No konečně jsem se dokopala k další části! :) To víte, začala škola a každý učitel si myslí, že máme jen ten jeho předmět... noo, spousta z vás to asi zná :D A teď už k příběhu ;)
/Z pohledu Honzy/: Ano, všiml jsem si jejího výrazu. Musela si všimnout, jak se tvářím. Zrovna teď bych se chtěl vidět!
Sára: „Honzo? V pohodě? Moc se netváříš...."
Neměl jsem se moc k odpovědi, než jsem se vlastně rozkoukal, Sára se už objímala se svojí kamarádkou.
Martina: „Aaa, ahoj! Ty budeš ten kamarád. Já jsem Martina," hezky se usmála. Působila moc simpaticky.
„Ahoj, jo to jsem já. Jsem Honza," usmál jsem se na ní a i si upřímně oddychl. Jsem vážně rád, že mě nezná..
Sára se koukla na Martinu a na mě...: „No tak, co kdybychom," ani větu nedokončila a já ji přerušil: „No, holky já vás nebudu otravovat a půjdu... Mám nějaké ty akce." Na Sáru jsem hodil ten svůj rádoby okouzlující úsměv, ale ona vypadala trochu sklesle.
Bylo mi opravdu líto ji tam tak nechat, když mě tam asi chtěla, ale už tak jsem byl vděčný za to, že mě nikdo nepoznal cestou sem a teď ještě riskovat, že mě někdo pozná v obchoďáku? Ne, děkuji. Určitě jí to někdy vynahradím.
Sára: „Jo, já vím," usmála se. „Tak ahoj! Užij si to tam," ještě dodala. Obejmul jsem se sní, rozloučil jsem se s tou její kamarádkou a vyrazil.
Omlouvám se, že jsem to tady takhle hnusně usekla, ale už nemám moc čas pokračovat a chtěla jsem už konečně „vydat" další část :)
Následující část čekejte už brzy! ;) Mám vás ráda... A chci vám moooc poděkovat za tolik přečtení a hodnocení! :)*
ČTEŠ
MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)
FanfictionTato kniha je ZRUŠENÁ, už ji nebudu dopisovat, jelikož jsem s ní začala už hodně dávno a nejsem s ní spokojená. Ale proto, že o ní byl dříve zájem a já se zas vracím ke psaní, přepisuji celý příběh se stejným základem, jen bude trošku rozvinutější...
