MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)

Část 21

V jeho očích jsem viděla čistou nenávist.

Až mi po zádech mráz přejel.

"Co ta tady dělá?" nespustil ze mě oči.

"No," začal Dan. "Ehm.... asi.... no nechám vás tu, abyste si to vyříkali." Prosebně jsem se na něj podívala, on mi jen věnoval soucitný úsměv a odešel.

Zrádce.

Hned jak odešel, vstala jsem a šla pomalu k Honzovi.

"Honzo?" přišla jsem k němu celá uslzená, on to ale vidět nemohl, měla jsem na sobě svoje brýle.

Ticho. Chtěla jsem něco říct, ale předběhl mě.

"Proč jsi to udělala?" Jeho hlas byl plný nenávisti, ani stopa po smutku.

Na můj vkus to řekl až moc klidně. Vyvedl mě tím hodně z míry.

Zase ticho. V duchu jsem sbírala odvahu, ale neměla jsem jí v sobě dost.

"Tak proč jsi to, kurva, udělala?!" Tohle už zařval. Leknutím jsem nadskočila a začala pomalu couvat. Chmátl po mém zápěstí, ale byla jsem rychlejší. Minul.

Couvala jsem dál a on šel proti mě. Najednou jsem narazila do zdi. Mezitím ke mně došel a já sklopila zrak. Nemohla jsem se na něj dívat. "Tak proč?" řek zase normálně, když ke mně došel. Koukala jsem se všude kolem, jen né na něj.

"Honzo," na sucho jsem polkla. "Ty.... ty to nechápeš." Zašeptala jsem tak potichu, že mě nemohl snad ani slyšet,ale asi mě slyšel.

"A co na tom, kurva, nechápu?!" zařval a já sebou cukla. "Prostě jsi s ním šukala," při těhle slovech mě to bodlo u srdce. Opřel se levou rukou o zeď vedle mé hlavy.

"Já... nechodíme spolu a kdyby ano, nikdy bych tě nepodvedla," skutálela se mi slza po tváři a já jí setřela hřbetem ruky.

"Jo? A proč jsi s ním teda spala?" rozmáchl rukama. "Víš Sáro, já tě měl rád," stišil hlas a uchopil mé brýle do pravé ruky. Sundal mi je.

Hned jak mi je sundal, spustila jsem: "Já nechtěla," šeptala jsem a stále koukala do země. Nedokázala jsem se mu podívat do očí.

Při těhle slovech si překryl pusu, už to chápal. Já pokračovala stále s pohledem zabodnutím do země.

"Bránila jsem se, ale byl silnější." Po téhle větě jsem mu krátce pohlédla do očí. Už tam nebyla ta nenávist vůči mně. Byla tam jen lítost.

Zvedl mi bradu a rukou mi otřel stékající slzy.

"Honzo, bolelo to," objala jsem ho a začala mu plakat do ramene. Objal mě nazpět a hladil po vlasech.

"Řekl, že jestli to někomu povím," mumlala jsem mu do ramene. "Bude to příště horší." Zavzlykala jsem.

"Jak horší?" odtáhl se ode mě a tázavě na mě hleděl. "Takhle," sundala jsem si svetr, který mi zakrýval ruce poseté modřinami a stála tam v triku s krátkým rukávem.

"Panebože," vydechl a zase si mě k sobě přitáhl. "Už ti nikdy neublíží, rozumíš? NIKDY!"

/Z pohledu Honzy/:

V tu chvíli, co jsem ji viděl ve studiu, jsem jí nenáviděl. Z celého svého srdce jsem jí nenáviděl. Už pro mě nic neznamenala.

*******

Sundal jsem jí brýle a všiml jsem si hned jejího fialového kruhu kolem oka. "Já nechtěla," špitla a hleděla do země.

"Bránila jsem se, ale byl silnější." Těmahle slovy mi vyrazila dech, bylo mi jí líto, nevěděl jsem, že jí znásilnil. V tu chvíli jsem měl chuť zabít jeho a potom i sebe, za to, jak jsem se choval.