Vyvolená, aneb poslední obraceč času.
Co kdyby Harry nebyl jediný vyvolený? Co kdyby všichni ti nevinní lidé nemuseli zemřít ? Co kdyby existovala jiná možnost ?
Hlavní postavou příběhu je Hermiona , které se přenese do doby Pobertů .
"Změň...
Dnešní kapitolu věnuju @kerkic213 :) Užijte si čtení.
O pár hodin dřív, než jsme minule skončili
„Emily, nepomohla bys mi prosím s úkolem na lektvary?" zeptal se Remus jeho blonďaté kamarádky, když viděl, že ona svůj už dokončila a chystá se spolu s Lil odejít z knihovny. Když se po konci třetího úkolu naobědvali, vydali se sem dohnat úkoly on, Emily, Lily a dokonce i James, který to ale po pár řádcích vzdal s tím, že se radši půjde proleťet a bude spoléhat na to, že k němu bude Remus tak milostivý a večer mu jeho úkoly půjčí k přepracování, jak to nazýval. V podstatě to ale bylo opisování, kdy James pozměnil slova a zpřeházel věty tak, aby nevznikly dvě stejné kopie.
„Jasně, ráda ti pomůžu," usmála se Em na Rema.
„Já půjdu, jestli vám to nevadí," řekl Lil. „Chci si ještě projít nějaké poznámky, co mám na koleji. Třeba budu mít štěstí a poctí mě ve společence svou přítomností sám James Potter," dodala s náznakem ironie v hlase. K jejímu zděšení si však musela přiznat, že by jí to zas až tak strašné nepřišlo. A když nakonec opravdu strávila podstatnou část odpoledne s nebelvírským chytačem, povídali si o všem možném a on se výjmečně choval úplně normálně, vůbec jí jeho přítomnost nevadila.
Remus byl rád, že se rudovláska rozhodla jít na kolej, ve skutečnosti s pojednáním na lektvary žádné závažnější problémy neměl. Jak si ale ráno u snídaně slíbil, rozhodl se, že si s blondýnkou promluví. V minulých letech si byli docela blízcí, trávili spolu dost času, od začátku tohohle školního roku se mu však začala Em odcizovat. Podle toho, co mu řekla Lily, se ale začala Emily odcizovat i jí. Bylo jasné, že s ní něco je, že jí něco trápí. Remus byl pevně rozhodnutý zjistit, co za tím vším stojí.
Když po asi půl hodině ležel před Remusem hotový domácí úkol, rozhodl se konečně přejít k tomu, co měl v plánu s blondýnkou probrat.
„Děkuju Emily, žes mi pomohla," usmál se na ní děkovně. „Chtěl jsem se tě ale ještě na něco zeptat."
„Něčemu nerozumíš? Přiznám se, že já se v protijedech taky až tak neorientuju, ale celou tu kapitolu už mám načetenou, tak ti třeba pomůžu," Em zvedla oči od knížky a mile na Rema usmála.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Nejde o lektvary," zvážněl chlapec. Dívka se na něj podívala trochu ustrašeně, neměla vůbec dobrý pocit z toho, jak ji propaluje pohledem. „Vím, že se s tebou něco děje," pokračoval. „A chci ti pomoct. Nejen já, i Hermiona a Lily. Ale ty si nás nikoho nepustíš blíž k tělu. Já nemám ani zdání, co se stalo Em. Ale dokuď nikomu z nás neřekneš, co se děje, nepomůžeme ti. Ani nevíš, jak moc mě bolí, dívat se, jak trpíš a jak se mi odcizuješ. Jak se straníš i ostatních lidí," Remus se pořád díval blondýnce přímo do očí. V těch jeho se zračila upřímná bolest, kterou mu momentální rozpoložení jeho kamarádky způsobovalo. V těch jejích se začínaly lesknout slzy.
