Vyvolená (HP FF, Poberti)

71. Svatba na spadnutí!

        Sirius a Hermiona si dali na čas a snídani ve Velké síni si oba náležitě vychutnali.

Potřebovali zpomalit.  Posledních pár hodin bylo doslova a do písmene šílených, ale svůj úkol  zvládli. Věděli, že udělali další velmi důležitý krok směrem ke  konečnému zničení Voldemorta.

Byli si také vědomi  toho, že do doby, než se vrátí Brumbál z jeho tajné akce, další kroky  podnikat nemůžou. Ale kdy to bude? Ani jeden to neřekl nahlas, avšak oba  ve skrytu duše doufali, že to bude co nejdřív. Nejen, že tohle celé  chtěli mít za sebou co nejdřív. Navíc každý den přibývala další a další  podivná zmizení mezi kouzelníky a umíralo spoustu nevinných mudlů.

Až když dosnídali a  zvedli se od stolu, dopadla na oba neskutečná únava. Cesta z hradu do  Prasinek a odtud pak domů, pro ně byla neuvěřitelně náročná a oběma se  celou dobu klížila víčka.

Když vešli do jejich  domečku, oba se shodli na tom, že netouží po ničem jiném než po posteli.  S notnou dávnou vnitřního přemlouvání se donutili převléct do pyžama,  aby nespali ve špinavém oblečení a Hermiona je pak kouzlem oba umyla. Na  sprchu, které dávali normálně přednost, totiž neměl ani jeden z nich  energii.

***

Hnědovlasý chlapec se  probudil dřív než jeho krásná čarodějka. Měl proto možnost chvilku jen  tak ležet na boku, hlavu opřenou o jednu ruku a vychutnávat si pohled na  její krásné, dlouhé, blonďaté lokny a na kousek odhalené, jemné, světlé kůže na jejích zádech.

Už když jí viděl takhle  sladce spát poprvé, před téměř rokem, kdy mu usnula v náručí ve  Zmijozelské společence, si pomyslel, že vypadá jako anděl. A myslel si  to i teď. Připadala mu tak nevinná, mladá a krásná. Nezasloužila si  zažívat všechnu tu hrůzu dnešní doby. Věděl, že nikdy nepochopí, jak  například jeho rodiče mohou někoho tak dokonalého zavrhnout jen proto,  že je z mudlovské rodiny.

Změnila ho, a to k  nepoznání. Za jeden jediný rok jejich tajného vztahu z něj udělala od  základů jiného člověka. Znamenala pro něj svět a všechny ty problémy,  které se pojili s tím, aby měl možnost ji vídat, se zdáli jako  maličkosti, když se topil v jejích očích a líbal její rty. V duchu  děkoval Merlinovi za to, že tenkrát na těch schodech upadla. Kdyby se  tak nestalo, nikdy by se nesblížili.

Když už byl u toho  vnitřního děkování, musel pomyslet i na svého nejlepšího přítele. Jak  jen jim Regulus pomohl. Bez něj by bylo všechno o tolik těžší. Mladý  Black kryl Magnuse kdy jen mohl a on mu za to byl také náležitě vděčný.

Bylo zvláštní, že ač se  vždycky Regulus ztotožňoval s ideologií svých rodičů, vztah svého  nejlepšího kamaráda nikdy neodsoudil. Naopak, byl vůči němu vstřícný.  Vlastně to tak zvláštní nebylo – ukazovalo to, jak moc mu na Magovi  záleží. Byl pro něj víc než přítelem, byl jako jeho rodina, kterou nutně  potřeboval. Protože Blackovi, co se týče příbuzenské solidarity, za moc  rozhodně nestáli.

Hnědovlásek si rukou prohrábl  své kudrnaté kadeře a zívnul. Rozhodně měli včera s Emily jít spát dřív.  Dneska si totiž nemohl dovolit vyspávat až do pozdních odpoledních  hodin – měl schůzku s Regulusem a Kate. Musel alespoň jim říct, co se  dozvěděl, když už to včera neřekl Emily.

Když tak nad svým  rozhodnutím neříct jí to přemýšlel, došel k názoru, že udělal dobře.  Přece jen, mladá čarodějka měla svých starostí dost. Všechno to kolem té, podle Magnuse bláznivé, organizace s názvem Fénixův řád. Navíc si Em  chtěla začít hledat práci, aby si mohla našetři dost peněz na vlastní  byt a odstěhovat se od rodičů.