/Opět pohled Honzy/:
Pátek večer a já mám žaludek jak na vodě. Nevím jak jí to říct. Nevím jak bude reagovat.
Ne neřeknu jí to, nechám to na jindy... nezkazím jí přece "naší" sobotu. Né to nejde! Řeknu jí to, musím! Už je na čase!
Takhle nějak se ve mně ty myšlenky praly. Potřeboval jsem vypnout. Prostě na vše zapomenout a jen doufat, že to přijde samo. Pustil sem si do sluchátek hudbu a snažil se na nic nemyslet...
/Pohled Sáry/:
No konečně, už se těším na zítřek s Honzou, myslím, že si to užijem! Ten den jsem totiž nemyslela na nic jiného.
Vyndala jsem si mobil, jukla se do poznámek a četla:
-Sraz u Paládka
Ale v kolik? Musím mu napsat. Vyndala jsem mobil, na facebooku jsem najela na náš chat a napsala jsem mu v jakej čas tam máme sraz, protože jsme ho nedomluvili.
Odpověď nepřicházela... Šla jsem se teda vysprchovat a udělat takovou tu "dívčí" hygienu, jestli rozumíte.
Po půl hodině sem vylezla z koupelny a zkontrolovala mobil a ono stále nic. Položila jsem teda mobil zpátky na postel a se zmatenými pocity si sedla k počítači, kde jsem trávila čas na youtubu a různým brouzdáním po internetu. Nechápala jsem proč neodepsal... no, nebudu to brát nějak špatně, možná si toho ještě nevčiml nebo už spí. Je možné cokoliv.
Lehnout jsem si šla celkem brzo. Usnula jsem kolem desáté hodiny a už v osm ráno mě budil nepříjemný zvuk budíku. První, na co jsem pomyslela, byl Honza. Odepsal? Jo! Super, tak v kolik...?
/Chat z pohledu Honzy/:
Bylo mi trapně, když jsem včera neodepsal.... Snad není naštvaná.
Já: Co třeba v 12:30 na oběd? Zvu tě!
Sára: Tak jo, už šilhám hlady :D Tak u vchodu :p
Já: Super, už se těším ;)
No, popravdě? Ani ne...
/Pohled Sáry/:
Tak vyrážím, ať to stíhám. Zaklaply dveře od baráku a já vyběhla na autobus. Jel mi akorát, takže bylo jisté, že nepřijdu pozdě... ostatně jako vždy...
Vycházela jsem z metra, přímo u Paládka a před vchodem jsem zahlédla Honzu. Byly tam s ním nějaké dvě holky a on se jim podepisoval. Počkat, podepisoval?
„Ahoj," usmála jsem se na něj. „Kdo to byl?" „Ále, nikdo," zasmál se. „Žárlíš?"
/Pohled Honzy/:
No co, musel sem to nějak "odlehčit". Snad už se nebude vyptávat... Prosím vážně ne, čekám prostě na tu správnou chvilku, kdy jí to říct.
Vešli jsme dovnitř do obchoďáku a mířili přímo ke KFC na oběd. Byl jsem trochu ve stresu, no, docela dost. Vzhledem k tomu, že tam bylo spousta dětí a teenageru, nemohl jsem vědět kdo mě zná. Musel sem vypadat jako vůl. Pořád a pořád se ohlížet.
Po jídle jsme se rozhodli jít do kina. Byl to Sářin nápad a myslím, že to byl ten nejlepší nápad.
Film trval možná něco přes dvě hodiny, proto jsme mířili k východu z obchoďáku.
„To je MenT!" slyšel jsem výkřik někde za námi.
A je to venku! Přiběhli k nám dva devítiletí, možná desítiletí chlapci.
/Z pohledu Sáry/:
Potom, co jsme vyšli z kina se stala snad ta nejdivnější věc na světě.
Přiběhli k nám malí kluci, mohlo by jim být tak osm let, a chtěli po Honzovi podpis a fotku.
„Ahoj MenTe," pozdravil Honzu vyšší blonďatý kluk s širokým úsměvem a rozzářenýma očima. Druhý na Honzu koukal jen s otevřenou pusou. Pak tam přišla paní, nejspíše máma těhle kluků, se zmateným obličejem a ptala se co se děje. „To je ten známý youtuber, MenT!"
Koukala jsem jako kdyby spadli všichni z Marsu a absolutně jsem nechápala. V hlavě se mi honila spousta myšlenek. Ale to jediné na co jsem se zmohla bylo: Ee?
„Počkej, já ti to vysvětlím," Honza se na mě soucitně podíval.
Trochu se mi to v hlavě srovnalo a já ze sebe dostala alespoň jednu větu: „Ty jsi YOUTUBER?"
Snad se bude tahle část líbit :) Delší dobu žádná nebyla, za to se moc omlouvám, ale nebyla nálada ani čas na psaní :( A ano, další část už je napsaná ;), takže jí vydám nějak rozumně - ani né brzo a ani pozdě - :) :p
A taky chci všem poděkovat za podporu a hodnocení.. <3
A jinak..... zdravím JULČU :pp ;D (ona ví) :DD
ČTEŠ
MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)
FanfictionTato kniha je ZRUŠENÁ, už ji nebudu dopisovat, jelikož jsem s ní začala už hodně dávno a nejsem s ní spokojená. Ale proto, že o ní byl dříve zájem a já se zas vracím ke psaní, přepisuji celý příběh se stejným základem, jen bude trošku rozvinutější...
