MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)

Část 4 - Cesta za kamarádkou

Šel tam můj bývalý kluk. Ano ten, před kterým mě zachránil Honza. Nevěděla jsem, co dělat. Začala jsem panikařit, ale už bylo pozdě někam utíkat. „Jé, Sáro!" slyším hlas onoho kluka. Mráz mi přejel po zádech a v žaludku jsem měla takový ten pocit, jako když mám třeba trému. Odhodlala jsem se a odpověděla jsem mu, jako kdyby se nic nestalo. Prostě jen jako kdybychom se rozešli: „Ahoj, co ty tu děláš?" Přiblížil se ke mně a pokusil se mě políbit.

To snad není možný! Nejdřív mi vyhrožuje a pak tohle? Jako by nic? Odstrčila jsem ho. Nejdříve se na mě nechápavě podíval. „Takže to znamenalo rozchod?" nakonec pronesl. „Cože? To si snad děláš srandu," musela jsem se zasmát. „Jasně, že ano!" na poslední slovo jsem dala obzvláště důraz. „Aha, takže ty jsi teď s MenTem, jó? A kampak jdeš? Vsadím se, že za ním!" začal do mě bezdůvodně rýt, takže jsem se prostě sebrala a odešla.

Projít kolem něj, pro mne bylo jako jít si pro smrt. Čekala jsem, že mě chytí za ruku a něco mi udělá, ale ne. on si mlel dál tu svojí. Když jsem byla pár metrů od něj, spadl mi kámen ze srdce. On se totiž jen otočil a šel pryč.

Celou cestu se mi v hlavě opakovala tahle situace... Proč mě nechytil za ruku a jen tak odešel? A co to říkal, že chodím s nějakým Mentem nebo co. Kdo to proboha je? Nějaký jeho kamarád nebo co?

Autobus přijel, nabral pár lidí i se mnou a rozjel se. Jela jsem cca 1 hoďku. Nejdříve jsem pořád myslela na to co se stalo, ale nedalo se to vydržet, takže jsem si do uší dala sluchátka a zapla hudbu, pěkně na hlas!

Myslím, že jsem akorát přijížděla na zastávku, kde přestupuju na metro a najednou cítím poklepání na rameno. Leknutím jsem nadskočila, myslela jsem, že tam stojí můj bývalý. Ale NE! Stál tam Honza a neskutečně se smál! Asi tomu, jak jsem se lekla...