MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)

Část 7 - To snad ne?! (2/3)

/Zase z pohledu Sáry/: Honza sotva odešel a Marťa už mě táhla do obchoďáku. Procházely jsme tak nějak různě obchody a u toho jsme povídali o novinkách. A že jich bylo! „Mám nápad," vyhrkla Martina. „Co kdyby jsme šli ještě do Mekáče, mám pěknej hlad!" Musela jsem se zasmát, jak vyhrkla.. Pane bože! „Tak jo," Hned jsem souhlasila. „Máme ještě co probrat," dodala Marťa a mrkla na mě. „Joó?" udivila jsem se. „A co tím myslíš. Neprobraly jsem za ty tři hoďky vše?" Dala jsem hlavu na stranu a čekala na odpověď. „No jasně! Zbývá ještě jedna věc."

„Tak co to bude?" vyrušil nás z rozhovoru mladý kluk za kasou. Martina si dala cheeseburger s malýma hranolkama a colou. „Co si dáš ty?" čekala na odpověď.. „Hmm, asi to samé jako ty."

„Takže ještě jednou to samé, díky!" usmála se na prodavače a zaplatila mu. Poodstoupily jsme stranou a čekaly. „Tak cos chtěla ještě probrat?" navázala jsem zpět na naše téma. Marťa se usmála a podívala se na mě svýma velkýma očima. „No přeci toho tvého kamaráda, Honzu." vzala tác a šla ke stolu, já jsem ji následovala.

Dosedly jsme ke stolu a já se začala ptát: „Proč? Co s ním?"

Martina na mě hodila ten svůj kozelný pohled a usmála se. „No, jak dlouho se znáte? Líbí se ti? Jak jste se poznali? Líbíš se mu? Chodíte spolu?"

Bože, měla asi milion otázek.... Vše jsem jí řekla, až tedy na jednu věc - Jak jsme se poznali.

„Jo, Honza je hezkej, ale je to jen kamarád," usmála jsem se na ní a napila se coly. „A jak jste se teda poznali?" Bohužel jí to zajímalo, to jsem mohla čekat. Co teď? Mám jí říct pravdu nebo si mám něco vymyslet?

Upřímně se mi nechtělo ani do jednoho...: „No, to ti asi řeknu jindy. Ještě jsem se z toho tak nějak nevzpamatovala..." Odmlčela jsem se a hodila jsem na ní pohled takovej, aby pochopila, že se nemá ptát.

„Dobře, tak o tom pokecáme jindy," soucitně se na mě podívala.

Bylo mi trapně tam tak sedět a tak jsem navrhla, že půjdem a někdy to zopakujem.

Metrem jsme jeli kousek spolu, ale ona vystupovala dříve. Já jsem ještě přestupovala na "Áčko" a jela na Bořislavku.

Bohužel jel autobus až za patnáct minut. Napadlo mě, že napíšu Honzovi.

/Chat z pohledu Honzy/:

Sára: Jak to, žes mi tak utekl? :( :D

Já: Promiň, víš že jsem šel na ty akce! Příště ti to určitě vynahradím ;) :D

Sára: Omluva se tedy příjmá :) A co akce, jak sis to užil?

Já: Jo, bylo to super, tolik fanoušků!

Ježiš Honzo, ty seš vůl, jakých fanoušk?! Ona neví, že jsi youtuber!

Já: Myslím Jirky Krále :)

Uuf, zachránil jsem to... Musím si dávat vážně pozor.

Sára: Umím si představit! Bude teď zase nějaká akce?

Já: Jo, určitě se nějaká konat bude. Ale nevím jaká a kdy :DD

Sára: Áha, tak to je problém! Zjistím si to teda sama :D Napadlo mě, že bych se šla kouknout, jak to probíhá, kdo tam bude... :)

A sakra, to snad ne! To neutajím... Možná jí pozvu ven a řeknu jí to? Tím bych zabil dvě mouchy jednou ranou. Vynahradím jí ten dnešek a rovnou jí to řeknu. Stejně to jednou zjistí a já chci být ten, kdo jí to řekne. Myslím si, že to JE opravdová kamarádka.

Já: Jo a kdy ti to mám teda vynahradit? :DD

Sára: No nevím. Co třeba teď o víkendu? V sobotu? :D

Já: Tak fajn! Sraz u paládka? ;) :PP

Sára: Tak jo, když chceš jít do obchoďáku :'D

Sára: Jé, už mi jede autobus, tak teda v sobotu. :)

Já: Jasný :) :D

Pak už jsem si sní nepsal. Nechci jí nějako "uhánět" Počkám si na sobotu.

Omlouvám se za pozdější vydání téhle části.... Měla jsem to napsané už takový dobrý týden, ale nechtěla jsem to dělat krátké, tak jsem ještě něco dopisovala :)