.

„Alohomora," slyšel dívčino šeptnutí. Pak slyšel, jak dveře povolily.

On i brunetka se vydali vstříc nebezpečí. Se zatajeným dechem stoupali jedno schodiště za druhým a čím výš se dostávali, tím větší napětí bylo všude kolem cítit.