Vyvolená, aneb poslední obraceč času.
Co kdyby Harry nebyl jediný vyvolený? Co kdyby všichni ti nevinní lidé nemuseli zemřít ? Co kdyby existovala jiná možnost ?
Hlavní postavou příběhu je Hermiona , které se přenese do doby Pobertů .
"Změň...
Obvykle, když vás někdo neočekávaně políbí první emoce, kterou ucítíte, bude šok.
U Kate to tak ale nebylo. Dalo by se povědět, že tuhle chvilku si takříkajíc vysnila, takže v tu samou vteřinu, ve kterou Remus přiložil svoje rty na ty její, si hned plně uvědomovala, co se děje.
Srdce jí v hrudi divoce tlouklo a její nohy tak trochu připomínaly rosol. Přesto neváhala a téměř okamžitě začala Remusovi polibek vroucně oplácet. Nemohla si pomoct a neodolala tomu, aby mu obmotala ruce kolem krku, prsty mu zapletla do vlasů a tím si ho přitáhla o něco blíž k sobě. Cítila se tak ...neuvěřitelně.
Remus si ani pořádně neuvědomoval, co dělá. Jen věděl, že ten příjemný, hřejivý pocit, který se mu rozléval do každičké buňky znamená, že má pokračovat. Když ucítil, jak si ho dívka za krk přitahuje blíž, nemohl si pomoct a musel se do polibku pousmát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po chvilce už byli oba bez dechu a tak tenhle okamžik skončil tak spontánně, jak začal. Ještě hodnou chvilku ale zůstali stát v téměř té samé nezměněné pozici, jen s obličeji trochu dál od sebe. V hlavách obou z nich probíhalo čiré šílenství, jen jeho ráz se u obou podstatně lišil.
Kate samozřejmě nemohla uvěřit, že se tohle všechno vážně stalo. Bylo to jako dostat ten nejkrásnější dárek pod sluncem ve chvíli, kdy jste přesvědčení, že už do konce života žádný nedostanete. Bez nadsázky teď myslí létala ve výšinách nejvyšších a pověstní motýlci okupovali její tělo.
Remus měl hlavu plnou něčeho úplně jiného, než zamilovaných radostí. S každou další vteřinou, která uběhla od polibku si víc a víc uvědomoval, jakou zatracenou chybu udělal. Jak mohl začít kazit život někomu dalšímu?
Podle reakce Kate usoudil, že by o něj dívka alespoň nějaký potenciální zájem měla. A to byl problém, protože její city k němu se zkrátka nesměly za žádnou cenu prohloubit. Ne potom co se stalo s Emily, když konečně přiznal, co k ní cítí. Pošramotilo to jejich přátelství a Emily to akorát zatěžovalo smutkem a starostmi. Nechtěl takhle ublížit dalšímu člověku, na kterém mu záleželo.
A i kdyby...i kdyby jí tím zatížil a řekl jí, jak dobře mu s ní je a jak nádherně se ještě před chvilinkou cítil, pořád tady byl jeho malý, chlupatý problém.
„Kate," promluvil, když si v hlavě jakž takž sesumíroval ne příliš milé a vřelé, ale z jeho pohledu nejvhodnější, řešení.
„Ano?" opáčila mu s úsměve, stále lehce zasněně.
„Já, no, omluvám se. Nevím, co to do mě vjelo."
„Omlouváš se?"
„No, jo," přikývl.
„Proč?" zeptala se Kate s pozdviženým obočím. Kam se tahle konverzace začínala stáčet se jí líbilo čím dál míň. A to byla ještě před chvilkou na vrcholu blaha!
