MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)

Část 15

Možná jste si všimli, že jsem tuhle část publikovala podruhé. To proto, že to mělo pokračovat, ale pravděpodobně se publikovala jen část.... Teda alespoň mně se to takhle zobrazovalo. Tak si tuhle kapitolu přečtěte až do konce. :-)

.....................................

Bylo sotva půl šesté a já už bloudila po Praze a nevěděla jsem kam jít. Věděla jsem, že když půjdu domů,padne na mě špatná nálada, tímhle chozením se aspoň odreaguju a nebudu myslet na to, co se stalo včera.
Po tom, co jsem obešla jedno a to samé náměstí asi po páté jsem se rozhodla, že půjdu přece jen domů.
Doma už na mě čekala televize, kterou jsem zapla a skočila na pohodlnou pohovku.
Po hodině koukání na Snídani s novou (:DD), jsem se rozhodla, že vyrazím do školy, i přes to, že bylo sedm hodin. Šla jsem pěšky, pomalým krokem jsem se procházela a sledovala život okolo mě. Vždycky mě zajímalo, kam ti lidé jdou, na co myslí, co je čeká.
Ve škole už seděla vrátná a i když jsem tam byla docela brzo, pustila mě dovnitř. Zamířila jsem rovnou do knihovny, kde seděla knihovnice a rovnala si tam nějaké papíry.
Slušně jsem pozdravila a šla dovnitř.
"Dobrý den," slyšela jsem ze předu v knihovně. Vykoukla jsem nenápadně, abych věděla, kdo přišel.
Stál tam Kuba v celé své kráse... Musím říct, že je fakt sexy.
Zahlédl mě,ale nedal to znát. Jen ještě něco řekl knihovnici a zamířil si to úplně někam pryč ode mě.
"Baf!" zakřičel někdo za mnou a chytil mě za ramena. Vyjekla jsem a otočila jsem se. Ocitla jsem se v Kubově sevření.

/Z pohledu Honzy/
Ráno jsem do školy nešel. Měl jsem v plánu trochu zařizovat studio. Chci aby se to konečně někam pohlo.
Dan přišel, aby mi pomohl a přitáhl sebou i tu blbku.
Odtáhl jsem ho před studio... "Proč jí sem taháš?" "Nevím... Ona se vnucuje," odpověděl jako by se h to vůbec netýkalo. "Hele, víš, že mám rád Sáru... Netahej jí sem. Víš čeho by byla Viktorie schopná,..." "Já vim. Většinou, co chce, to dostane. A co Sára? Ozvala se?" Jen jsem zakroutil hlavou... "Ne neozvala." "Tak jí napiš ty!" bouchl mě do ramene a šel zpátky dovnitř.
Chvíli jsem přemýšlel a došel jsem k závěru, že má pravdu. Vevnitř jsem vzal mobil a oznámil jim, že se jdu tak na půl hodinky projít. "Já půjdu s tebou," vyskočila Viktorie ze sedačky a šla si pro boty. "Ne nepůjdeš," otočil jsem se a odešel.
Nevěděl jsem, jestli Sáře napsat nebo zavolat. Rozhodl jsem se, že jí zavolám.
Poprvé... Nic.
Podruhé... Nic.
Potřetí... "Co je?" ozvalo se z mobilu a mně poskočilo srdce.

/Z pohledu Sáry/
Kuba se na mě díval svýma krásnýma zelenýma očima.
"Ehm..., pustíš mě?" začala jsem se odtahovat, jeho stisk jen zesílil.
Jen jsme tam tak stáli a zírali na sebe. Vyrušil nás až můj mobil. Kuba mě pustil a já se koukla, kdo mi to volá.
Honza.... Mobil jsem naštvaně položila na stůl a nechala ho zvonit dál. Mezitím jsem si šla pro nějakou knihu. Sedla jsem si ke stolu a Kuba vedle mě. To už mobil nezvonil. Jen jsem knihu otevřela, zase začal vyzvánět. Rozhodla jsem se pro další ignoraci. Kuba zmateně koukal a tikal pohledem mezi mnou a mobilem.
Na potřetí už jsem mu to zvedla. Byla jsem naštvaná... "Co je?" otráveně jsem odpověděla do mobilu.