MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)

Část 22

/Z pohledu Sáry/:
I přes všechny mé námitky, mě Honza do toho auta nacpal. Promlouvala jsem mu do duše docela dlouho, ale ukončil to tím, že tam buď dojdu po svých, nebo mě tam odnese.
Potom, co hodil tašku se svýma věcma na zadní sedačky, nasedl a my mohli vyrazit. Zatím bylo při cestě hrobové ticho. Sledovala jsem cestu a okolní auta. Vždy jsem přemýšlela, co za příběhy se v těch jezdících strojích odehrává, kdo kam jede, proč tam jede...
Sem tam jsem koukla na Honzu, nad něčím usilovně přemýšlel, usoudila jsem tak proto, že si v jednom kuse kousal spodní ret, musela jsem se tomu zasmát.
"Co?" zareagoval na můj smích na oko naštvaně.
"Já... nevim ani," usmála jsem se a zase se otočila sledovat okolí.
"Jak ti je?" otočil se na mě, ale hned zase odvrátil pohled na cestu.
"Bylo i líp," odmlčela jsem se. "Fyzicky? Po tom prášku to ujde. "Psychicky," odmlčela jsem se. "Docela nijak, ani špatně, ani dobře." Honza se na mě tázavě podíval.
"Já....nevím, necítím se nijak, nevím jak to říct, neumím to popsat," zdvihla jsem ramena na náznak nevědění. (pozn.: snad chápete jakej pohyb těch ramen myslim.. XD)

/Z pohledu Honzy/:
I přes ticho, které při cestě panovalo jsme pár slov prohodili. Trošku mě zarazilo, když mi řekla, že se cítí nijak.
Člověk, který se s tim nikdy nesetkal, by to přehlédl a přisoudil by to okolnostem, ale já tohle znám a bojím se toho, že přijde něco, čeho se zrovna u ní obávám nejvíc, protože takovéhle holky, by byla škoda...

/Z pohledu Sáry/:
Zbytek cesty jsem se jen nechala unášet myšlenkami... Věděla jsem jak moc jsem měla Honzu ráda, co pro mě znamenal a uvědomovala jsem si, že kdybych ho neměla, nevím, co bych dělala. Jenže tyhle pocity byly pryč, vlastně bylo pryč všechno, co ve mně kdy bylo. Byly tam jen náznaky pocitů, které se pořád zmenšovaly, ještě dnes ráno jsem byla jako vždy... cítila jsem vztek vůči Kubovi, strach z toho, co bude u Honzy a lítost vůči zradě od člověka, kterého jsem měla za přítele, který mi tak moc ublížil. Jenže teď už ale ne, teď jsem si připadala jenom jako prázdná schránka...

No bohužel to utnu už tady, protože se mi líbí ta poslední věta. XD

Každopádně, co si myslíte, že se se Sárou děje? :Dd

Popravdě to vůbec nemám naplánovaný a píšu to prostě jen tak z patra a asi to tak i vypadá XD

Uvidíme jak se vám to bude líbit, a další kapitolku napíšu jakmile přijde nějaká inspirace :)

Papa a užívejte zbytek prázdnin ;p