MenT nejlepším přítelem *ZRUŠENO* (nová verze na mém profilu♥️)

Část 19

Sára: Ehm... Mám menší problém. Potřebuju abys přišel na záchodky v prvním patře na pravo. A ehm... Vem s sebou nějakou mikinu, prosím :DD

Tak jsem vyrazil. Zamkl jsem za sebou auto a mířil k hlavnímu vchodu školy.
Když jsem prošel vchodem už jsem se chystal vybíhat schody, když na mě někdo..... vrátná..... promluvil.
"Kam pak?"
Zastavil jsem se v půlce kroku a otočil se. Plácnul jsem první kravinu, která mě napadla.
"No... Mojí sestře se udělalo zle a rodiče jsou v práci, takže jí jdu vyzvednout," neuvěřil jsem, že mi to projde, protože si mě vrátná měřila pohledem.
"Do jaké chodí třídy?"
Ups... Máme problém. "3.A?" odpověděl jsem tázavě. "Sára Keprová," dodal jsem.
(pozn.: Vůbec si nepamatuju, jestli už jsem jí někde vymýšlela příjmení... Kdyžtak mě ukamenujte:DD )

Mávla nakonec rukou, abych teda šel a já si hluboce oddechl.
Vyběhl jsem schody a dal se do prava.

/Z pohledu Sáry/:
Jakmile jsem zprávu odeslala Honzovi, uvědomila jsem si, že jsem tu jen v podprsence.
Snažila jsem se vymyslet co teď....
Vzala jsem prostě triko, srolovala ho a dala si ho přes podprdu.

Nevím, co mu tak trvalo, ale za nějakou dobu se rozrazily dveře a tam stál Honza. "Co se stalo," vyjekl celý strachy bez sebe. Koukala jsem na něj s pootevřenou pusou, jako kdyby se zbláznil.

Pak se narovnal a povytáhl obočí.

/Z pohledu Honzy/:
Netušil jsem, co se jí mohlo stát, tak jsem tam vlítl jako magor.

Když jsem se jí optal, co se proboha stalo, koukala na mě jako na magora. Pak jsem si jí ale konečně všiml.
Narovnal jsem se a udiveně jsem se na ní podíval.

Stála tam skoro polonahá. Musel jsem se smát.

"Nech toho jo?" řekla 'uraženě', ale cukaly jí koutky. Nakonec se neudržela a začala se smát taky.

"Tak půjčíš mi tu mikinu?," řekla ještě se smíchem v hlase.

"Jasné," odpověděl jsem a to už jsem si jí přendaval přes hlavu.

Když jsem si jí sundal, podal jsem jí Sáře, která mě pak vyhnala ať jdu na před. Vrátil jsem se teda do auta a čekal.

/Z pohledu Sáry/:
Jakmile jsem Honzu vyhnala, nechtělo se mu, šla jsem si obléknout jeho mikinu. Úžasně voněla... Po Honzovi.
Akorát zazvonilo a já vycházela ze záchodků směrem do třídy pro věci.
Pár lidí na chodbě, kteří vycházeli ze tříd, se na mě otočilo. Upřímně se jim nedivím, mám na sobě klučicí mikinu, která je větší tak o dvě čísla.
Ve třídě jsem si posbírala věci a odcházela, když se ke mně připojil Kuba.
"V pohodě?" zasmál se. "Viděl jsem, co se ti stalo," pořád se usmíval.
"Jo dobrý, ale bylo to maje oblíbený triko," dodala jsem.
"Tím se netrap," mrkl na mě. "A co to máš na sobě?" nadzvedl obočí.

Ups a co teď? O Honzovi neví...

"No, to jsem měla ve skříňce," usmála jsem se a doufala, že to sežere.
"Aaaaha," dodal nedůvěřivě. "Jdeš na oběd?"
"No," teď nějakou výmluvu Sáro a ať stojí za to. "Chtěla bych se převléct," co to kecám, už nikdy tu mikinu nesundám, miluju tu vůni. "A co nejrychleji vyprat tohle triko, takže asi budi spěchat domů." Bravo, skvělá výmluva, Sáro, pochválila jsem se vduchu.
To už jsme stáli u východu, kde jsme se rozloučili a Kuba pokračoval dál do jídelny.

Naschledanou, otočila jsem se na vrátnou.
"Sára? Sára Keprová?," zastavila jsem se v půlce kroku a otočila jsem se na ní.
"Váš bratr tu byl a říkal, že se vám udělalo nevolno."

/Z pohledu Honzy/:
Kde se tak loudá?
Když pořád nepřicházela, rozhodl jsem se jít za ní.
Opět jsem vcházel do téhle budovy a akorát slyšel vrátnou: "Váš bratr tu byl a říkal, že se vám udělalo nevolno."
To musí být Sára, popoběhl jsem a dorazil akorát včas.

"Sáro tady jsi, už jsem se bál, že jsi mi někde omdlela," usmál jsem se na vrátnou a štouchl Sáru do zad aby hrála se mnou. "Pojď doma si lehneš do postele a já ti udělám čaj."
"Díky brácho, to bys byl hodnej."
To už jsem jí táhl pryč.

V autě se na mě Sára podívala pohledem allá nějaké vysvětlení?

"No co?" nadzvedl jsem ramena. "Jinak by mě dovnitř nepustila."
Zasmála se.
"A teď, co se stalo tobě?"

"No, teď jsme měli chemii a......"
Po cestě mi to všechno řekla a já jsem se musel smát.

Když jsme dorazili k ní, šli jsme dovnitř. Posadil jsem se na sedačku a Sára se šla převléknout.

Pak jsme se dohadovali, kam půjdem a dohodli jsme se na kině.

*********

"Wow! nikdy bych neřekla, že se mi budou Podfukáři tolik líbit," to už jsme vycházeli ze sálu a Sára básnila o tom, jak skvělý film to byl.

Došli jsme k ní domu, kde jsme se domluvili na víkend. Tentokrát ale u mě. K sobě domů jsem jí ještě nikdy nevzal.

/Z pohledu Sáry/:
Když jsme se s Honzou rozloučili u mého baráku, šťastně jsem doběhla do svého pokoje a zavřela se do koupelny. Pak už jsem se jen vyčerpaně dobelhala do postele a usnula.

ČTVRTEK
Celý den ve škole utekl poměrně rychle. Přestávky jsem trávila jak jinak než s Kubou, hodiny utíkaly docela rychle, hlavně proto, že jsem myslela na víkend. Vážně jsem se těšila na Honzu. Pořád si to nějak nechci přiznat, ale.... já ho miluju.
Jen jedna věc mi byla divná.... Martina. Vůbec teď není poslední dobou ve škole. A to bych do ní vůbec netypla, protože ona by šla do školy i s teplotou, takže se muselo dít něco...vážného.

Po škole jsem dorazila domů a šla se učit, vzhledem k tomu, že zítra píšeme test, měla bych se připravit.

Super! Pomyslela jsem si. Už to umím.
Byla jsem na sebe pyšná, dokopala jsem se dobrovolně k učení!

*******

Vylezla jsem ze sprchy a s ručníkem na sobě jsem došla do obýváku, kde jsem si pustila televizi.

Crrrr. Zvonek u dveří? Kdo to může být?
Šla jsem si do koupelny pro župan a šla otevřít.

Kuba....
"Ahoj," pozdravila jsem a klasicky se usmála.
"Koukám, že jdu akorát včas," zatlačil mě dovnitř, zabouchl dveře a začal mě líbat. Okamžitě jsem se odtáhla, ale on mě začal ošahávat a nenechal se odstrčit.
Chytl mě za obě zápěstí a dotáhl mě ke mně do pokoje, kde mě hodil na postel. Začala jsem se okamžitě plazit na druhou stranu, on mě ale chytil za nohu a přitáhl mě zpátky k němu.
Sedl si na mě a sundal si triko, potom začínal mně sundavat župan.... Bránila jsem se, ale nepomohlo to.

*********

Po všem jsem jen ležela na posteli, přes sebe jsem si dala svůj župan, on se jen sápal z postele, potom se oblékl.
Když se oblékal, přišla mi zpráva. Vzal si můj mobil. "Ale ale, píše ti tvůj Honzíček," slizky se usmál a vyndal si svůj mobil. Něco tam ťukal a mně došlo, že si tam píše Honzovo číslo. Chtěla jsem ho zastavit, ale nešlo to. Nemohla jsem se hnout. Po celém břiše a na nohách jsem měla modrinymodřiny.
Přiložil si mobil k uchu a čekal.
"Ahoj," najednou promluvil a mně došlo, co má v plánu.
"Víš Honzo, Sára je tu právě se mnou v posteli a řeknu ti, že tvoje holka se šuká fak dobře," jen se zasmál a típnul to.
Já tomu mohla, jen přihlížet. Zavřela jsem oči a cítila jsem jak se plní slzama, když jsem je otevřela, Kuba se nademnou skláněl a začal mi šeptat do ucha: "Nedáme ještě jedno kolo?" v tom ve mně hrklo, a do očí se mi nahrnulo ještě víc slz. Nakonec ještě dodal: "Nebo ne, dneska už tě nechám, ale jestli jen cekneš, bude to horší."
Pak si jen nandal triko, odešel do předsíně, od kud se ještě ozývaly zvuky, a pak jsem jen slyšela, jak se zabochly dveře

Je pryč.

Tak jsem se trochu rozepsala no... :D
Dejte mi do komentářů vědět váš názor! Co říkáte na to, co udělal Kuba?
No a ja jdu psát další část :)
Můžete jí čekat buď dneska později večer, nebo až zase zítra, ale pokusím se, aby byla už dnes :)
Mám vás ráda!

-vaše Kanpeki :)*